Když Prahu, podobně jako dnes naše Komořany, poprvé navštívil sníh, procházel prý Jaroslav Seifert ulicemi a zoufale sledoval, jak mizí všechny cesty, které od dětství znal, místa, kde čekal na milou... Sněžilo hustě a zdálo se, že zmizí i pouliční lampy, na jejichž těle psával své právě narozené verše.
Od minulého čísla dodnes nasněžila do Totemu spousta vašich básní, vybral jsem z nich několik různorodě zaměřených kousků. Naty míchá čajem, Márty sedí v křesle, Frency vchází do zahrady – přírodou se toulá i Lin Sien Ti a Šedé, Alimra bije pěstí do promrzlého stromu, Jonáš modeluje figurky z hlíny, Ouvej a Fantagiro odchází do sebe sama a Jagara hledá ve dne i v noci, podobně jako všichni ostatní a jako tehdy Seifert, představy, vzpomínky a jiný pohled na svět.
Martin
Ovocná hvězdárna Frency
chodil venčit kabát
do sadu za domem,
když už si zimou
jabloně trhají korále
jednou mě vzal s sebou
dívat se odtamtud na nebe,
co se v padančatech
urodilo hvězd! |
Úhel Márty
Je to zvláštní sedět na schodech
daleko od svého křesla
hledět na svět z úhlu
v němž se zrcadlí smysl
vzít si předepsané léky
učit se ve čtyřiceti na běžkách
hledat krásu v holých větvích
tiše
nebudit je
nepředbíhat čas
co přijde jako starý známý
kterého potkáme znenadání
chvíli žasneme
kde se tu vzal
potokem slov hledáme
poslední větu vyřčenou před lety
a náhle jsme obdarováni
nalezením spojení
rozhovor pokračuje dál... |
|
|
Možnost křídla
Alimra
Víš, proč dutě to zní když o kůru stromu zavadíš pěstí?
Možná leden má ústa a možná je to prostor pod prsty něco z černobíla na dně
nebo něco z not ke ztracené hře, které umí číst když ustrne voda |
A vyšlo slunce na oblohu 46
Jagara
A vyšlo slunce na oblohu
Dušičkové nebe se zatáhlo
Mrholí do
bláhových představ
že se něco
bude vracet zpět
Prochodil jsem celou noc a den
Hledal jsem ty dobré duše známé
Nepotkal jsem
ani jednu z nich
Jenom velkou
řadu vzpomínek |
Na skalnatém ostrohu šedé
Kameny — kámen na kamení
Hrad dobyly stromy
|
|
|
Pro tmu Lin Sien Ti
Horní jezero po ledových zrcadlech
rozlévá bílou tuš měsíce
V hlubině touha tma
zarytá do dna…
Rozpouští se |
Chybím si Fantagiro Chybí mi strašně moc...
...a já si chybím nejvíc |
|
Modelování Jonáš
Figurkám až ztuhnou dojde:
Tohle už je pec
A je to k prasknutí
|
Míchání vzpomínek Naty
nalévám mléko do čaje
řídí se svými vlastními
zákony pohybu
kreslí obrazce
které neovlivním
vyplavou
a znásilní prostor
nezávisle
na množství cukru
který jsem tam nasypala
některé vzpomínky
se chovají
úplně stejně
jen po zamíchání
sotva kdy vytvoří
homogenní substanci |
|
Anetka ouvej Uprostřed vajíčka
je tečka
oplodněná
zrzavá, protože zrzavá
je barvou mého erbu
barvou mé krve
barvou mých sukní
do válečných vřav
má vnučka se drží
podolku mé sukně
říkám jí: držíš se
jak v pohádkách
se vnučky drží
buháháá, ježibab
zamele ručičkama
aby mi předvedla
jak se tančí
na písničku
Jedna dvě, Honza jde
jedna, dvě, tři, padesát
je překrásná
ta moje tečka
zrzavá
uprostřed
vajíčka |
|