Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 22.11.
Cecílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

Vybraný autor
skold

Občasný
Na Totemu: 83178x
Napsat zprávu

Má matka mi pověděla, že pro mne koupila loď a krásná vesla, abych byl s Vikingy, stál na přídi, řídil krásnou galéru, vedl ji do přístavu a rozsekal každého, koho potkám.

 Příspěvky autora 
 Kolekce autora 
 Poznámky autora 
 Autor doporučuje 
 Autor si uložil 
 Ostatní doporučují 
 Ostatní si uložili 
 
 Seznam čísel časopisu Totem.cz 
 19.číslo časopisu - Podzimní výběr 
 18.číslo časopisu - červenec 2009 
 17.číslo časopisu - únor 2008 
 16.číslo časopisu - duben 2007 
 15. číslo časopisu - leden 2007 
 14. číslo časopisu - říjen 2006 
 13. číslo časopisu - červen 2006 
 12.číslo časopisu - březen 2006 
 11.číslo časopisu - prosinec 2005 
 10.číslo časopisu - říjen 2005 
 9.číslo časopisu - květen 2005 
 8.číslo časopisu - březen 2005 
 7.číslo časopisu - leden 2005 
 6.číslo časopisu - jaro 2003 
 5.číslo časopisu - Léto 2002 je tady v plné své kráse. 
 4.číslo časopisu - Literární číslo s hudebním a grafickým doprovodem - říjen 2001 
 3.číslo - Grafický výběr z toho, co se na Totemu urodilo - 30.4.2001 
 2.číslo časopisu - další výběr příspěvků, které zaujaly...11.1.2001 
 1.číslo časopisu - Výběr toho nejlepšího z Totemu od 1.11.1999 
  
 Rubriky s vybranými příspěvky
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce@totem.cz nebo na nick redakce.
   

               


Náš sponzor
Alnamura
Kacur
Okamzik

 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 1.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:chrysantémy
skold (Občasný) - 5.4.2015 >
U příspěvku:Nečekaná nadílka
skold (Občasný) - 5.4.2015 >
U příspěvku:Kachna pižmová
skold (Občasný) - 5.4.2015 >
U příspěvku:Pozvánka na křest
skold (Občasný) - 10.10.2014 > Díky všem! Snad se v Praze, Pavlo a Ladislave, potkáme - něco se chystalo ve Fra, uvidíme.
U příspěvku:Před zánikem.
skold (Občasný) - 2.7.2013 >
U příspěvku:hefternoon
skold (Občasný) - 18.6.2013 > Takovej Reynek s Boudníkem dohromady. Moc fajn.
U příspěvku:Žárovky
skold (Občasný) - 19.4.2013 > šedé> 

Honzo,

mně ani tak nejde o metodu, ale o vnímavost recenzenta. Když si srovnám recenze Jakuba, Štolby a Krále, tak mi ty recenze vždy sdělují něco, co chci v recenzi vidět - osobní vhled do poetiky autora, recenzentskou vnímavost a zároveň cosi, co ukáže taky osobitost dané poetiky tak trochu "objektivním" pohledem. Když naproti tomu srovnám recenze takové Rackové a Weinrichové; to jsou jen stroje na recenze, které o dané sbírce neřeknou absolutně nic, není tam žádné vcítění, není tam vidět kdyžuž jakási metoda - jedinou metodou je pouhá deskripce a to navíc zcela povrchní.

S čímž souvisí také onen výbor nejlůepších básní - v zásadě jde přece o subjektivní výběr nejlepších básní za uplynulý rok - jednoho člověka z vnějšku, a jednoho zevnitř, tedy kritika a básníka. Tam přece nutně jde o osobní preference, účelem tam je jisté napětí mezi konvolutem všech sbírek/básní, které minulý rok vyšly, a mezi osobním výběrem z nich (a máš pravdu, že nám to o nich dost vypoví - ciž je ale myslím zase další interpretační klíč k soudobému stavu české literatury, v čemž s Tebou souhlasím). Myslím, opět, že právě Jakubova stať na konci nejlepších básní je vynikající, a naopak letošní stať Rackové je opět velice mechanická, neboť tak trochu chyběla autorita, která by ji i trochu odstrčila. Proto letošní sběr a zejména ona stať opravdu vypadají jako naoko objektivní a žádnou poetiku sebevíc neupřednostňující; byť i Racková má jisté preference, které jsou ale vícěméně dle mého dosti plytké.

 

A co se týče žárovek - já nevím, ale myslím, že i takováto příležitostná poezie (pro děti, pro sebe, volnočasová) může mít své kvality, ne? A tahle má, jen mi prostě vadí to, co jsem tady napsal, nooo.

A taky mi trochu vadí, že to vyznívá, jako bych Ti vše vyvracel, jako bych měl tu svou pravdu, což nechci, aby to tak bylo pochopeno (když už jsme u časopiseckého prostoru - to jsem třeba opravdu velice neměl rád u Správcové; nezažil jsem, aby vždy neměla kategorickou pravdu, a to nikoli "svou", ale zcela jasně univerzální), páč v zásadě s Tebou souhlasím, jen to mám trochu poposunuté.

U příspěvku:Žárovky
skold (Občasný) - 17.4.2013 >

OK, na začátek: moc rád jsem napsal to, co si přečteš níže, ale jaksi jsem si nevšiml, že diskuze pokračovala dále, neboť jsem přehlédl červeně blikající tlačítko „Novější“, nicméně myslím, že Ti to snad též něco sdělí a přinejhorším jsem si sám sobě opět cosi více ujasnil. :)

Prosímtě, je to sice už poměrně dávno, kdy došlo k týhle skoropolemice, ale připadá mi fajn se k tomu vyjádřit; jak pro mě osobně, protože si zase porovnám pár svých náhledů na poezii, tak i pro Tebe, když jsi chtěl konkrétnější odpověď, byť po Jakubovi. Možná je to trochu neaktuální, neboť jste si o tom už určitě popovídali u piva, ale stejně…

Nejdřív to vezmu obráceně, tedy od obecného ke konkrétnímu:

Od určité doby je problémem české poezie vyhýbání se sentimentalitě, křehkosti jakéhosi mezního slova, které stojí na kraji útesu básně a může ji (z)vrhnout do trapnosti. Známej je výrok Bohumila Doležala o tom, že je Jan Skácel reprezentativní velekýč české poezie. To už je poměrně extrémní kategorický výrok, který ale dobře vyjevuje určité pojetí básně, jež se dál rozvíjelo. Skácel dovedl sdělení básně do krajní polohy. Už je zatěžko vytvořit podobnou poetiku, neboť už stěží využít větší něžnosti, křehkosti zároveň propojenou s občas až vtíravou sentenčností a aforistikou. Neříkám, že nelze do básně vnést křehkost slova – to je naopak fundament poezie. Se sentimentem/zvnitřnělým citem to je těžší, ale lze jej uchopit všelijak a všelijak se za něj také dnes „bojuje“ (viz explicitně skupina Fantasía). Proto také moc nechápu Tvé vymezení se proti stavu soudobé poezie – je nesmírně různorodá a originálních poetik se objevuje čím dál více, neboť autoři mladé a nejmladší generace vnášejí konečně nějakou živelnost, přičemž rozvrstvení střední a starší generace je též velice pestré ; viz Jakubův značný příspěvek nejenom básnický, ale též vynikající literárněkritický přístup – vedle něj umí uchopit báseň v její celosti (tedy nejenom v jejím uchopení světa, ale též v její kráse) snad pouze Petr Král a Jan Štolba. No a co se týče literární kritiky – myslím, navzdory už naštěstí uplynulým polemikám ve Tvaru, že není velký rozdíl mezi literární kritikou v tištěném periodiku a na internetu. Tady je jen problém s tím, že se většinou hodnotí jedna konkrétní báseň, což není obvyklé – obvykle se jedna báseň, jeden text spíše interpretuje, což je nevyužité specifikum právě internetového literárního prostoru. A jestliže se hodnotí jedna báseň, je logické, že se řekne – dobré/špatné, tenhle prostor k tomu vyloženě vybízí. Fyzické médium, tedy vytištěná sbírka, má výhodu uceleného, komponovaného tvaru, který vyjevuje intenci autora, svéráz poetiky dané sbírky, její určitou pevnost a zároveň nabízí kontext, ve kterém můžeme jednotlivé básně vnímat – kontrasty, ale též propojenost. Jistě, tady v tomhle e-prostoru není problém kliknout si na díla autora a postupně je projíždět a zjišťovat jeho poetiku a tím pádem si udělat názor na tu jednu konkrétní báseň, problém je ale právě v jakési nekonečnosti tohoto prostoru, který jde odnikud nikam, který nemá žádný tvar, je v podstatě amorfní – má určitý tvar, ale náhodně poskládaný a proto je zatěžko cosi komparovat a proto se sklouzává do nejobecnějšího hodnocení dobré/špatné – z jedné básně nepoznáš celistvé uchopení světa.

No, a ta konkrétní báseň je toho dost ukázkou. Opět využiju příkladu Skácela (neboť tahle báseň je jeho poetice docela blízká; nicméně nemysli na to, jak jsi psal, že ihned musím cosi k čemusi přiřazovat – prostě na základě zkušenosti vidím určité uchopení světa a zkoumám, čím se od sebe liší, v čem je svéráz, v čem je intencionální originalita) – jeho fikční svět je nesmírně sentimentální, jeho básně se tvarem i obsahem opírají o kýč, vcházejí do něj, berou si z něj to, co je pro Skácela určující, berou si z kýče jeho filozofický základ – nějakou obecnou sentenci; neříkám rovnou průměr, ale cosi, co jistým způsobem působí na kolektivní podvědomí. K tomu ovšem přidává jeden osobitý prvek – mytologičnost (též ono skácelovské bezčasí), která posune kýč do zcela jiné roviny, navíc báseň drží celek sbírky. V této Tvé konkrétní básni právě chybí kontext, ve kterém bych rozeznal jakýsi posun a práci s kýčem. Celá báseň se zvrhává do plytkého sentimentu, který ale za určitých okolností nemusí být špatným elementem – vem si třeba Zimohrádek Ivana Wernische, kde je sentiment a kýč jedním z významotvorných prvků, ale lze to rozeznat až v celém tvaru sbírky. Je tam ironie, ale též určitá mytičnost. Tady mi chybí nějaký ozvláštňující prvek celé té roztomilé retrospekce; dobře, říkáš, že konec básně posouvá celé vyznění do empiričtější, respektive střízlivější roviny, ale když se podíváš na poslední strofu blíže – jednak tam opět používáš deminutivum, které odkazuje k oněm „maličkým“, k oné „roztomilé“ motivice, není tady žádný posun, naopak posílení onoho plytkého motivu. Navíc první dva verše poslední strofy jsou děsivě totalizující a tím pádem ještě zvýrazňující onu sentimentální prokřehlost, jak tady bylo trefně napsáno – V žádném obchodě na světě / jsem za celý život. Kdybych tuhle báseň uchopil v kontextu sbírky, snad bych ji uchopil jinak, kdo ví, ale myslím, že bych plytkost a kýčovitost té básni tak či tak připsal. Ale neber to tak, že bych neměl rád práci s kýčem, naopak moc rád s kýčem pracuju – podle mě není kýč srdce, východ slunce, růže nebo láska, kýč je to, jak je onen předmět uchopen, čili myslím, že lze napsat i v dnešní době báseň o lásce, srdci, nebo zajíčkovi (viz můj poslední příspěvek). Moc rád píšu velice obecně řečeno citově, upřímně založenou poezii – jen to nesmí sklouznout tam, kam to sklouzlo tady. Je to špatná báseň? To je špatná otázka. Spíš bychom se měli ptát – jaké je uchopení světa (mikro i makro) v této básni? Báseň by měla vyjevit o světě cosi nového, měla by nás vytrhnout a znejistit (a to nikoli jen znejistit negativně, ale též pozitivně – to je ono takřka zenové vytrhnutí) – myslím, že to v této básni je, ale vadí mi na ní to, že v sémiotické rovině využívá až přespříliš onoho kolektivního estetického cítění, onoho kýčovitého, ba až plytkého.

Ale promiň mi moji formulační neschopnost a velikou nesouvislost, které jsem si vědom (určitě bych mnohem více za lepších okolností napsal o mém pohledu na  hodnotící úsudek literárního kritika a o jeho práci s básní/sbírkou – o lyrickém subjektu sbírky, o problematice zavedených/nových básníků a v přístupu k nim), jsem po divoké noci a měl jsem chuť TI k tomu prostě něco napsat, a snad i přátelsky.

U příspěvku:Čas
skold (Občasný) - 29.3.2013 >
U příspěvku:Svodoba
skold (Občasný) - 29.3.2013 >
U příspěvku:...svítání...
skold (Občasný) - 18.10.2012 >
U příspěvku:Z raketového léta
skold (Občasný) - 10.8.2011 > Jo, je to smršt imginace. Ale právě v tom je kouzlo té básně; já měl vždycky rád ty ukecané, sáhodlouhé Divišovy básně, které se snad dají označit jako užvaněné, ale ten hlavní cíl byl vždy sdělit v co největší míře co nejvíc podstatného, a taky jaksi udělat tu cestu básní pro čtenáři iniciaci. Že se tím textem čtenář "překouše"; to je už nějaký estetický zážitek, byť podvědomý - na každém verši na čtenáře útočit novým a novým obrazem. A přece z té ohromné kupy veršů má vzniknout jednotný, monolitický pocit úžasu. A některé obrazy (právě ten remorkér másla je krásný obraz, připomíná mi podobný krásný, ale zatím ještě nepublikovaný, obraz z novější básně od Roberta Fajkuse), a některé jsou takové, že tam prostě být musí.
U příspěvku:ehm...
skold (Občasný) - 9.5.2011 > ariel> Já bych se se jmény, Ondřeji, moc netrápil. Ta konkrétnost je dost zavádějící a soustředil bych se na archetypálnost, že jo, která tady úplně trčí. Ale to ostatně beztak víš...
U příspěvku:prodávam jak sem koupil
skold (Občasný) - 30.4.2011 >
U příspěvku:Do neznáma...
skold (Občasný) - 17.2.2011 >
U příspěvku:........................
skold (Občasný) - 17.2.2011 > Kafka pičo.
U příspěvku:psi
skold (Občasný) - 9.1.2011 >
U příspěvku:zátiší
skold (Občasný) - 9.1.2011 >
U příspěvku:Dějiny zachycené „Skleněným pokojem“
skold (Občasný) - 24.10.2010 > Jo, další recenzi si přečtu snad zítra, protože mi dnes blbne internet, ale název vypadá hezky.
U příspěvku:Dějiny zachycené „Skleněným pokojem“
skold (Občasný) - 24.10.2010 > honZic> Příště prosímtě klikni na reagovat, jinak tu reakci neuvidím. Šak se snaž, stojí to za to. Chce to taky hodně číst teorii, což mě tak napadá - co studuješ? Bohemistiku? Ještě v recenzi úplně chybí pohled na jazyk a vůbec styl autora (což je ale v případě překladu poněkud metodologicky ošidné a já děsně nerad hodnotím překlady) a nějaké užší hodnocení a vyhodnocení v kontextu české literatury, případně srovnání (ale to srovnání není nutné). To jsou zajímavá témata, o nichž se na začátku jakž takž zmiňuješ v otázkách, ale nenechával bych to na čtenáři, protože to je recenze a měl bys napsat názor na věc. Ale to půjde postupně se zkušenostmi. Čti recenze ve Tvaru (ten můžeš i onlajn stáhnout z archivu 2009, 08...) a v Hostu - doporučuju především recenze Štolby a Janouška, a samozřejmě přečíst ta úžasná jména jako Opelík, Bedřich Fučík, Pešat etc. etc.
U příspěvku:Dějiny zachycené „Skleněným pokojem“
skold (Občasný) - 24.10.2010 > Předně musím napsat to, že velice vítám, že se zde začíná objevovat i autorský zájem o literaturu z druhé strany, tedy z té hodnotící. Podobných článků je tady málo, byť je to práce stejně tvůrčí - a mnohdy stejně dobrodružná - jako tvoření krásné literatury. Nicméně je i poměrně náročná na citlivosti hodnotícího soudu a vyjadřovacím talentu autora a asi právě proto tady zřídka viděná. Každopádně to je práce neméně založená na šetření slovem, na tom, že žádné slovo, žádná formulace, či dokonce celá výpověď nebude nadbývat - recenzent, resp. literární kritik by měl co nejstručněji a zároveň co nejpregnantněji vyjádřit svůj hodnotící postoj ke knize na prostoru úměrném nejen čtenáři, ale i médiu na kterém publikuje. S prostorem a pregnatností kritiky také souvisí to, že se autor bude držet pevné formální a obsahové soudržnosti - tedy že si rozvrhne všechny složky ve sledu, jenž je ideální jak po stránce obsahové, tak i formální.

Jako recenze studenta prvního, druhého ročníku filologického zaměření to je relativně dobré, ale v článku se objevují právě ty drobné, ale podstatné chyby. Všechny bodech, které jsem výše vyjmenoval, jsou tady zastoupeny - nadměrné využívání zbytečných frází: takové zbytečně artistní výrazy jako předobraz středobodu bych já sám omezil na tu nejnutnější míru; stačilo by napsat něco ve smyslu, že si Mawer vybral "Vilu Tugendhat" (sic! Myslím, že substantivum vila není jménem objektu, ne? viz oficiální webové stránky vily Tugendhat) jako téma svého románu. Předobraz středobodu je zbytečně matečný a překombinovaný výraz, jenž v podstatě zbytečně krkolomně říká čtenáři to, co by se mohlo bez zbytečné manýry napsat jinak a lépe. Totéž se děje například u spojení "románový příběh" - v textu už několikrát zaznělo, že to je román a je celkem nasnadě, že román má příběh. Stačilo by napsat jedno z těch dvou slov - Román začíná... nebo Příběh začíná..., ale i tak je obé stylisticky špatně, protože jak výraz příběh, tak i román je v předchozích odstavcích zmiňován zbytečně redundantně. S tím souvisí i zbytečná klišé - nepíšeš do nějakého deníku, ale máš na svou recenzi čas (tedy - pedagog, resp. redakce na to dávaj relativně dost času...), takže by bylo fajn vyvarovat se zbytečných frází jako "Dalo by se dokonce říci, že by si za tuto knihu zasloužil 'metál'." nebo například "Mawer se však tohoto úkolu zhostil naprosto se ctí." - to jsou dvě děsná klišé jednak následující hned za sebou, jednak v druhém odstavci, přičemž ten první je na tom snad ještě hůř - namísto té přemíry otazníků by šlo začít méně expresivněji, ale to je spíše můj osobní názor a ne Tvá chyba. V recenzi je toho tedy mnoho nadbytečného, přetéká to snahou čtenáře zaujmout namísto toho, aby autor čtenáře obohatil - to je právě důsledek i zbytečné délky textu. Musíš vnímat, jak jsem psal opět výše, médium, na kterém publikuješ. V tištěném periodiku by se to ještě dalo ukočírovat (I když 9000+ znaků je i tak přespříliš - ideální recenze by neměla mít víc jak dvě a půl strany, tady to jsou strany téměř čtyři...), nicméně na monitoru je recenze k neučtení. Čtenář má sice možnost si text vytisknout, ale to se pak vracíme k tiskovině a k tomu, co jsem napsal teď v závorce.

Další věcí je pak logika textu - v některé věty si hloupě protiřečí, například to, když píšeš, že v roce 1938 manželé Landauerovi emigrují do USA kvůli svému židovskému původu, což je, jak jistě každý ví, způsobeno nacistickou okupací. To je ještě dobré, ale pak popisuješ děje, které se dále táhnou do vzdálenější budoucnosti a na konci tohoto odstavce píšeš, že jsou Landauerovi pyšní na "vzkvétající a demokracií se pyšnící Československo. " Špatná kompoziční práce udělala, že se vyskytl protimluv - Československo po jejich nedobrovolném odchodu rozhodně nezkvétalo a už vůbec ne demokraticky. Vím, co jsi chtěl čtenáři sdělit, ale zvolil jsi velmi špatnou formulaci. Vůbec jsou v recenzi stylistické, syntaktické, ale dokonce i gramatické chyby (viz "To, že se občas stali (předpokládám, že věci) třošičku..."). Et cetera, et cetera. Bylo by zbytečný to dál probírat.

To s tou fikcí je ale hezký, že se nad tím zamýšlíš - hodně recenzentů dělá chybu v tom, že přepříliš spojuje postavy románu s postavami reálnými. To mě pobavilo v recenzi na Macurovy netopýry třeba. Jo, a taky - měl by ses zamyslet nad tím, kdo je hlavní postavou románu - jsou to manželé Landauerovi, nebo je to sama vila? Zkus taky vícekrát přehlédnout celej text - recenze je převatovaná, moc slov se opakuje (příběh, román, manželé, čtenáři...), občas chybí čárky. Máš to přehledný, psát relativně umíš a s tou trochou pozornosti a trpělivosti to bude dobrý.

Ale doporučuju to, protože to není tak špatný čtení a rozhodně stojí za to v tom pokračovat. Nečetl jsi náhodou Oslavu od Matouška? Zajímal by mě Tvůj názor...

Jo, jsem po děsný akci a bolí mě hlava, tak to snad všechno výše bude mít smysl :))


U příspěvku:Úryvek č. 4
skold (Občasný) - 19.10.2010 > Abych tomu dal trochu řád, tak jsem si to sepsal, protože ve mně vyvolala ta četba, kupodivu!, pár zajímavejch postřehů. Hned ze začátku řikam, abys nepoužívala "aby jsme", páč je to hyperkorektní tvar, a navíc je to vážně hnusnej výraz. Jednak bych chtěl říct, že to ve mně vyvolalo představu nějakýho zpola surrealistickýho textu - ta záplava jmen (a dost originálních občas :o)) a jmen na začátku: krásně vtipnej surrealismus by mi to přišel, kdyby to tak bylo. Jinak mi to připomíná takový ty skoro vtipný anglický divadelní a detektivní klasiky. Občas jsem se zasmál, ale to bylo spíš tím skorosurrealismem (zajímavý by bylo sepsat nějaký traktát o surrealisitckém čtení - úžasnej nápad!). Přiznám se, že jsem jen proletěl jedním okem předchozí části, ale tohle bych - v návaznosti na forum - nazval konzervativním fabulačním/syžetovým stylem. A to ať už je to myšleno vážně, či ne. Přiznám se, že nevím. Když vynechám různé gramatické, stylistické a logické chyby, tak musím říct, že je nicméně pozoruhodné to členění textu, fakt zajímavý a dynamický. Navíc máš talent vyprávění - i když vyprávíš úplnou blbost (a v dosti brakovém stylistickém obalu), dokáže to zaujmout, má to spád (částečně způsobený tím, že přeskakuješ z jednoho děje do druhého rychlostí světla) a dokáže to čtenáře nějak udržet. Na vesnický večery pro známé a dětičky - proč né... Není to tak špatný, jak jsem si původně myslel, že by to špatné být mohlo. Já bych to nezatracoval, piš dál...
U příspěvku:Z vlastní zkušenosti...
skold (Občasný) - 11.10.2010 >
U příspěvku:Na stráni
skold (Občasný) - 6.10.2010 > Občas hodně velký klišé teda a hodně nevyrovnaný - pár moc hezkejch momentů a pár kýčů.
U příspěvku:Lord B. II.
skold (Občasný) - 5.10.2010 > jafa> Není možné na každou fotku psát obsažný komentář, když to mnohdy ani nejde. Jednak to tedy občas nejde, jednak je prostě nemožný všude komentovat. Šak si to vyzkoušej a budeš narážet u všech autorů na stejné nepochopení(estetické), které se Ti za nějakou dobu zprotiví a přijdeš na to, že je lepší napsat takovej koment, kterej jsem tady dal.
U příspěvku:Obilovky
skold (Občasný) - 3.10.2010 > Hezky. Není to úplně skvělé, ale je to dobré, zlešuješ se! Ještě, jak jsem už psal, zapracuj na tom, aby se na ty fotky tady dalo koukat - jde to udělat mnohem lépe. Proč okraje děláš rozdílné, ať už tloušťkou, nebo vůbec jiným okrajem? Tahle rozdílná forma nesmírně ruší a ukazuje, že neumíš sjednotit to téma a taky že nemáš cítění potřebné k vystavení. Za druhé - proč jsou ty fotky tak blízko u sebe? Pozorovateli musíš dát prostor k pozorování - od toho je právě ten vztah mezi těmi pojmenováními. Jestliže pozorovatel bude mít minimální prostor, jak to je tady, jde opět o rušivý prvek v celé sérii. Neboj se udělat větší rozestup mezi fotkami; i když je to série, tak i každá fotka mluví sama za sebe, protože na každé máš určité téma (objekt), na které se zaměřuješ a proto taky potřebuje pozorovatel čas a klid, aby našel to téma/objekt, které zařazuje fotku do série právě tím svým tématem. Další věc - proč jsou tady dvě stejné fotky odlišené jen jiným výřezem a nějakým přiblížením? Za další - těžko říct, zdali žluté pozadí pasuje k fotkám; relativně hezky to ladí, ale pro lepší kontrast bych zvolil jiný pozadí, ale to je jen už maličkost, která tolik neruší - spíš naopak až moc ladí (to je taky paradox, kterej ale řešit nemusíme). Téma už komentovat nebudu, protože to teď taky nemá cenu, když se teprv někam posunuješ. Ale jde to.
U příspěvku:Lord B. II.
skold (Občasný) - 1.10.2010 > ethericon> To je dobře, že máš ve svojí tvorbě jasno. Určitě ti to děsně pomůže.
U příspěvku:Lord B. II.
skold (Občasný) - 1.10.2010 > jafa> No né, tak se nějak k tomu vyjádři, dyť máš pořád tu potřebu se k tomu vyjadřovat, tak to učiň. Rozveď to víc do šíře než u Periskopova příspěvku, kde to bylo takový letem světem - proč nenapsat k blbé fotce, že je blbá; proč nenapsat ke sračce, že je to sračka; proč nenapsat k dobré básni, že je to dobrá báseň? (A já se na Tebe vůbec nehněvám a víkend mi nezkazíš).
U příspěvku:Lord B. II.
skold (Občasný) - 1.10.2010 > jafa> Viz http://www.totem.cz/enda1.php?a=264767. To, že podle Tebe je definice snoba tak semanticky široká taky něco říká o tom, jak se díváš na věci a svět právě Ty a tím pádem to vůbec nic nevypovídá o téhle situaci. To je prostě logika.
U příspěvku:Lord B. II.
skold (Občasný) - 1.10.2010 > Sračka.
U příspěvku:28.9.2010
skold (Občasný) - 29.9.2010 >
 
1.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
 
free web hit counter