Milý swedish_niggu. Spis "Umělecké dílo literární" nejsou bačkory, který by se (podle mne) dal navléct na jakýkoliv a zvláště adresně tento básnický text. Jinak prostě způsob, "jak sděluješ svůj prožitek z básně fenomenologickým jazykem" ve mně vzbuzuje nikoli inspiraci k prožitku z textu, ale krkolomnou síť úvah a spekulací v jazyce nikoli literárním, ale fenomologickém, potažmo filozofickém. Co má sakryš filosof Husserl a filosof+estetik Ingarden společné s tímto básnickým textem (krom toho, že ty jejich teorie na něj roubuješ, přesvědčen, že je to správné a sděluje to tvůj prožitek z textu? Pojmosloví Husserlovského a Ingardenova fenomenologického slovníku vytváří pro mne nikoli "sdělení o prožitku", ale spíše dojem, že snad báseň považuješ za filosofický fragment nebo zlomek z díla nějakého filosofa. To, že v tomto díle lze najít časová (např.roční období) a prostorová určení a roviny, které se vůči sobě v básni nastavují - lze říct i klasixcckou literární interpretací motivů a obrazů, jako u prof.Kožmína a jiných fundovaných literárních kritiků, nebo se mýlím? O spekulativní uhadování, co by mohlo být o čem "filosoficky domýšleno" jak by to mohlo filosficky vypadat a vypovídat (kterého je ve tvé "studii" až běda) ani nemluvě. Bylo by hezké, kdybys nestavěl dům z chleba a nekrmil druhé cihlami.

Co se připomínky ke mně týče: O tom, jestli vím o něčem prd se pouze domníváš a trošku mi to připomíná "vztekání se". Není co víc k tomu říct z mé strany. Tvé husserlovské a ingardenovské roubování je pro mne prostě krokem "jazykově" a "oblastně" vedle. Co se mne osobně týče, máš jistě pravdu, s pokorou na tom nejsem nejlépe. Jsem rád, že jsi ty při psaní svého textu pokoru měl, to je jistě velké plius a nikdo ti to nebere. Také ti neupírám (a doufám, že ani ty mně), že jsi měl z egilovat textu silný prožitek. Píšu jen, že to, jak jsi ten prožitek "zahalil do fenomenologických mlh" je pro mne jako čtenáře, zabitím živého textu nevhodným a zbytečně komplikujícím fenomenologickým slovníkem. Možná, kdyby sis přestal plést fenomenolgickou (a tedy filosofickou) metodu s literární kritikou konkrétního básnického díla, kdoví...  

Cose týče toho, nad čím píšeš, že se mám zamylset: "poznání funduje intenzitu prožitku". Co s tímhle u konkrétních básnických obrazů egilova textu. Podle mého nic, vůbec nic. Stačilo by přece (u básně) hovořit ke konkrétním básnickým obrazům, k tomu co vyvolávájí, kam dle kritika míří. Nač sem tahat Husserla s Ingardenem? Jinak, tvé přesvědčení, že literární terorie dvě tisíciletí nějak extra podněcují literární praxi- např. básnickou, je dle mého zavádějící.

Je sice pravda, že báníci teoretiky čtou a ti o jeji dílech píšou, ale autor-básník, pokud teda není závislí na nějaké módní vlně u současné lit. kritiky, vždy vytváří originál vlastním viděním. Berličky nepotřebuje. Liter.kritici jsou od domýšlení a zamýšlení se. Někdy lépe jindy hůře. Je hezké, že existují soupisy názorů jako Ars Poetica, ale to rozhodně nesvědčí o tom, že by podněcovaly třeba básníka k tomu, aby si něco naštudoval, než vejde do krajiny (nebo do sebe) aby zachytil nějaký silný prožitek. To by pak byli opravdu básně jen chladnými "filosofickými fargmenty" bez vlastního zvučícího a vykreslujícího "života".  

Proč? Přemýšlej...z mého úhlu to takhle "vypadá", když se filosfující metači filosficko-estetického pojmosloví opřou do živého, básně a hlodají pak na mrtvolce. Myslíš, že tomu nějaký milovník básní bude naslouchat? A proč by to, pánajána, dělal? Nač by měl zabíjet prožitek z textu a obrazů básně tímhle filosofujícím haraburdím? Tím neříkám, že to nemůže tobě jako autorovi přijít "inspirativní", když máš rád podobné šroubované "rozbory". Tohleto filosofické smetí jako autor považuji za smrtelný jed směrem k prožitku ze tvé básně. Mimochodem jde o šílený (ač možná dnes módní) pa-jazyk: "Komplexnost uchopujeme analyticky";"To, co přítomně přichází, ale ještě tu není, tudíž je stále ještě budoucí, je podzim. " "To, co je mrtvé, ale stále ještě přítomně trvá nebo už odeznívá do minulosti, je léto. "To není nějaká naše reálná přítomnost, ale přítomnost výsostně estetická - tematizovaná, a proto podržovaná, přítomnost estetické události (event). " - vlastně bych mohl takhle citovat dobré dvě třetiny téhle filosoficko-estetické "mlžiny". Jestli bych si něco opravdu bytostně nepřál, tak to, aby někdo s mým textem udělal takovéhle harakiri.

Jasně, proč to neříct přímo a necharakterizovat přímo obrazy a znění bsáně, když máme po ruce Ingardena s Husserlem. Co na tom, že se jejich analýza na básnický text krutě nehodí, a že se dá použít třeba mnohem srozumitelnější (když už je opravdu tak nutkavá potřeba pitvat) a čtivá, česky srozumitelně napsaná „interpretace básní“ od prof,,Kožmína. Jakožto ten, kdo se filosofickými a estetickými modely pár let zabýval se nad tímhle třesu odporem.   

Pane na nebi, pane v podnebí. Můj ty světe... Chraň mě sto slonů... není-li to vtip.

No tohle, to vypadá na Cháronův závod "neviditelných" veslic. A Chronos drží startovní pistolku. Taková ztišená mi přijde.

Jo,  ještě maličkost skölde, macho, arieli... Sice toto přání už tu bylo párkrát zmíněno, ale stejně do větru odneseno. Nahoře, hned pod každým dílem je bíle nápis:  Poznámky k tomuto příspěvku.   Občas mě fascinuje, že k dílu přímo nemáte co říct, ale komentáře o bodování, mém hodnocení toho, co se mi líbí a abych to zdůvodnil, a jak co od koho vyznívá, tomu se věnujete ostošest. Nemluvě o tom, jak tu řešíte autorku ..........

Asi tomu nápisu rozumíme každý hodně jinak. Díky za poskytnuté názory k dílu.