mé
chladné krédo
tak nějak zebe bůh
když český honza na podzim
zkracuje lípu rukama
a paní
čechová
odchází
rodit děti
nebo vyplout
po moři
pak cestou
domů
od pobřeží:
nádraží je
když na vás nikdo nemyslí
někdy se
opřete o okýnko
a pokojně vyspáváte
to jste sehnaly
tolstolobiky
v masně
zvířat ze sibiře
odkud zřejmě
pocházejí
kvítky na
skle v nocích
kdy jste šťastné
někdy ale potřesete
hlavou
jako plínka
soustem a jdete pěšky
treska
rybáři
říká ryba zmiz
pod šupinami tajně
tetovaný hmyz
a hrozí se a pláče
když ucítila tah
pod šupinatým strupem
je jikra jako pupen
snad zítra bude chutnat
po vodách
řekla a byla smutná
suvenýr
můj milý
mám u nádobí
kosu
skříňka ji
nepojímá celou
kosiště se
táhne ke stolu
a ostří mě
vlevo
chytilo za
rukáv
když jsem si
v příborníku
brala nůž
a při tom
spadl na talíř
právě ten
kousek masa
co jsem ho
chtěla
vyříznout
|