|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vážení čtenáři.
Skutečně mne těší že se o mé dílo tolik zajímáte. Jen mne u některých zaráží, že když se jim to, či ono nelíbí, že pokračují nadále ve čtení. Doporučuji už si příspěvky prostě neotevírat. Jinak diskuze mi připomíná dávná léta na MAME a Nekonečnou báseň pro Drsoně.
Co se týče výchovy mé dcery, která před nedávnem oslavila dva roky svého života - nemyslím si že je duševně zaostalá. Ano umí sice počítat ve třech jazycích jen do třiceti, zpívá si ve stejných jazycích, má snahu si číst a učí se písmenka, běhá skáče a dělá spoustu věcí a z toho mám radost, ale to snad není na škodu.
Proč nepíši dál aby bylo povídání aktuální a proč to tedy nepovažuji napsané za blog je skutečnost - že jen prvních 10 měsíců od Amálčina narození jsem mohl s ní a s její maminkou být 24 hodin denně a to díky práci kterou jsem vykonával na bázi telecommutingu. Jen tak jsem opravdu byl schopen zaznamenat to, co jiní ani nevidí (hlavně zaměstnaní otcové).
Jen pro upřesnění, celkově je kapitol myslím 88, takže světe hroz se.
Ještě jedna poznámka k dnešní části "klokánek" kdo si neumí představit způsob houpání který popisuji, ať si vezme na břicho vak pro nošení miminek a zkusí to. Pak možná pochopí proč Amálka za celý svůj dlouhý život neměla ani jednou potřebu žužlat dudlík, nebo lahvičku s ovocnou šťávou tak doporučovanou dvanácti z deseti zubařů.
Těším se na další setkání s Vámi a vězte, bude .....
|
|
|