Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 17.7.
Martina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Co se má zobrazovat 
Příspěvky
Kolekce
Autoři
Poznámky
Vyhledat příspěvek
 Seznam všech rubrik
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  
 Zajímavé odkazy
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 
 Společná tvorba
 

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@gmail.com
   

Psi vino
Poetikon
Okamzik

 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 4.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:Krajina...???
Albina (Občasný) - 10.11.2004 > Šnečí kamarádi na výletě.
U příspěvku:Detail podzimu I.
Albina (Občasný) - 26.10.2004 > Jo - to je podzim.
U příspěvku:Detail podzimu I.
Albina (Občasný) - 26.10.2004 > Jo - to je podzim.
U příspěvku:nevim jak to nazvat rpostě pevnost
Albina (Občasný) - 26.10.2004 > Naděje v dálce a vysoko...
U příspěvku:klíče
Albina (Občasný) - 26.10.2004 > Má to zvláštní náboj.
U příspěvku:Růže
Albina (Občasný) - 26.10.2004 > Mně připadá jako ze zlata. To asi to slunce.
U příspěvku:Kostelík
Albina (Občasný) - 26.10.2004 > Má to duši.
U příspěvku:Povídání pod jabloní
Albina (Občasný) - 9.10.2004 > Probuzená > Nestuduju, ale ráda bych ilustrovala.
U příspěvku:Dopisy léta
Albina (Občasný) - 9.10.2004 > druhá sloka líbí
U příspěvku:Když láska prší
Albina (Občasný) - 9.10.2004 > moc pěkný
U příspěvku:Pohadka
Albina (Občasný) - 9.10.2004 > Pěkné, profesionální.
U příspěvku:Podzim
Albina (Občasný) - 9.10.2004 > Krásný.
U příspěvku:setmělo se...
Albina (Občasný) - 1.10.2004 > Originální.
U příspěvku:Studniční hora
Albina (Občasný) - 1.10.2004 >
U příspěvku:Věčnost ...
Albina (Občasný) - 1.10.2004 > Pěkné povídání, ale ty hvězdy by měly být spíš více kulaté. Takto působí trošku nereálně. Ale šlo patrně o zachycení věčného pohybu, a to je z toho znát.
U příspěvku:Dívka
Albina (Občasný) - 30.9.2004 > Náhle k němu přistoupila krásná mladá dívka, vzala ho pod paží a napůl káravě, napůl žertovně prohodila: „Strýčku, slíbil jste mi přece, že si se nou zatančíte! Všude vás hledám. Pospěšte jen rychle! Zrovna tak krásně hrají.“ - Nádherná souměrná tvář, hladká pleť, elegantní držení těla.Dojemně něžná - právě klíčící ženskost - vyvěrala z každého pohybu. Svým zjevem, gesty, slovy, jež jemně kroužila měkkými rty, jakoby kolem sebe bezděky rozhazovala tucty vzácných jiskřivých perel.
Ale ty oči! Připomínaly oči slepce! Jako když se nevidomý zanedbaný žebrák dívá soustředěně směrem, ze kterého tuší přicházet váš hlas. Upírá zrak bez života, strnule do jednoho místa. Vy víte, že vás nemůže uvidět. Ale přitom se ve vás uhnízdí nepříjemný pocit, že si vás podrobně prohlíží. Nějakým šestým , vám neznámým smyslem, vás podrobuje důkladné analýze. Nalézá věci, které jsou dosud skryty i vám samotným. Tato nejistota zneklidňuje a zároveň probouzí bezbřehou lítost a bezmocnost s tímto ubožákem. Proto přidáváte do kroku a snažíte se co nejrychleji zapomenout.
Ach, děvče! Stejná dýka v srdci! Bělostná krajka pod ňadérkem je potřísněna krví! Proč?
Skryl jsem hlavu do dlaní. Roztřásl jsem se po celém těle! Co je to proboha za lidi? Chci pryč, pryč ...! Prudce jsem se vztyčil a zavrávoral jako nemocný stařec, sužovaný krutými bolestmi, zmítaný horečnatými vizemi. Jako malomocný těsně před smrtí, zoufale tápající kolem sebe ve snaze zachytit se něčeho pevného, jež v poslední předsmrtné křeči nahmátne jenom zívající prázdno! Já se však stačil zachytit oběma rukama hrany stolu a můj zrak přejížděl pomalu a soustředěně po hrudích okolostojících těl. Dýky a zaschlá krev! Všude! Mou pozornost nakonec upoutal velký pohár, plný rudého vína. Stál nedaleko. Uchopil jsem ho třesoucíma se rukama a div ho přitom neupustil. Vyprázdnil jsem jej naráz a do dna. Vypadl mi. Už prázdný a bezcenný. Zakopl jsem ho pod stůl a přitom jsem se znovu ocitl na zemi. Rychle jsem se však posbíral a dal se do běhu
U příspěvku:Já když jsem byla mladá II
Albina (Občasný) - 28.9.2004 >
U příspěvku:Mainská mývalí kočka
Albina (Občasný) - 27.9.2004 > Moudrý pohled, jen promluvit.
U příspěvku:Slavnost
Albina (Občasný) - 27.9.2004 > (ilustrace je přibližně k této části textu - P.K.) Na mnoha místech plály svíce. Mnohoramenné svícny byly zahlceny voskem.Terasa i dům v záplavě mihotavého světla vypadaly jako kulisy z televizní inscenace.
Na terase před domem hrál malý komorní orchestr k tanci. Tančilo se kolem fontány s kamenným sloupem a kamenným dravcem.
Tanečnice se skěly v pečlivě upravených šatech s hlubokými výstřihy a bohatě řasenými sukněmi, navíc hojně posázenými třpytivými klenoty. Chvílemi připomínaly přepychové prostorné gondoly, které s přirozenou grácií a nenuceným šarmem brázdí za měsíčního svitu nepohnuté ledové vody horského jezera.
Způsobně se usmívaly a klaněly se před pány. Byly krásné jako zlaté mísy, přeplněné exotickým ovocem. Byly nalíčené a nakadeřené jako slavnostně prostřená tabule na začátku hostiny. Vítězné. Nezranitelné. Dokonalé. Nedotknutelné.
Bílé, čisté tvary soch snad teprve včera opustily sochařův atelier. A tato slavnost se snad pořádá na počest onoho Tvůrce, který se odvážil oslovit kámen, aby zhmotnil výkřiky ze dna Duše? Aby je měl zřetelněji na očích a mohl je lépe pochopit?
Propůjčil tedy rozličným zvoláním, která ještě nedovedl pojmenovat, tuto podobu. Pletl si ještě samohlásky, které oživují tvary i písně s kapkami deště v dlaních. Pletl si úsměvy koketných žen se slunečními paprsky. A oči opilců se svatým grálem.
Často se vracel pozdě z hospody. Často se brzo probouzel. Pak četl z okna svítání. Otřel o rukávy slzy z dlaní, vypil hrnek horkého mléka a vzal do rukou dláto a kladivo.
Stejně jako vítr, který s nevysvětlitelnou jistotou kýve korunami stromů, stejně tak začal přetvářet kámen v záblesk Věčnosti. V záblesk, který nikdy v životě lidskýma očima nespatřil. Ale jehož přítomnost v tvorbě mu byla pečetí trvání sebe sama.
Obdivoval jsem sochy, které vytvořil. Zahlédl jsem na okamžik jeho dlaň a prsty - rozdrásané do krve. Mihl se mi před očima stříbrný srpek jeho půlnočního měsíčního údivu. Když v noci žaloval stromům a cestám na vratkost svých tápajících kroků. Ucítil jsem jeho pot... pak jsem si všiml, že jedné ze soch chybí hlava!
Teplý letní večer. Nebe plné hvězd. Bezvětří. Společnost krásných lidí. Mezi tím výletník promočený do nitky. Rozhlížel jsem se dál kolem sebe. Některé páry a hloučky sestupovaly do dolní části zahrady. Jiné se odtamtud vracely. Pustil jsem se rovněž tím směrem.
Naslouchal jsem, jak mi v botách při každém kroku hlasitě čvachtá voda. Počáteční údiv opadl. Za okamžik jsem spatřil dlouhatánský stůl, který se prohýbal pod tíhou vybraných jídel a znamenitých nápojů. Hodující se při konzumaci bavili hlučně mezi sebou. Každý si bral to, na co měl právě chuť. Kolem stolu pobíhala smečka psů. Psi se strkali a ňafali po sobě ve snaze zmocnit se co nejchutnější kosti.
U příspěvku:Nepochopen
Albina (Občasný) - 21.9.2004 >
U příspěvku:Dvojník
Albina (Občasný) - 21.9.2004 > Mika > Kreslila jsem to bez předlohy, jen podle své představivosti.
U příspěvku:Lenka
Albina (Občasný) - 21.9.2004 > Blamáž > Ten poněkud větší modrý prostor nad hlavou, alespoň dle mého, představuje volnost a svobodu dětství, dá-li se to takto nazvat. Nechala bych to tak.
U příspěvku:Dvojník
Albina (Občasný) - 21.9.2004 > pokračování mystické povídky od P.K., k níž jsem kreslila.

Po těch slovech vykročil po jedné z cest, a já se pustil za ním. Mlha se zvedla a setmělo se. Les kolem cesty zhoustl. Stromy měly podivné tvary. Vypadaly jako lidská těla. Některé měnily místa. Byl slyšet vášnivý šepot a tlumené výkřiky. Cesta začala stoupat. Vyšli jsme z lesa. Můj průvodce náhle zmizel, a zároveň jsem spatřil nějakou stavbu. Jakoby on sám náhle změnil podobu i tvar, a z ušlechtilého zvířete se stal středověký hrad.
Olověné těžké mraky prchaly o závod z tohoto místa. Mrholilo. Dvě věže protínaly šero. Jednu zdobila korouhvička s čitelným letopočtem l464. V jednom okně se svítilo. Zkusil jsem pohnout jedním křídlem mohutné železné brány, ale marně. Bylo jištěno masivními háky, zakotvenými v zemi. Chtěl jsem vejít, ale bylo zřejmé, že se mi to nepodaří. Zíral jsem proto nepohnutě na žlutý obdélník, jako bych pouhým zrakem mohl proniknout do oné místnosti, kde nepochybně někdo byl. Ale kdo? Bydlel tam? Jak se jmenoval? Jaké měl sny? Koho miloval? Zajímalo mě to.
Ale pozor! Okno se pomalu otevíralo, a za ním se objevila - postava! Byl to muž. Zřejmě mě už také spatřil. Měřil si mne zkoumavým pohledem, ale neřekl vůbec nic. „Proboha, ne!“ - vyklouzlo mi bezděky z pootevřených rtů. Ta osoba, ten člověk tam v okně - to jsem byl já! Obrátil jsem se a přecházel pomalými kroky po místnosti. Nemohla být velká, neboť jsem často míjel otevřené okno. Ano, byl jsem to skutečně já! Dlouhé černé vlasy do půli zad. Držení těla. Pohyby. A navíc jsem byl úplně nahý! Vždyť mi musí být zima! Náhle jsem se zastavil. V pravé ruce jsem svíral dýku. Upřeně jsem hleděl na hrozivě dlouhou čepel. Jako bych od ní očekával odpověď na otázku, která svírala mou mysl a nedala jí spočinout. Jako bych se k něčemu nemohl odhodlat. Tak jsem zatím zvažoval, rozhodoval se. Ne, to není možné! Vždyť já se chci... ! Ruka ztvrdla na kámen. Krátký oblouk a rána do srdce! „Nééé“ - zoufale jsem vykřikl a začal lomcovat zavřenou bránou. „Zadrž! Proč? Proč?“ Světlo zhaslo. Byl konec. Ticho rozžalo svou tisící svíci. Ani záchvěv, ani vánek nedoprovodil tklivou melodií ten hrůzný výjev. Dlouho jsem, neschopen slova ani myšlenky, zíral do těch míst. A tehdy jsem uslyšel tu hudbu. Byl to menuet. Už už jsem se rozbíhal! Hlavně být pryč! Pryč odtud! Daleko! Co nejdál! Ale snad to způsobil onen jasný, vřelý hlas houslí, jež proteploval sychravé povětří. Snad ona jemná načechraná melodie, tak neobvyklá v těchto místech, mě přiměla otočit hlavu.
U příspěvku:strom
Albina (Občasný) - 19.9.2004 > Natasha_ > Strom byl kreslený dle fantazie, proto ta spleť nedokonalých stínů. Poznalas to! Ale o to nešlo, šlo o vnitřní pocity - vyjádřit je, rychle zachytit právě vnímané z textu.
U příspěvku:Cesta
Albina (Občasný) - 19.9.2004 > Pit > Díky za bodíky. Text mystické povídky mi byl inspirací k nakreslení těch obrázků. Tenkrát mě zaujala.
U příspěvku:Cesta
Albina (Občasný) - 19.9.2004 > vomi > Díky, tak jsem chtěla, aby to působilo. Ale to asi každý, když něco tvoří, tak chce aby to něčím zaujalo - technikou, myšlenkou, tématem, něčím novým, prostě má to nějaký význam. Buď se to z toho pozná nebo ne.
U příspěvku:Chtíč
Albina (Občasný) - 19.9.2004 >
U příspěvku:Modry klid
Albina (Občasný) - 18.9.2004 >
U příspěvku:a zase MODRÁ :-)
Albina (Občasný) - 18.9.2004 > Jako ilustrace - pěkné, i volba barev k černé tuši je zajímavá. V proporcích jsou malé chybičky, ale vím, jak je těžké vystihnout vše tak, jak ve skutečnosti.
U příspěvku:Cesta
Albina (Občasný) - 18.9.2004 > -pokračování- příběhu od P.K.
Stál jsem na lesní cestě. Na mou hlavu, ramena, ruce - na svěšené větve stromů i na zbytky zažloutlé trávy a kapradí se tiše snášel sníh. Pomalu jsem vykročil. Tím jsem se rázem stal stínem všech sněhových vloček, které mne míjely. Jejich neviditelným stínem.Připadalo mi, že můj dech nutí uvadat široké záhony růží v duši a jejich nepoddajné trny drtí ve vůni pulsujícího srdce jako v hmoždíři Absolutna. Závaží odpadlo. Mé tělo plulo kdesi pode mnou a já se vznášel. Kroužil jsem jak slepé káně nad bolestí a trýzní. Krok za krokem jsem stále prudčeji mával křídly. Neviděl jsem břeh. Má duše se stala lodí bez stěžňů a bez plachet, prosta lidské posádky.
S kýlem z čistých iluminací Dobra a Krásy, s palubou z Prvotního pohybu. Nechala se unášet prameny vykoupení a věřila. Uvěřila, že Věčnost není klam. A nikde žádné Slunce. A nikde žádná noc. Jen kontury Víry, rýsující se na obzoru Trvání. Jen obraz Bolesti na plátně Vědomí. Jen bezrozměrná plocha Prostoru v nekonečné krajině Zření. Jen sníh a les.
Rozcestí. Na něm černý hřebec, nehybný jak šero a horký jako vítr z pouště. Stál s hlavou vztyčenou a sledoval, jak se k němu blížím. Z chvějících se nozder mu stoupala pára. Vypadal , jako by právě doběl do cíle. Byl nehybností v trysku, běžel bez pohybu. Neměl sedlo, neměl uzdu. Nebyl okován . A přece byl sedlem i uzdou i podkovou. Jako by čekal, až se zastavím těsně před ním. Dávno jsem věděl, na kterém místě mám zůstat stát. Zadíval se mi do očí a takto promluvil:

„Ty, jenž dýcháš bílou vůni
a z pole vlasů spletených
sklízíš čistou myšlenku!
Ty sytý vší lidské krve!
Ty Rozbíhavý bez Počátku!
Já mluvím k tobě řečí prostou.
Mé kosti střeží dobré chvění.
Vyjevím ti v okamžení,

jak předeženeš vlastní obzor-
- jak dosáhneš naplnění.
Za mým krokem klidně pluj.
S důvěrou mne následuj.“
U příspěvku:strom
Albina (Občasný) - 16.9.2004 > Díky všem za reakce.
  <<< předchozí 
4.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game 		 
free web hit counter