Mýtus o intelektuálech - autor Bobr        Je-li člověk hravým tvorem (snad ano), pak se to týká i části lidstva zvané intelektuálové (doufejme), jejíž hry se vyznačují zvláštní uzavřeností, která je živena z obou stran: jak jimi, tak kolemjdoucími. Věřím, že je na každém, jak moc se přiblíží hranici tohoto hřiště a stejně tak věřím, že pohybovat se na této hranici – mezi veřejným a akademickým, laboratoří a domácností  – je vzrušující a přínosné. Koneckonců sláva řecké filosofie, silného to pramene Evropských dějin, začala na hranicích Malé Asie a až dvě století po jejím zrodu definoval Athéňan Platón roli intelektuála ve společnosti. Ve slavném jeskynním obraze je to filosof, kdo se vrací zpět do jeskyně, aby z temnoty vedl lidi na světlo. Intelektuál je tu od toho, aby kolemjdoucí vtáhl do hřiště a naučil hrát nové hry. Jiný intelektuál, tentokrát Newyorčan dvacátého století, příběh poopravil: intelektuál je tu od toho, aby se vyhrabal z jeskyně, vzal si striptérku a umřel ve čtyřicíti na infarkt. Woody Allen ve své povídce docenil tu pasáž Platónova podobenství, která mluví o nevlídném přijetí filosofa jeskynními lidmi, jejichž oblíbenou hrou jako by bylo likvidování těchto navrátilců. A konečně, čeští intelektuálové z Akademie Věd sdruženi do spolku Sisyfos, obohatili symboliku jeskyně étosem marné, ale vytrvalé snahy. Zkrátka, intelektuál je tu od toho, aby měl s jeskynními lidmi trpělivost a účastnil se odsunu jeskynního lidu na hřiště před jeskyní, kde se opravdu hraje o Pravdu, Dobro, Krásu – záleží zda daný intelektuál preferuje vědu, moralizování nebo se věnuje spíše estetice a kritice. Každý sestup do jeskynně je provázen marností a namáhavým přivykáním na jeskynní nedokonalosti, hloupé hry a jiné výmysly. To vše je však vykoupeno pocitem účasti na konečném řešení problému jeskyně, o čemž někteří z nich říkají, že je to další krok evoluce. Každý další Sisyfos může být hrdý na to, že i on svůj čas obětuje službě budoucím generacím, které již snad s jeskynními lidmi a jejich naukami nedojdou styku. Před stopadesáti lety, tedy v období dosti intenzivního odsunovacího nadšení (což lze dokumentovat také zcela novým pohybem, totiž internování šílených a chudých v káznicích), vznikl na prahu jeskyně bastard, které si své bastardství nese ve jméně. Sociologii, tedy kříženci latinské societas a řeckého logos, jako by bylo souzeno přežívat na hranici mezi každodenností a výjimečností, vědou a politikou, domácností a laboratoří. Vždyť každý sociolog je součástí svého předmětu zkoumání, a tak vlastně ona hranice vede jím. A dodejme, že třeba čeští sociologové si prošli trpkou zkušeností, kdy přes tuto hranici přecházely dost těžké boty, což vyústilo v to, že sociologie jako věda byla nejprve zrušena, aby posléze mohla být zcela odtržena od reality a znovu založena jako vědecký marxismus, jehož úkolem nebylo nic jiného než měnit realitu. Podobnou zkušeností prošel i polský sociolog Zygmunt Bauman, který se v závěru své knihy Myslet sociologicky pokusil nově definovat roli sociologa-intelektuála jako průvodce po realitě, který by měl ty, kteří o to mají zájem upozornit na zajímavé, ale i podstatné a třeba méně nápadné kouty jeskyně – neboť je to jeskyně, kde dlí předmět jeho zkoumání se svými nedokonalostí, hrami  a výmysly. V tomto obraze si intelektuál nemůže dovolit pohrdat světem jeskynně a dělat, že tento svět ve skutečnosti neexistuje. Jeskyně zasluhuje údiv. Jenomže někdy to vypadá, že intelektuála jako by definovala právě schopnost pohrdat a zásadně se nedivit: vše je přeci tak jasné. A jestli někdy poznání vzniklo z údivu, tak jen proto, aby vedlo k pohrdání. Pokud jde o Sisyfa, je škoda, že akademici si nepřečetli celý jeho příběh. Kdyby to udělali, snad by se nehlásili k odkazu muže, který podle pověsti zapřel únos, jehož byl svědkem, za což měl být potrestán smrtí. Té se vyhnul lstí, aby pak došel v pravdě mýtického trestu. Sisyfos nakládal se svým věděním tak, aby prospělo hlavně jemu. Pro své účely nechal trpět dívku a dost nezodpovědně uvěznil smrt. Mezi Řeky proslul jako egoista a oportunista, nikoliv šlechetný zachránce. Abychom našli Sisyfovi protějšek, dodejme, že v antické mytologii byl pánem horizontu Hermés, styčný bod obou světů – zjevného a nezjevného, božského a lidského. Přes všechny taškařice, které má tento smělý bůh na svědomí, dávám mu přednost.