10. 04. 2001, 17:00, Občan Kane
10. 04. 2001, 19:45, Čtyři pokoje
17. 04. 2001, 17:00, Tři barvy: Modrá
17. 04. 2001, 19:45, S milenkou mé matky
24. 04. 2001, 16:45, Poslední tango v Paříži
24. 04. 2001, 19:45, Modrý samet
03. 05. 2001, 19:45, The Million Dollar Hotel
10. 05. 2001, 19:45, Tanec v temnotách

10. 04. 2001 od 17:00

Občan Kane (Citizen Kane)

"Neposlušné dítě Hollywoodu" Orson Welles natáčel toto legendární drama, které se stalo milníkem ve vývoji filmové řeči i vypravěčských postupů, již ve svých pětadvaceti letech. Welles svou režijní prvotinu pojal jako rekonstrukci osudů fiktivního magnáta Kanea, sestavovanou novinářem - využívá k tomu filmové týdeníky, rozmluvy s pamětníky atd. Postupně upřesňovaný obraz titulního hrdiny ztrácí svou původní gloriolu - ukazuje se, že peníze a moc ještě nezaručují štěstí. Občan Kane vzbudil v době svého uvedení skandál, protože tiskový magnát miliardář William Randolph Hearst vztáhl vyprávěný příběh na sebe... Z devíti nominací na Oscara v roce 1941 získal film sice jen jednu (za scénář, na němž spolupracoval sám Welles s Hermanem J. Mankiewiczem), ale od té doby suverénně vítězí v mnoha prestižních anketách nejrespektovanějších světových kritiků.

10. 04. 2001 od 19:45

Čtyři pokoje (Four Rooms)

Povídkový snímek Čtyři pokoje je dílem čtyř režisérů, kteří se ve své době stali nejslavnějšími představiteli americké nezávislé kinematografie. Tvůrci natočili čtyři epizodické příběhy, odehrávající se o silvestrovské noci v pokojích jednoho losangeleského hotelu. Do každého příběhu (i pokoje) je zatažen novopečený hotelový sluha Ted (Tim Roth). S osudovou nekompromisností se mladík stane důležitým aktérem různých podivných až bizarních událostí. Každý z režisérů napsal scénář své epizody a samozřejmě při realizaci uplatnil svou poetiku. Filmařským nadhledem a nápaditostí se vyznačuje především anekdota Roberta Rodrigueze (povídka o zlobivých dětech jednoho věčně nakrknutého gangstera v podání osvědčeného Antonio Banderase), kterou antologie předčasně vrcholí. Poznámka: filmu končí v červenci promítací práva, naše představení je pravděpodobně poslední v ČR.

17. 04. 2001 od 17:00

Tři barvy: Modrá (Trzy kolory: niebieski)

Hrdinkou komorně laděného psychologického dramatu je žena známého skladatele Julie (Juliette Binocheová), která při autonehodě přijde o manžela i o malou dcerku. V sebezáchovné snaze odloučit se od minulosti změní Julie radikálně svůj způsob života; chce být sama. Postupně se však osvobozuje od mučivého traumatu a nachází novou vůli žít. Svou poetikou i stylem připomíná Modrá snímek Dvojí život Veroniky, postrádá však jeho existenciální naléhavost. I zde hraje důležitou úlohu hudba, i tady se ocitá v ohnisku pozornosti žena. Juliette Binocheová dodává své postavě patřičnou tajuplnost, zdánlivou "tvrdost" i image moderní ženy. Elegantně natočené dílko vyniká brilantním filmovým viděním, o čemž svědčí celá řada cen: mj. Zlatý lev ex aequo (s Altmanovými Prostřihy) a Volpiho pohár za ženský herecký výkon pro Binocheovou na MFF v Benátkách 1993 a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk).

17. 04. 2001 od 19:45

S milenkou mé matky (101 Reykjavík)

Mladík Hlynur nepracuje, zato naplno žije. Svůj mikrosvět, kterým je centrum Reykjavíku (odtud název filmu) zná dokonale z té zábavnější stránky – z nočních klubů, divokých večírků a nevázaných sexuálních praktik. Komu by se chtělo stárnout a stávat se zodpovědným, když státní sociální dávky jsou tak štědré a matčin dům pohodlný? Jednoho dne ale Hlynur šlápne vedle, když přivede do jiného stavu lesbickou milenku své pohodové matky. Tak dlouho nechtěl vstoupit do skutečného života, až si život přišel pro něj... Filmový debut populárního islandského herce a divadelního režiséra Baltasara Kormákura byl pozván na 34 filmových festivalů včetně Locarna, Toronta, Edinburghu, Montrealu a Hamburku.

24. 04. 2001 od 16:45

Poslední tango v Paříži (L'ultimo tango a Parigi)

Společensky silně kritické a zřejmě i proto také velmi kontroverzně přijímané psychologické drama si ve své době vysloužilo pověst skandálního díla kvůli perverzně erotickým scénám a provokativním výjevům. S odstupem času však zřetelně vynikají umělecké kvality filmu (např. ve srovnání s love story 9 1/2 týdne, která z příběhu Posledního tanga vychází). Milostný poměr mladičké Pařížanky Jeanne (Maria Schneiderová) a sedmačtyřicetiletého Američana Paula (Marlon Brando), kteří se tajně scházejí v pronajatém podkrovním bytě, je brilantním filmovým portrétem dvou odlišných přístupů ke světu, střetávajících se a nacházejících prostředek k vyjádření v anonymním mileneckém vztahu. Premiérově byl nejproslulejší snímek italského filmaře Bernarda Bertolucciho (nar. 1941) uveden 14. října na závěr newyorského filmového festivalu. Sám režisér zkrátil ovšem svůj film právě po newyorské premiéře ještě o jednu sekvenci (původní délka byla víc než 3 hodiny). Scénář napsal Bertolucci ve spolupráci s Francem Arcallim, mnohé scény jsou však plodem úchvatně jedinečného improvizátorského umění Marlona Branda, který tu vytvořil do značné míry autobiografický charakter. Brando i Bertolucci byli za Poslední tango v Paříži sice nominováni na Oscara, v rodné Itálii vynesl ovšem Bertoluccimu tento snímek podmíněný trest vězení a odnětí občanských práv na pět let. Při sledování filmu na plátně můžeme konečně také plně docenit svébytný estetický půvab kameramanské práce Vittoria Storara. Poslední tango v Paříži jsme totiž v Čechách mohli vidět do dnešního dne pouze ve dvou zprzněných verzích - jednou byl smysl díla do značné míry poničen neadekvátním dabingem do češtiny na videokazetách firmy Warner Home Video (vpravdě příšerný český překlad šel ruku v ruce s patetickou dikcí Aloise Švehlíka a Jany Paulové), podruhé neohrabanými a významově hodně nepřesnými českými titulky při uvedení snímku v České televizi. V této souvislosti stojí za ocenění kvalita nových, adekvátně syrových titulků Petra Šarocha.
Zdroj: AERO

24. 04. 2001 od 19:45

Modrý samet (Blue Velvet)

Americký film Modrý samet má ambice vypovídat o hrozivé podobě dnešního světa přitažlivým způsobem, charakteristickým pro jeho režiséra Davida Lynche. Vyprávění, šokující rafinovaným pohráváním si s kýčem i morálkou, má dvě vrstvy. První je čitelná pro širší publikum a prostřednictvím napínavého akčního příběhu vypráví o mladíkovi Jeffreym, který se náhodně zaplete do záhadného kriminálního případu. Při pátrání po tajemství barové zpěvačky Dorothy se utká s překupníky drog, organizovanými démonickým, psychopatickým zloduchem Frankem. Zcela podle pravidel Jeffrey nad zlem vítězí a nastoluje původní řád věcí. Druhá vrstva filmu je určena kritickému divákovi, který může sledovat Lynchovu hru se schématy kriminálního příběhu a melodramatu. - Při výkladu filmu se nabízí řada interpretací. Temný svět zločinu a sexu, do něhož musí Jeffrey při svém pátrání sestoupit, je zcela protichůdný maloměstskému poklidu, v němž do té doby žil. Tento svět noci (jehož popis tvoří celou střední část vyprávění) může být hrdinovým snem, nebo spíše znázorněním psychologického procesu dospívání, který v něm probíhá. Podle psychoanalytického rozboru filmu, jemuž napomáhá i jednoznačná obrazová symbolika, musí hrdina projít mučivým hrozným poznáním temných sil v sobě, aby se je naučil ovládat. Jeho poznání je korunováno nalezením čisté lásky k andělské dívce Sandy, která mu pomáhá v jeho pátrání. Lynchův film je uhrančivou, kontroverzní podívanou, atakující oko extrémními obrazy násilí a lásky, ošklivosti a krásy, naturalismem a stylizací.

03. 05. 2001 od 19:45

The Million Dollar Hotel

Wim Wenders natočil film, který můžete pouze milovat nebo nenávidět. Alespoň se tak dá posuzovat podle reakcí diváků a kritiků po celém světě. Krásně smutný příběh lidí, žijících v zapadlém zpustlém Million Dollar Hotelu, napsal již před léty zpěvák irské skupiny U2 Bono Vox (mimochodem nápis Million Dollar Hotel se objevil už ve videoklipu k písni Where the Streets Have No Name). Dějová linie snímku není nijak složitá. V neutěšeném prostředí kdysi luxusního hotelu, ve kterém dnes přežívají různí zatracenci, zemře jeden z duševně chorých obyvatel a na místo přijíždí agent FBI Skinner (Mel Gibson), aby případ vyšetřil. Vyslýchány jsou dvě hlavní postavy citlivý Tom Tom (Jeremy Davies) a plachá Elois (Milla Jovovich), jejichž milostný vztah tvoří další rovinou příběhu. Rychle se ukáže, že zjistit, zda šlo o vraždu a kdo je vinen bude velmi složitým úkolem, neboť možná není ani jisté, kdo je normální a kdo je vyšinutý. Million Dollar Hotel se tak stává psychologickým labyrintem v jehož chodbách snadno zabloudíte... Wendersovsky pomalé tempo filmu přináší vynikající visuální zážitek. Ten je navíc zvýrazněn hudbou, kterou pro film zkomponoval Bono Vox. Vynikající herecké výkony Jeremy Daviese, Milly Jovovich a překvapivě i Mela Gibsona jsou dalším důvodem k návštěvě tohoto podivného hotelu.
Zdroj: AERO

10. 05. 2001 od 19:45

Tanec v temnotách (Dancer in the Dark)

Jeden z nejvýznamnějších režisérů dneška Lars von Trier si pro obsazení hlavní role české emigrantky Selmy vybral slavnou islandskou zpěvačku Björk, která se mu odměnila výborným výkonem a dopomohla tak Tanci v temnotách k získání Zlaté palmy na MFF v Cannes 2000. Film je veden ve dvou rovinách: dokumentární části snímku vyprávějí pochmurný příběh české emigrantky, která se v Americe snaží vydělat dost peněz na operaci svého syna, jež postupně ztrácí zrak. Problém je v tom, že Selma trpí stejnou chorobou, a tak je pro ní velice složité udržet si práci v továrně. Druhá rovina snímku je muzikálová. Selma muzikály miluje a když je jí nejhůře, představuje si, že je postavou klasického muzikálu, naslouchá zvukům kolem sebe a ve své fantazii z nich buduje barevný muzikálový svět. Lars von Trier i v tomto snímku dává velký prostor emocím, které podtrhují kontrast mezi oběma světy (reálným a muzikálovým), v nichž se Selma pohybuje. Režisér se při natáčení záměrně vzdal kontroly nad jednotlivými scénami, aby tak dosáhl poctivějšího a autentičtějšího dojmu. Film je pro diváka zajímavý i z několika dalších důvodů. Například technikou natáčení, neboť některé scény byly natočeny za pomocí až stovky(!) digitálních kamer, vedle toho jsou ve filmu pasáže, které byly natočeny pomocí ruční kamery. Pro českého diváka je jistě perličkou, že se ve filmu objeví i role Oldřicha Nového, kterého ztvárnil Joel Grey, představitel konferenciéra ve slavném snímku Kabaret. V neposlední řadě je zde samozřejmě hudba, jejíž autorkou je samotná představitelka hlavní role Björk. Ta obdržela za svůj výkon Cenu za ženský herecký výkon na MFF v Cannes 2000.

Jak se k nám dostanete?

Promítá se ve "staré" aule VŠE, nám. W.Churchilla 4, Praha 3. Tram 5, 9 a 26 - stanice Husinecká.

Cena vstupenky 35 Kč,-

Využijte možnosti zakoupení průkazky opravňující ke vstupu na 5 představení a to za cenu 4 vstupenek (140,- Kč)!!! Průkazku je možné zakoupit v předprodeji i před samotným představením. Pouze před představením je též možné zakoupit průkazku AČFK, opravňující ke vstupu na všechna klubová představení v ČR. Její cena je 30,- Kč.

Využijte předprodeje v recepci knihovny! Nebudete muset stát frontu před představením.

Žádáme diváky bez vstupenky zakoupené v předprodeji, aby chodili dříve. Stará aula bude zpřístupněna nejpozději 15 minut před začátkem představení. Pokud není uvedeno jinak, všechny filmy jsou v původním znění s titulky. Jakékoli dotazy Vám zodpovíme na e-mailu vse@filmklub.cz či na telefonu 0604/862072.