sen o jaru bude mým jarem

trhám si z vánoc pár stroupků

vracím na skříňku stojánek stromku

něco se stane   když něco udělám

přišlo mi že teprv jdem lesem

navrhnout zbraně   pobodat ženu

žena má prs jako kokos   je v něm dutina

část světa vidím znetvořenou

akvarijní rybku jsme snědli

v domnění že to je vyšinutý

játrový knedlík

terasa v hvězdonicích s výhledem na vlak

jaký by byl takový každý den

rybář s klidným pohledem říká že navěky

nesnesitelný   žába chrochtla

kachna se posadila u řeky

nastoupení kajakáři   kavalíři

pustili barvu ke břehu

jeden z nich je můj

milý se jmenuje steven wilson

umí to s nástroji

vystaví mi dům   terasu k odposlechu

žací stroj s vázačem snopů

žije-li někdo s fantazijní osobou

přivolává na svou duši temnotu

větší než polární noc říká psycholog

ať ta cesta polem ještě trvá

ať je tu ještě posed

ať v myši ještě škrundá námel

ať se tu ještě těží kámen

ať stín ještě dává má máma

možná tu taky tápeš jak neklidná duše

odpoledne u sázavy boříš nos v ramena

brousíš tu kolem dokola zrnka kávy

co to tu voní

proč je ta cesta kamenná

ten břeh strmý