Pod víčky
rohe
letos poprvé křupnul mi led pod podrážkou
jako bych na chvíli zestárl a zatoužil
po pustošení lásky, zatímco pamětí projíždí vlak
a okna ozařují papírové tváře.
Když už mě nic jiného nepotká
než život
alespoň pod víčky se zachvět.
Kde se ztrácí čas
(nádražní putyka)
Rawen
prostředím napnutých vláken - lnu
jako pavouk bídník
kolem výčepu pobíhá den
líně kousavo - u zadku
slabá náplast
protančila kolem
odlepila se
šla vstávat
domů
když v báru houstne dým
muzikolamy slité
do velké sklenice na prášky
na mandragoru
lákají létavice s povislými těly
zatuchlá nuda bezcenných blýskátek
barevných žárovek
škytnutí z rozmaru
skýtavý dech
v koutě se válí kryptospiritismus z přechozího dne
staré, prodrbané zbytky
táhnou za sebou stáhnuté lidství
spuštěné debaty
crčí pohrdáním
a ráno v kýblu
postříkalo večer
když vlak vyjede z města Á
nikdy to netrvá tak dlouho
aby se tu nedalo nepotkat lásku
když v báru houstne dým
a vlaky z Remeše
dojíždí na lacinou vodku
hned svolávají k nástupu
a zrušené spoje
mají dost času
tady v depu
Dalího zkroucené hodiny
na zápěstích
skutečné dny a noci
letokruhy na věšáku
pomyšlení
Chodníky
kestrel
Jak staré prsty pokroucené od věku
Točí se tam kam chceme nechceme
Mozaiky poplivané ve spěchu
Do prasklin všednosti v nich šlapeme
Koryta zrcadel kde překročíme sebe
Rypáčky kanálů z nás vodu srkají
Klekátko dlaždičů pod zpovědnicí nebe
Neživá žíla do níž tepají