Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 5.12.
Jitka
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
 
 
Nahá - kaulik

Nahé jsou palce tvých nohou,
co se nevešly pod peřinu.

Nahé jsou tvé rty smáčené vodou
chci je líbat každou vteřinu.

Nahé je tvé tělo, vláčné pod dekou,
nasávám tvou vůni leknínu.

Nahá tvá prsa cítím pod rukou,
myšlenky se zběsile honí jak ve víru.

Nahé máš to místo zvlhlé touhou,
jež právě teď je středem mého vesmíru.

Dýja dýja dá …

 

Vzpomínka na jednu dívku - Nebešťan

Znal jsem jednu dívku
Ta dívka znala mě
Měla chuť do života
školou rozmrzelá
Mizela v žilách Prahy
Pod rukou si nesla Lustiga
Venčila svoji samotu v knihách
Bydlela za Prahou a měla ji ráda
Místo bujných pátků
Věřila v opravdickou lásku
Nevybírala si
Ani vlasy kudrnaté
Jež jí padaly do očí

znal jsem jednu dívku
ta dívka znala mě
seděl jsem naproti ní v lavici
v hodinách jsem jí rozesmával
a ona rušila při hodinách výuku
učitel nás proto neměl rád
a rád nás zkoušel z dějepisu

znal jsem jednu dívku
ta dívka znala mě
zkusili jsem to spolu ve vlaku
takové chození během pěti zastávek
byli jsme dobrý pár
a ještě lepší kamarádi jsme zůstali
nechali jsme toho neboť láska
si jen bere a málo dává
a kamarády neuznává

znal jsem jednu dívku
Její jméno vám neřeknu
Ani kdyby jste mě za to měli rádi
Znal jsem jednu dívku
Ta dívka znala mě
No a teď jsme šťastní manželé
Nevěříte?
Děláte dobře lhaní mi nikdy nešlo

 

Tobě - Lian

Okolo krku šálu z vášně
Hlavu schovám pod polštář
A celá se zahalím do závojů naší lásky
Propletu se uličkami rozkoše
Se vzpomínkou na Tvou tvář
Řečí těla celá se Ti popíšu
Rty vykreslím na Tvou kůži dotek anděla
Promlouváš ke mně záblesky v očích
Slova uzamčená v srdci
V úsměvu Ti září ranní slunce
Se zbytky červánků na tvářích
A svým dechem kouzlíš obrazy do mé duše
Půlnoční vánek setře Ti z čela zbytky mé vůně
Na prstech stydne moje chuť

 

Spálené lesy - Paula

Ruce propletené jako vinná réva
horké vzdechy touhy
čerstvé dřevo, když novotou svou sténá
panna němá
hořící
chtíč svůj tišící
pod pokrývkou stínů noci.
Dvě těla v jeden kmen propojená
novotou voní
vášní ukojená
myšlenky se hlavou honí
smůla stéká
po sličném boku mladé borovice
kůru svléká
rozpálená dívčí líce
jehličím nasycená
lidská kůže
mlhou zahalená
vášeň muže...
Hluboké temné lesy lásky
nespočtená léta kmenů
směšných starostí vrásky
vodopády nekonečných vjemů.
Stačí jedné sekery
její bolestné údery
závistivá, krutá, hloupá
na sebemenší slovo skoupá
ta, jenž po teplu tolik touží
po tom, co si nezaslouží
zimnici přivede
hořící plamének porozumění uhasí
sfoukne
odvede
Počasí se náhle prudce změní
a kmeny opět hoří
zas v bolestném tom opojení
propletené se navzájem spalují
bolestné nářky
výtky padají
ted´už jim není pomoci
popelnatí jejich kůra
jehličí i ty papírové vrásky
inkoustové "ve zdraví i v nemoci"
odpuštěny všechny prozrazené lásky
Konec smutný
přitul se tedy blíž má lásko
světlo vypni
má lesní krásko
vonící čerstvým jehličím....

 

Jak voní láska - Gala

Jako tvoje ruce,
když nervosně si hrají
s krabičkou od TIC-TACu
a utíkají před mými
v bláhové naději,
že je nedohoním
a nepolíbím…

Jako tvůj krk,
když moje dlaně jej hladí
a rty jim závidí
a tak jim pomáhají…

Jako tvoje ústa,
když šeptají: Jsi blázínek
a já taky když tohle všechno
strpím…

Jako tvoje tváře,
když tě na ně políbím
a ty ztratíš rovnováhu
a upadneme do trávy.

Jako tvoje tělo,
když je ti zima
a hledáš ochranu
v mé náruči
a mých dlaních…

Jako tvoje vlasy,
které hladím,
když položila sis hlavu
do mého klína
a pomalu usínáš…

Jako tvoje oči,
který občas otevřeš
a ony jsou jak dvě studánky
s živou a mrtvou vodou
a nebohý básník za úplňku
se v nich utopil…

Jako vzpomínka
na polibek od tebe,
který byl letmý
a přesto nádherný
a hlavně se stal příslibem
těch příštích dní,
těch krásných příštích
chvilek s tebou…

Jak voní láska?
Tak jako ty…

 

Nadhled - Helisek

Svět zpomalil
a zastavil se
Celý vesmír
mi hučí za zády
Řekni mi ještě něco
Ať mám pocit
že je jako dřív
iluze prostoru
kde se tříští zvuky

 

Odpuštění - Cid

Balada pro Lucii, balada Vánoční

Bahnem zoufalství pomazalas srdce mé,
pak v tichu slzy dopadaly do lůna noci,
já byl prach před Tváří, před níž staneme,
dýchat, žít, ta slova nebyla v mé moci
a přesto Ti malá s pokorou verše skládám.
V mém nitru žal rozvál písek pouště,
z perly smutku vyklíčila trpkost zlá,
v krajině milosti obraz hrůzné spouště,
na plamen lásky závoj položila tma,
sám o odpuštění prosíc, odpuštění dávám.


Mé srdce nemohlo nenávistí plát,
myšlenky obklopily vzpomínky svatostánkem
o němž se může princeznám zdát,
jen víno života si hořklo, hořklo pelyňkem,
nad tím, že lásky své se vzdávám.
Tak přišel čas Boha i chrámů zbořených,
doba kdy se skryté poklady otvírají,
plul jsem dobou na vlnách vzbouřených,
ve kterých stesky pomalu doznívají,
tak o odpuštění prosíc, odpuštění dávám.


Však já nepsal o zármutku, který plece tíží,
pod nímž i hrdinové dýchat přestanou,
já hledal kraj, na nějž hvězdy mírně shlíží,
kde smutky pouště mé naráz ustanou,
ale pojednou Ti růži do dlaní vkládám.
Již nechci dál uhýbat před vlčím stínem,
nemohu zamknout na závoru přání svá,
mohu jen pokleknout před Božím klínem
a prosit, aby dozpívala píseň trpkost má,
tak o odpuštění prosíc, odpuštění dávám.


Svatý Boží pokoj odkazuji trpkým vádám,
Bůh s Tebou Jitřenko obzorem přikrytá,
do Tvých vlasů v modlitbě ruce vkládám,
hladím Tě slzou nuzného hříšníka,
když o odpuštění prosíc, odpuštění dávám.

Jirka

 

Děvče jako plamínek - Česťa

Když jsem jezdil s kamarády na vodu,
sedával jsem u ohně, díval se do plamenů
a přemýšlel, jaká asi bude dívka, se kterou
budu jednou jezdit sám.

Děvče jako plamínek.

Když náladu mám tesknou a nechce se mi spát,
tak rozezvučím kytaru a začnu vzpomínat.
Na chvíle, kdy jsem v ohni svou dívku vídával,
ona byla plamínek a já se od ní hřál.

Když kolem všechno ztichlo a kamarádi spali,
zas na mne mává plamínek namodralý.
Dva rozžhavené uhlíky, to její oči jsou,
chtěl bych je zlíbat dřív než zase vyhasnou.

Teď na mne žhavé oči ve stanu pohlédnou,
vozím je teď s sebou i s dívkou pohlednou.
Ty už mohu líbat, stejně září tmou,
ale musím spěchat, ty dříve vyblednou.

Tak se mi splnila ta dávná touha má,
děvče jak plamínek, hřát ale musím já.
Oheň už zhasíná, milá šla spát,
o modrém plamínku dnes se mi bude zdát.
MILOVAT

milovat tve rty a objímat tvou dusi lasko

věříš mi

vím,že věříš

Lasko jediná

jen neznámá Bernadetta

Šeptej - stefan

Tak se mi nějak nechce spát..
Můžeš mi něco pošeptat ?

Jen řekni lásko, co bys chtěla ?
Jen aby ses pak nestyděla…

Tak zhasni světlo, chci se stydět..
A ve Tvých očích, třeba vidět…
to, o čem mi tedˇ šeptat chceš…
Šeptej, vím že mě nezklameš..

Do vlásků tedy šeptám tiše,
že trochu těžce se mi dýše
když jsem tu takhle sTebou sám
a nevím.. co dál udělám..

Jen šeptej dál, to přijde samo
vždytˇ daleko je ještě ráno..
a nemám přece jenom vlásky
i jiná místa slova lásky
by vděkuplně uvítala..

Tak zavři očka, moje malá
ať jim i s něžným políbením
sdělím, co asi s uzarděním
bys ráda slyšet možná chtěla..

Jen šeptej dál, chvěji se celá..
A neváhej.. a líbej všude
A co pak z toho studu zbude
most k budoucnosti postavíš
vždytˇmám tě ráda.. to už víš..

Po očičkách zvou tvoje rtíky
a…. miláčku, co říct než díky
po polibku co slibuje mi
ráj ještě tedˇ..tady na zemi

Nestydˇ se , nestydˇ, přitul se blíž..
Jsem celá Tvá, což nevidíš
jak celé moje tělo čeká,
chce letět s Tebou, do daleka
a prorazit i bránu ráje..

A rudý květ už také zraje
na pahorcích kam mohu snad
něco krásného zašeptat ?

Jen šeptej, šeptej, hochu milý
a můžeš snad i trochu níž..
tedˇ přece už se nestydíš…

Co dál…to už nemohu psát
Snad jen klasika citovat…..

„Stiskl jsem jakoby náhodou,
chomáček zlata pod vodou..
Tak snadno jsem ho zakryl dlaní..
a padal tváří do krásy..
déštˇ polibků se snesl na ní….
Co bez studu by počla si..“

 

Změny - stefan

U oltáře
v potu tváře
to ano z něj těžko lezlo..

Proto asi
zakládá si
teď že třímá vlády žezlo…

Byla vždycky
jemná, cudná..
teď prakticky
já jsem u dna.

Věčné hádky,
věčný křik.
Kdybych ji moh vrátit zpátky..
nebo znáte jiný trik ?

Byl jsem DO ní celý blázen,
Psal jí básně, trhal kytky..
Samo nebe snes ji na zem.
Tedˇ však jenom ztvrdlé zbytky
lásky pod polštářem tlačí,
když se ještě někdy sní .
Jednou spálit, snad se stačí..
Pokud nezblázním se Z ní..

 

Den - AZIZS

Štěstí,
úsměv,
radost,
trpělivé čekání,
pohlazení,
pár vyslovených slov,
pád z výšin,
nejistota,
bolest,
strach,
vztek,
spánek,
probuzení,
touha,
odpuštění..........
Věčný denní koloběh s bledou černou arogancí.

Prý se tomu říká láska.......
Miss tisíciletí - Márty

Víš
co mě na mé ženě
mimo jiné přitahuje
její vrásky
protože možná tuším
kde je potkala
čtu v nich jako v Bibli
jako v otazníku
kdy mohu říci (?)
už nejsem dítě....teď
jsem dospělý....teď
vždyť ani neumím rozluštit
barvy zívajícího října v polštáři listopadu.

V televizi dávají miss tisíciletí
zase mi potřebují něco ukázat
ale nestihli to
oči mi otevřela až moje dcera
chtěla prostě čůrat
televize už zapomněla zrnění
pořád se mě snaží bavit
první vypínám zvuk
chvíli ještě pozoruji ta velká gesta...
...prudké pohyby...výstřely...
...pneumatiky rozvířily prach...
...vrtulník je pronásleduje...
...už na ně zase míří...
vypínám
jdu spát.

Víš
kde jsem viděl miss tisíciletí
na porodním sále
tehdy poprvé jsem se nestyděl za to
že jsem se opil
protože tohle rozchodit ve střízlivém stavu
by snad dokázal jenom Bůh
ba ne
styděl jsem se
když mi druhý den podala ruku
rozpálenou čtyřicítkou
a mohl jsem se tisíckrát naparovat
chlapskými bláboly
její horečku jsem do svého těla
nedokázal přenést.

Víš
kdy jsem viděl
hovořit o Bohu beze slov
při pohledu na kojící ženu
pokud někdy zapomenu
na vůni mateřského mléka
které mohlo nasytit čisté stvoření
pak mě pohřběte
kde vás napadne
těžko by ještě cokoliv mělo smysl.

 

Trocha surrealistického pohlazení
Václav Kněz

Házeli jsme po sobě motýly
v louži jsem spatřil své rodné město
hladilas mě bosou nohou po rtech
Na konci léta
Na konci všedního zážitku v Central parku

Házela jsi po mě polibky
jak bulvární titulky

Tvůj polibek mě dráždil jak
žížala v ptačím zobáku jak
servírka s pohlavím místo zubů jak
semeno v lahvi od coca coly jak
pohřeb v předsíni našeho bytu jak
tulipán v oranžové zástěře větru jak

tvůj polibek mluvil ze spaní řečí indiánů
tvůj polibek mě děsil jak kostra za komínem
tvůj polibek
ochrana před potopou
lžíce na boty
bumerang v rukou nacisty
polibek atd.

 

Nevěra - Sadaf

Dám Ti své tělo
duši svou si nechám
milovat se budem rychle
promiň,
spěchám...

 

Kouzlo - Nebešťan

Tvé oči vykouzlil kouzelník
v zelenomodravém klobouku.
Použil barvu oblohy a štětec přírodní
Vše zamíchal a pak si lehl na louku.

Zbylo tu po něm kouzlo.

 

JEHO - sasanka

Věděl že to dělá často
ale nikdy nezjistil proč
ani po tom nepátral
vlastně se mu to líbilo:
lehla si na trávník
nebo vylezla na strom
A ZAČALA SE ZMENŠOVAT...
nikdo o ní nevěděl
jen on
a ona všechno pozorovala
SVÝMA VČELÍMA OČIMA...
Anebo jen tak vylezla na střechu
a nechala se roztát
poledním sluncem
CELÁ...
a pak stekla okapem na chodník
a on se vzhlížel
v hladině té kaluže...

 

Bylo nebylo - Sadaf

Na zádech jsi měla
mateřské znamínko
a na vnitřní straně stehen pihu
docela malou...

Občas Tě trápili lupy
a ráno jsi si vařila silnou kávu
rozčiloval Tě prach na nábytku
a nezalité květiny...

Při večerní koupeli
jsi strašně falešně zpívala
a líbili se Ti
stříbrné prstýnky...

Nosila jsi brýle na čtení
ale nikdo to nevěděl
a chyběla Ti šestka
vlevo dole...

Milovala jsi moře a hory
měla ráda léto a Vánoce
a neuměla lhát
ani kdyby jsi chtěla...

Smála jsi se potichu a nesměle
a plakala jenom sama do sebe
po vytouženém dítěti
jsi se nemohla dlouho milovat...

....

Možná se divíš, jak to můžu vědět...
Víš, já jsem Tě celou tu dobu
strašlivě miloval...

lásko...

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter