Okénko do historie Totemu

(Co by nemělo zapadnout)

Zdá se to být skoro neuvěřitelné, ale první dosud viditelný příspěvek byl na Totem vložen už 25.10.1999.   Málokdo z čtenářů asi loví v těchto dávno zapomenutých vodách. Napadlo nás v redakci, že bychom mohli na stránkách časopisu některé z časem zasutých "perel" připomenout.   Tentokrát jsem se zaměřila na nejlépe hodnocené příspěvky v rubrice Poezie a Výtvarno z několika minulých ročníků.   Přiznávám, že rok 1999 jsem po úvaze z výběru vynechala. Z roku 2000 jsem vybrala příspěvek Kelly, který ona sama, když jí někdo vytkl jednoduchou stavbu verše, komentovala následujícím způsobem: "Původně to celé vzniklo jako reakce na některé cituplné výlevy ve stylu láska-páska, uveřejňované občas tady, proto ta rýmovačka.". Báseň Via z roku 2001 už pro vtipně podaný časový sled úseků jednoho dne také stojí za připomenutí.   Původně jsem neměla v úmyslu zařazovat do výběru více příspěvků od jednoho autora, ale ve Výtvarnu starším ročníkům bezkonkurenčně kraloval Gino Hašler, a ani v Poezii nebylo možné se opakování vyhnout, při dodržení podmínky nejvyššího přiděleného počtu bodů.   Pokud se vám některý z příspěvků na této "vzpomínkové" stránce zalíbí, zkuste si udělat čas a nastavte si ve Vašem prostoru výběr z nějakého staršího ročníku. Třeba vám podobně jako u starého vína náhodné ochutnání přinese potěšení.

PÍSEŇ UKLÍZEČKY Kelly   Bóže, zas mě otravujou s těma jejich básněma, dokolečka vyzpěvujou, jak je láska nádherná,   mně na plotně bublá guláš, starej věčně v hospodě. Džíny shodí - stará tumáš, praní, to je na tobě.   Láska, krása - jenom slova, to není nic pro mě. Já mám starost, jestli zbývá               trocha peněz v domě!   Psisko štěká, dítě vřeští až se ježí chloupky, v uších duní, hlava třeští - snad mu rostou zoubky?   Děcko zmlklo, konec křiku, nebolí už dáseň, manžel usnul. Chvilka klidu - to je u mě BÁSEŇ!   publikováno 15.6.2000

Křovák autor: Thomas Hudson    publikováno 24.10.2000

Smrtelne hrichy autor: Gino Hašler   publikováno 7.6.2001

Den s Tebou Vio   Chci probouzet se do Tvých dlaní pár polibků mít na snídani a jako stéblo na louce jen nenuceně prohnout se v peřinách milování   Chci přilákat Tvá hebká ústa až do poledne s nimi zůstat a prostřít si Tě k obědu s talířem plným pohledů z touhy co neodrůstá   Chci prohořet Tebou k večeři pak uzavřít slastné příměří jako s voskem svíce plamen rozpouštět se do Tvých ramen jen klíč nechat ve dveřích     publikováno 25.4.2001

Večerní plavby KSTK              Lehká je lehká je lehká je lehká     plavba má tenounká podlouhle křehká…    veslice labutí hladinu zlepkala   zblyštěly třpytice hlubina zrybkala Vesmír se natočí kam vlnka poručí   hebounká hebounká drobounká hebká    dívčí pleť hladká mi pramici svlékám          milence polibká zrcadlem otáčí           doteky neplašit podvečer říká mi              podvečer říká –                večerem šeptá mi                           večerem šepká                                  večerem šeptá mi                                           večerem šepká                                                  večerem šeptá mi                                                             večerem šepká                                                                      večerem šeptá mi...                                                                     (6/2002)         publikováno 15.6.2002

Jitro autor: Gino Hašler   publikováno 29.12.2002

...ala carte  autor: Gino Hašler   publikováno 5.11.2002

Z koutku úst zirael   zalom mě v oblouku podloubím hlasu, mé hádanky vlasů je nadarmo znát modře ti zazpívám prokletých spásu, že v prohnutí pasu se tělem smí lhát   napni mě do luku krutostí dlaně a dívej se maně na palisád val s leností moří ti zachutnám slaně že čekávat planě je jiných dnů žal         publikováno 22.4.2002

Blues horkého klína Kelly   Podzim jsem vyhrála v loterii Nepíšu, nespím, nedopíjím příběhy rozlité…   Hodiny napouštím praskavým časem Včerejšek olysal, zítřek je pasé noc hrabe kopytem   Zkovám tě já, ale osedlá jiná smím ti jen zpívat blues horkého klína v území nikoho nad spánkem dobytém   Říjen mi chutná jak panické mlíčí flétnový prstoklad pozpátku cvičím listopad černých pat čeká mě bos   S jablky koulím hru o bubáky Bojím se, že jen tak pro diváky strhneš mi úsměv jak stírací los     publikováno 22.10.2003

Všem sebevrahům  autor: natty_k   publikováno 6.9.2003

Ozvěny  autor: Mira   publikováno 29.10.2003

Živůtky Lef   ó jak husí kůže vládne v mé neúrodné zemi až se chaloupky ježí v temných obavách a žebry krovů vydechují zatajené dýmy - s pruty přípotočních vrb si vítr spletl bič a v jizvách nahých polí teď mlčí se na roviny       krajina jak zimná slina leží v mlhách okrového háje i první sníh sem tam ve skořepinkách zraje jen naše živůtky kropenaté ještě s nadějí obracejí listy - to ze rtů ženy těšínská jablíčka dává nám k nakousnutí ten co není jistý     publikováno 13.9.2003

Dotýkám se svého těla ouvej   Tady, uprostřed  říká a píchá si prstem někam k hrudi tady jsem pukla. A vylezl štír krkavec a zavšivený orel a nakonec se vydrápal révový kořen. Vyrostl na mně vinohrad. A od té doby vážení, se přelévám sklenice vína do vína a učím se, dodala tiše jak v písních nelhat   Tady, dole, a ukazuje kdesi k ohanbí, je pouť ke svaté kapli šípek v úvoze se až až červená píchají trny, a tohle vážení byl růžový sad. Však každá kaplička má stěny z malty, která se drolí. Tak pročpak naříkat?   A tady, říká, když nanáší si  pudr na tvář bydlely včely. A taky čáp a taky vlaštovky. Ty nad čelem krmily mladé. V obočí hnízdo a na loukách to čiříkalo, že bůh dal radosti nemálo, a líbat že se dalo v bzučení včel, v klapání zobáků a třepetání křídel, však každá louka stane se úhorem. Když vyprahne zem popraská, jak velká žíznivá stařecká vráska   A tohle, ukazuje si k nohám býval stojan k notovým osnovám to bylo parády na kolonádách, a křídla to se to vážení, lítalo v bouřkách knoflíky praskaly, tkaničky jako komety fábory, lampióny, dech zatajený   nožičky moje, klouzavé koráby stříbrnou trávou k soumraku žluklého slunce mě dovály     publikováno 3.9.2004                                   Bez názvu autor: Wlk   publikováno 20.9.2004

ŘEKA A BÍLÁ HŮL Václav Mráz   a taky ataky pocitů marnosti kostkový cukr a mouku od kosti kde drobné radosti lisujem kamenem a sílu pramene poutáme ramenem slepého koryta neslyšných doteků a mrtvý procitá k mrtvému člověku     publikováno 5.11.2004       Mistr a Markéta autor: pořezaná_sluncem   publikováno 28.11.2004     Předehra nejprve/Snílci Petr Vaněk   Na budík klekla tma             a zařvala v oknech…       Svlečen jí úžeji protáhne cit - růžový kolorit            perly saje rty   Svlečena mu budí ho záchvěvy -            do polosnu   A zhoupne se sten v pustině města v bodě jediném   na loďce z pouštních sítí kde slzy         kapky od nitě k niti znejistí něhou labutí krovky                  …když obtočili se nad Prahou            pod klínem vadla mu do náruče            - tehdy               zíral na budík                  téměř sežraný ručičkami času…              Nebylo pochyb            že svítalo na nebe vzetí     publikováno 16.2.2004