Pár keců na úvod si holt neodpustím. Můj výběr měl být takovým průřezem místním básnickým undergroundem, ale ke svému vlastnímu překvapení jsem zjistil, že underground v pravém slova smyslu na Totemu téměř žádný není. Takže se „pouze“ vydejme opatrně mimo hlavní proud, mimo tu bohatě déčkovanou poezii, a odpočiňme si společně aspoň na chvíli od jitra cel a úpalů úplňku. Básně, které jsem vybral, totiž nejsou plné zbytečných neologismů a přehnané jazykové ekvilibristiky. Mezi jejich autory najdeme:
- autentiky vypisující si duši, ovšem tak, že to nepůsobí směšně, naopak - jejich
texty pohlcují jako černá (nebo červí) díra
- beatnické pozorovatele
- vtipálky tak chytré, až náš smích hořkne
- upíry epiky a moderní klasiky v jednom
- analytiky citu
A jedno mají společné, své básně tvoří z kostí a masa - nevyrábí panáky z hebké kůže a s pilinama v útrobách. Jen kosti a maso… a tu pravou kůži dodá čtenář.
;-))
(Ewonne)
uvařil jsem si kávu
do keramického půlitru,
ženě zelený opunciový čaj,
do půlitru
byli jsme připraveni,
tak jsem
otevřel knihu
…držel jsem ji okolo pasu
měla voňavé kadeře
koukali jsme z okna naší VX-3,
moderního lehkého křižníku
vesmír byl chladný a
hvězdy svítily chabě
tam v dáli svítily jasně,
úplně zářily
měli jsme tam namířeno
za horizont.
Jedné noci nebožtíček
(Druhý černej saniťák)
Inu hřbitovy ve stráních mívají
Své kouzlo: mrtví se snad ze svahů
Lépe kutálejí či je snad kopec snáze
Vyklopí
Pan Číž (úspěšný na burze hráč) na úpatí
Vilu si postaví po anglicku seče trávník krtků labutí píseň
Párty s grilováním kuřat boků žeber kelímky
V bazéně sud vozy cizích značek před brankou
Jedné noci
Nebožtíček:
Jeden mrtvý ze svahu se sudem válí valí kutálí
Se kutálí
Mladé děvče oblých prsů plných bílých Číže dcera v černých vodách jedno
Tempo
Druhé tempo
Brázdí bazén pak to šplouchne:
Dívka strne
Dlouhé ticho:
.
.
.
.
.
.
Měsíc:
Vyšel měsíc zpoza mraku
(V chladném světle voda se blýskla)
Děvče bledé nevinné zbledne ještě trochu zbledne
Víc než vápno vápno v temných děrách chloramin
Mírný vítr rubáše cáry – ač vodou nasáklé – posouvá po vodě k dívce blíž
Ponorné oděvy
Ni nádrže výhřev ni
Poslední uhlíky: doutnavé papírové tácky nezahřejí když mrtvé
Tempo
Druhé tempo
Vodu rozčeří
Mladá Čížová v dvoudílných plavkách a možná docela
Bez plavek nahá
Roztáčí kola šplouchavá kola vlna se šíří
Od schůdků
Po kterých dívka se snaží vystoupat
Tiše jen co nejtišeji jen zuby
Cvakají a roztřesené lýtko na krátkých vlnách vysílá zprávu
O níž jeho hlava neví
Poslední schod ne noho najdi
Oporu jen nepro
Klouzni
A mírný vítr
A černý cár se dotkl kotníku kotník se zastavil a bílé lýtko a dlouho
Ticho:
.
.
.
.
.
.
Křik ťal!
Seknul rozseknul zahradu rozštípnul hrušeň potloukl jahodí
Chřestidla bílou zajala nožku
Chřestidla kostěná lýtečné vlny krátké vlny naladí stanici stanici Ticho...
.
.
.
.
.
.
.
Ticho nebezpečné jak na krku oprátka v zádech nůž jak zuby
Na krkavici
Cosi se hnulo
A kopec náhle poblázněný vyklápí další
A další umrlé
Umrlé nevrlé
I vrlé:
Jak vrtule k vodě se obracejí k vodě se navracejí k vodě k
Prazdroji
Hustá pěna bílá pěna: zpěněná
Hladina bazénu a dívka jako omámená tlačí si mrtvoly do klína
Pak mrtví vylézají z vody /zbyl jen sud/
Kape jim ze šosů kape jim z cárů dobrman zalezlý strachy skučí
Mrtvoly přelezou plot Čížova taky dcera
S nimi se ještě dál dál někam kutálí
Číž smutný griluje boky žebra /i žebra cizí otáčí i žebra pláčou
I dobrman
Bavoráky
I jiné vozy cizích značek/
Mrtví stoupají do kopců do svahů
Živí klesají mrtví
Všechno se točí i Číž živ či mrtev víc mrtev než živ
Všechno se točí nakonec
Živý mrtvý
Všichni se jednou
Skutálí
Někdo to všechno točí...
Kůžičkář
(hanýsek)
Chodí kolem každý večer.
Chodí kolem každý den.
Kolem škol a dětských hříští,
kudy čerstvé mládí prýští.
Obhlíží … je spokojen.
Má rád děti … Kůžičkář.
Vaše … cizí … kterékoli.
Černé, bílé, rudé, žluté
… rozpustilé, zakřiknuté.
Není rasista.
Nakládá s nimi spravedlivě.
Zeptá se Vás:
„Vcelku nebo nakrájet ?“
Rodiče ho za to mají rádi.
Tenkrát zase potkal jednu
co nechtěla být sama doma.
Punčochatá s klíči na špagátu
toulala se bloky paneláků.
Čokoláda skýtá jistou záruku
tu holčičky obzvlášť rády
a jdou pak pánům na ruku.
Nazítří ji vrátil v pytli na odpadky.
Předtím si to užili.
Její mamka byla ráda, může zas chodit do krčmy „U přístavu“.
Namísto kravaty nosí dívčí podkolenku.
Krebsovi už ho zdraví zdálky
a zvou ho domů na jednu sklenku.
Rodiče odcházejí … sami
do kina
a malá Krebsová … ?
… usíná
jejich ženy
(druhý černej saniťák)
terorizovali jsme
městečko lidi
v městečku
se terorizovat
nechali
jejich ženy byly měkké a teplé
jako ženy
městečko
na dlani
městečko Nasrci
městečko Najazyku
Dopis Elizabeth Wurtzelové
Víš, jako ty kdybych se protloukal světem... Jenže nejsem holka co připadá si zbytečná, k nicotě jdoucí, ale chlapec, co připadá si trapný, věřící ve výchovný účinek této inkarnace. Liz, ty závidíš narkomanům viditelnost jejich problému, a mě možná dětství v klášteře, rozvod a neschopnost setkat se s dívkou, s kterou jsem prožil dětství. A kdyby mi to vyšlo, že už bych nikdy nespadl do blackvawe jako ty.
Možná, Liz, že už jsem taky zombie.....
Každým ránem víc a víc mě ta svině vysává........ Ne, nechci ji krmit - ale co když ona je jediná moje jistota?, a já jí do vyhřezlého chřtánu narvu všecko jen abych někomu patřil. Ne, nikdo už mě neslyší, už ochraptěl jsem tím řevem. Já v křečích procitám, kde ostatní by mřeli, a kde jiní žijí, umírám... Bez domova se umírá, Liz!
Liz, já vím že nám neuřízli ruce nohy hlavy, na nás co hledáme domov není nic vidět. Tys o tom napsala knihu a pomohl ti Prozac, but what with mine?
Jsem výbušninou ve svém domově, jsem domovem na svém spáleništi. Mě určitě pomůže jen Arcana Cathy Lilith Maria Wanda - Nebo snad Jahve Jesus, ale já těm chlapům moc nevěřim, ale do seznamu krizových center stejně ňák zapomněli napsat jejich telefonní čísla... Nemáš je ty, ufňukaná američanko, sestro v bolesti? Řekni mi Liz, kde já tu sílu beru? Už ani z doteku ani z hudby ani z Krista ani z piva... Nepomůže Nerozumí Nikdo Protože Očekává že Zvládnu Tak já vám řeknu: Nevíte co je samota. Taková SAMOTA! Víš Liz asi kde jsme udělali chybu? Moc jsme chtěli a moc jsme milovali, tak moc, že se to v křeči zaseklo a teď moc chceme a málo milujeme, a chce se po nás, abychom tolik nechtěli. Ale my už nemůžeme ani milovat, ani nemilovat. Jen strašně chceme! A můžeme jen doufat.....
Schodiště bez zábradlí
(Stanislav)
Bloudění garážemi bez aut Rozsypané myšlení, vědomí Pusté schodiště bez zábradlí Celý vysátý, samé klubíčko
Utopenec bez vzduchu Divák, co mu dali gól Krev proudí pozpátku Popelník plný po okraj
Láska je očistec Probuzený a vroucí Do ráje ticha Po smrti rovnou za nosem
Umřít se nechystám Líbíš se mi, příliš Stejne tak nenávidím, sebe Která zabloudilas do mě.
Přízemnost
(Umbriel)
Izajáš 35, 8
Až s pohledem zpříma
projdu svět,
uvidím tě stát
i uprostřed pustiny.
Až nebudeš jen odrazem hladiny,
fatou morganou
či stínem,
nebe a peklo minem. |
|