Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 6.5.
Radoslav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Mezi ruskou Mafií 1.
Autor: Lamarski (Občasný) - publikováno 20.7.2005 (10:24:48)
další>

  1. ZRADA

      Černá limuzína projížděla podzemním parkovištěm skoro krokem. Pomalu míjela zaparkovaná auta. Některá z nich byla překrytá plachtami. Rozlehlé a nedostatečně osvětlené prostranství působilo depresivně. Oprýskaná omítka napuchlá vlhkostí a pomrkávající světla zanešených halogenových trubic. Obklopující práznota přijala luxusní auto jako vítanou změnu. V kuloárech podsvětí se dobře vědělo, komu tohle území patří, proto nikdo z nezasvěcených sem z vlastní vůle raději nechodil.
      Řidič zastavil limuzínu v blízkosti výtahu, vypnul světla, ale motor nechal běžet dál. Jen vyřadil rychlost a zatáhl ruční brzdu. Za volantem seděl Dimitrij Samidov. Podíval se na hodinky, jako obvykle dorazil s předstihem. Měl spoustu času, a proto raději otočil klíčkem v zapalování. Nastalo ticho. Poškrábal se v hustých černých vousech a zhluboka si povzdechl. Sundal ruku z volantu. Dlouze si prohlížel naběhlé modré žíly na snědé kůži. Prsty se mu nepatrně chvěly. Pořád měl pocit, že se v nejbližší době něco stane. Dvakrát za sebou zaťal ruku v pěst a zas ji uvolnil. Tohle dělal vždy, když se snažil uklidnit. Naklonil hlavu a bočním okénkem vyhlížel svého zaměstnavatele.
      “Kdy přijde strejda Vadim Anatolijevič,” zeptal se ho malý dětský hlásek.
      Dimitrij obrátil hlavu směrem ke své dceři, která seděla vedle něj. Na klíně měla položenou žlutou školní aktovku, kterou objímala oběma rukama.
      “Sošenko, to já nevím a neříkej panu Kvasinskému strejdo. Není to náš příbuzný.”
      “Ale tati, strejda mi dovolil říkat mu strejdo,” namítlo děvčátko.
      Dimitrij jen mávl rukou a usmál se laskavě na svou holčičku. Naklonil se k ní a dvěma prsty jí přehodil pramínek hnědých vlásků na druhou stranu. Soša se nudila. Kopala botkami do sedačky a zpívala si písničky, které nikdy nedokončila.
      Dveře limuzíny se náhle a prudce otevřely. Mohutný muž s kuklou na hlavě popadl vylekanou Sošu okolo pasu a lehce, jako hadrovou panenku, ji vytáhl ven. Žlutá aktovka spadla pod sedadlo. Nestačila ani zakřičet. Dimitrij chtěl zasáhnou, ale únosce byl rychlejší. Namířil na něj a Samidov mohl jen bezmocně hledět přímo do ústí hlavně brokovnice.
      “Budeš držet hubu. Když nevyjedeš s Kvasinskym z tohohle podlaží, bude ta maličká žít. Když neposlechneš, udělám jí průvan ve vnitřnostech. Rozuměls?”
      Kdo to je? Prolétlo Dimitriji hlavou. Neznal jejich hlasy, ale viděl jim to v očích. Neváhali by Sofii zabít.
      Proto přikývl a nemohl dělat nic jiného než sledovat, jak jeho malou holčičku únosci odvádějí pryč. Neměla žádnou šanci utéct. Vzpouzela se a snažila se vyvléknout, ale marně. Jeden z únosců ji pevně držel v náručí a ústa jí kryl svou dlaní v kožené rukavici. Vyděšená Soša posílala k otci prosebné a uslzené pohledy. Odtáhl ji kamsi do tmy.
      Druhý muž Dimitrijovi prstem naznačil, aby nedělal problémy.
      “Neohlížej se. Nejsme sami a budeme tě sledovat.”
      “Jestli se jen pohneš, odnese to ona,” dodal s nenávistným tónem v hlase.
      Přikývl. Dveře se zaklaply a Dimitrij propadl zoufalství. Zradit Vadima Anatolijeviče nechtěl, ale život jeho dcery mu byl přednější.
      Musel uposlechnout.
      Od té chvíle seděl bez hnutí. Měl pocit, že mu přestává kolovat krev v žilách. Necítil nic jiného než ten nejhorší nátlak, který nikdy nechtěl zažít. Úzkost mu svírala hrdlo tak, že ani nemohl polknout. Konečky prstů měl ledové a bledé. Vzhlédl a tupě zíral na řadu zaparkovaných aut před sebou. Nevnímal čas, protože nedokázal myslet na nic jiného než na to, co asi ti grázlové dělají s jeho malou Sošou.
      Pak zpozorněl. Dveře nouzového východu se se skřípotem otevřely. Nejprve z nich vyšel vysoký ramenatý muž. Měl holou lebku a černé brýle. Dimitrij jen nadzdvihl obočí. Nesnášel takové frajírky, co nosili sluneční brýle i ve tmě. Jmenoval se Gregor. Patřil ke Kvasinského ochrance a jeho surová pověst ho předcházela. Dimitrij byl rád, že je jen řidič. Neměl zájem o to, znát praktiky všech těch zabijáků. Chtěl si jen našetřit tolik peněz, aby mohl s dcerou a ženou spokojeně žít. Cena za pohodlí však nebyla nijak malá. Podmínkou bylo vstoupit do služeb podsvětí. Mafiánských rodin, klanů a gangů se po celém Rusku vyskytovalo daleko víc, než kdy statistiky a zahraniční pozorovatelé mohli zaregistrovat. A všichni si mezi sebou dělali podrazy, kradli jiným uloupenou kořist a zabíjeli se jako na běžícím pásu. Nevázala je ani rodinná pouta ani dojednané smlouvy. Neexistovala jiná pravidla než zákon silnějšího, chytřejšího a rychlejšího. Nikdo si prostě nemohl být stoprocentně jistý, že za ním nestojí zabiják s kulkou určenou právě jemu.
      A teď se stala součástí toho krvavého soukolí i malá Sošenka. Dimitrij byl pevně rozhodnut. Musí mlčet, jedině tak ji snad zachrání.
      Za Gregorem se objevila Slavka. Profláknutá štětka, která se držela všech chlapů co měli peníze a moc. Dimitrij ji stejně jako Gregora neměl rád. Byla však nebezpečná svými styky, a tak se raději vždy držel zpátky a nevšímal si jí.
      Slavka se ovíjela okolo Vadima Anatolijeviče jako zmije. Její pátravý pohled však bloudil mezi zaparkovanými auty. Dimitrij pochopil, že je v tom namočená také.
      Kvasinsky si bez kapky podezření nastoupil a rozverně poplácal Slavku po zadečku. Ta s pískotem poskočila a sedla si naproti němu. Z druhé strany si přisedl Gregor. Zabouchl dveře a pokynul rukou, aby se rozjeli.
      “Dimitriji, kde je Sošenka? Myslel jsem, že ji dnes vyzvedáváš ze školy. Je přece čtvrtek?”
      Dimitrij zaváhal.
      “Ano pane Kvasinsky, je čtvrtek, ale Soša ráno měla horečku, a tak jsme ji raději nechali doma.”
      Jak jednoduchá lež. Kdyby to tak ještě byla pravda. Byl však čtvrtek a s tím únosci počítali. Našli jeho zranitelné místo a zasáhli. Chtěli dostat Kvasinského a využili slabiny jeho řidiče.
      “Pošlu k vám svého lékaře,” zasmál se Vadim .
      “Děkuji pane, jste moc laskavý.”
      “Ale Samidove, vždyť je jako moje vlastní.”
      O tom Dimitrij silně pochyboval. Věděl, že kdyby bylo třeba, zřekne se i vlastního syna Pipiho.
      “Zastav,” vykřikla prudce Slavka.
      Dimitrij uposlechl, dupl na brzdy a ohlédl se. Stačil však už jen zahlédnout, jak Slavka i Gregor mizí v otevřených dveřích.
      Jediný Vadim Anatolijevič zůstal sedět a nechápal co se děje. Teprve první výstřely ho přiměly vrhnout se k zemi a schovat se mezi sedadly. I on vytáhl svou zbraň a čekal na vhodnou chvíli.
      Z hlubin parkoviště se ozval dětský výkřik.
      “Sošo,” zařval Dimitrij a vyrazil z auta ven. Uviděl svou malou holčičku, jak vyběhla z tmavé dodávky. Jeden z maskovaných mužů po ní stačil dravě chmátnout a chytl ji za rukáv. Děvče se vyvlíklo z bundičky, kterou muž svíral mezi prsty a běželo dál směrem k otci.
      “Sošenko, utíkej pryč,” řval z plných plic Samidov a vytáhl pistoli. Vystřelil na muže před sebou, který se mu postavil do cesty. Nic, chlap se jen zapotácel. Vesta! Blesklo mu hlavou. Dimitrij zamířil výš, do obličeje. Chlap se okamžitě zhroutil.
      Soša se zastavila a zírala na mrtvolu před sebou. Zastřelený muž ležel na půli cesty od otce. Civěla mrtvému na rozpáranou kuklu, ze které zatím vytekla kaluž krve.
      “Pryč, utíkej pryč,” řval na dceru. Nevnímala ho, nevnímala ani kulky, které práskaly vedle ní. Stála na místě přikovaná hrůzou, neschopná odtrhnout vytřeštěné oči od muže, kterého zabil její otec.
      Samidov za sebou uslyšel další výstřel a za ním další. Obrátil se a uviděl Kvasinskeho pálit jednu ránu za druhou. Jedna z nich byla úspěšná. Smetla dalšího protivníka. To Vadima povzbudilo k další akci. Vyměnil zásobník a mačkal spoušť jak smyslů zbavený. Jen obrovský vztek a touha pozabíjet všechny ty parchanty, kteří ho chtěli sejmout. Přestřelka nabírala na kadenci. Dimitrij se vrhl k autu, aby se kryl před střelami, které se nemilosrdně provrtávaly plechem karosérie. Ozval se hluk brokovnice. Bouře kulek prorazila přední kapotu a vykonala své dílo v součástkách motoru. Z pozasloupu vyskočil další z pětice maskovaných mužů. Popadl stojící Sošu a chtěl ji použít jako štít před sebou. Konečně začala vnímat vše, co se kolem ní dělo.
      “Já je zabiju,” řval Kvasinsky a složil dalšího útočníka, “všechny je zabiju.”
      Znovu se ozval dětský výkřik.
      “Sošo,” Dimitrij se vztyčil ze svého úkrytu, aby viděl, co se stalo. Nastavil tak nechráněnou hruď kulce. Prohnul se pod náporem střely. Už několikrát byl postřelený, ale teď to bylo jiné. Přísahal by, že uslyšel praskání vlastních kostí. Šlo to někam do žeber, odhadoval. Kolena se mu podlomila. Těžce klesl k zemi. Ještě jednou zmáčkl spoušť, bez přesného míření. Jen tak nazdařbůh někam k hlavě únosce.
      Soša ze všech sil kousla svého věznitele do ruky. Drtila holou kůži svými dětskými zoubky pevně dokud neucítila na jazyku jeho nasládlou krev. Muž zařval bolestí, ale nepustil ji. Přehodil si ji do druhé ruky, ve které měl brokovnici. To byla chyba, kterou už neměl čas si uvědomit. Dimitrijova střela mu prolétla krkem, přeťala tepnu. Bylo pozdě na cokoli. Proud tepla mu rázem zalil hrdlo. Pustil dítě a chytl se dlaněmi za krk ve snaze zpomalit valící se lavinu krve. Teď mu bylo všechno jedno, nechtěl zemřít. Soša chtěla běžet k otci, ale bála se neustávající střelby. Schoulila se k zemi a rukami si objala hlavu, jako by ji měly ochránit před kulkama. Viděla svého otce, jak leží u auta. Vypadal hrůzostrašně, samá krev. Nečekaně přišel tvrdý náraz. Hekla pod jeho sílou. Neznámá tíha ji drtila k zemi. Vedle havy jí klesla zraněná ruka muže, kterého před tím do krve pokousala. To on ji zavalil svým tělem. Měla pocit, že se nemůže ani hnout pod téměř metrákovou váhou umírajícího. Do jejích šatiček se vpíjela teplá krev. Do očí se jí draly slzy. Palba přestala. Sofie se snažila vysoukat ze svého vězení. V uších jí hučelo. Napjala se a všechny zbývající síly použila, aby se vysoukala ven. Odsunula těžkou nehybnou mužskou ruku a tvrdošíjně se plazila na svobodu. Konečně vyprostila i nohy. S úlevou padla na znak. Hlavou se přitom uhodila o pažbu zbraně, kterou majitel upustil. Přepadla ji paralyzující únava.
      “Jsou mrtvý?” Pronesl kdosi a parkovištěm se nesla ozvěna jeho hlasu.
      “Myslím, že jo,” odpověděl druhý hlas.
      “Raději se přesvědčíme,” navrhl první a společně se vydali k limuzíně.
      “Ta kurvička Slavka s Gregorem raději utekli, co?” řekl první a přistoupil k dožívajícímu tělu řidiče.
      „Zbabělci, nechali si ujít ten triumfální konec jejich zrady.”
      “Tenhle zhasne každou chvílí,” muž kopl Dimitrije. Zranění na jeho těle vypadala hrozně. Černý rolák, který měl na sobě, byl prošpikovaný a lačně nasával tekoucí krev. Oba zabijáci ostražitě přešli k zadním dveřím auta. Vadim Anatolijevič také ležel na zemi. Zraněnou rukou se přidržoval sedadla se světlým koženým polstrováním potřísněným cákancemi krve. Tvář měl zkřivenou a zuby zaťaté. Dýchal pomalu a s obtížemi. Chrčel a cítil každé své zranění tak bolestivě, jako ještě nikdy. Když je uviděl, pokusil se natáhnout pro svou pistoli, která mu vypadla z postřelené ruky na zem.
      “Tenhle už taky nevydrží dlouho,” poznamenal jeden z nich posměšně a odkopl Kvasinského zbraň daleko od jeho natahujících se prstů. Pistole se zastavila až o pneumatiku o tři auta dál.
      “Tak co, Kvasinsky?” Kopl do něj zamaskovaný muž.
      “Přestaneš konečně dělat našemu šéfovi problémy?”
      “A která prašivá sabaka vás poslala?” zachroptěl Kvasinsky.
      Muž se podíval na svého druha.
      “Vlodimir Miškin,” uchichtl se škodolibě.
      “Ještě žije. Doraž ho Vasjo a nevykecávej se,” napomenul ho druhý muž. Byl očividně dost rozladěný.
      Vasja automaticky sáhl do pouzdra v podpaží. Téměř současně mu hlavou probleskla scéna, kdy zbraň vztekle odhodil, když zjistil, že má prázdný zásobník.
      “Spaka!” Zaklel a váhavě se podíval na svého společníka.
      “Říkal jsem ti, abys tohle nedělal!” Procedil zlostně mezi zuby.
      “Nemůžu za to, je to prostě zvyk,” bránil se Vasja.
      “Jednou tě to bude stát krk. Uhni, udělám to sám,” zavrčel nevrle. Naklonil se a přiložil ústí své zbraně do středu Vadimova čela. Pod vlněnou maskou se nehezky ušklíbl.
      “A pozdravuj na věčnosti,” dodal sladce.
      Zmáčkl spoušť. Kvasinsky nehodlal před svou smrtí zavírat oči a už vůbec neměl v úmyslu škemrat o život. Čekal až padne poslední rána, která to všechno ukončí. Nic se však nestalo. Zabiják se ještě několikrát pokusil stisknout spoušť, ale ta se nepohnula ani o milimetr.
      “Sakra, zaseklo se to. Zkurvený bulharský šmejdy. Já vždycky říkal, že nejlepší je starý dobrý Makarov. Máš štěstí. Ale ne nadlouho,” prohodil směrem ke Kvasinskému.
      “Uděláme si přestávku?” poznamenal Kvasinsky jízlivě, pak se rozkašlal.
      “Šéfovi by se nelíbila nedodělaná práce. Dojdi pro jinou bouchačku,” nařídil svému kumpánovi.
      “Nebo ne, zpestříme si to,” zarazil ho, ještě než vykročil.
      “Už dlouho jsem nikoho nezmlátil. Vyndáme z auta ty obušky. Když má ještě chuť vtipkovat, tak mu trochu upravíme úsměv. Co ty na to?”
      “No jasně,” přikývl druhý nadšeně. Pohledem zhodnotil situaci, “ten už nám neuteče,” řekl posměšně a pro jistotu do něj ještě jednou pořádně kopl. Kvasinsky zaťal zuby a zkroutil obličej do křečovité grimasy.
      Vzdálili se.
      Vadim se přes veškerou bolest snažil pohnout. Musel nějak využít podivuhodnou souhru náhod. Nemotorně zatápal okolo sebe, ale nenahmatal nic, čím by se mohl bránit. Zklamaně vydechl.
      Takhle nechtěl zemřít, nemohl! Ne on!
      Ten hajzl Miškin, měl se ho zbavit dřív, něž posílil své pozice! Pomyslel si v duchu.
      Pokusil se vstát, ale bylo to marné. Zranění mu to nedovolila. Oba muži, kteří ho chtěli dobít, se vraceli. Slyšel jejich kroky, jak se rychle přibližují. Pak ale za sebou uslyšel i jiné, pomalé a váhavé. Lehce klapaly po betonové zemi.
      Vedle Vadima Anatolijeviče se objevila malá postavička dívenky. Soša ho váhavě obešla. Všiml si, že byla od hlavy až k patě zlitá krví. Popošla k němu blíž a přičapla si do dřepu. Oči měla rozevřené dokořán.
      Podívala se na svého otce. Ležel tváří k zemi a jeho hlava se opírala o Kvasinského zraněnou nohu.
      Pohladila otce po vlasech a na dlani jí zůstala rudá skvrna.
      “Tatínku, ty spíš,” pronesla témeř neslyšně a zadívala se na Vadima.
      “Strýčku, tatínek spí?” zeptala se znovu.
      Její pohled byl nepřítomný a prázdný.
      “Hele, to je ta malá holka.” ozvalo se za děvčátkem.
      “Musíme ji taky zabít, je moc velká na to, aby mlčela.”
      “Neblbni, je to jen malá holka, nemůže jí být víc než deset.”
      “Ne, je to svědek a svědky je třeba oddělat.”
      Soša se obrátila. Zadívala se na ty dva tak, až zbledli. Pak se zase otočila na Kvasinského a vztáhla k němu ruku.
      Kvasinsky se okamžitě chopil příležitosti. Než se oba muži nadáli, mířil na ně Makarovem ráže 9 mm, který mu Sofie podala.
      “Ne,” vykřikl jeden z nich zděšeně. Druhý už neměl čas cokoli říct. Záblesky dvou, rychle po sobě jdoucích výstřelů, osvětlily přítmí parkoviště. Jejich ozvěna se nesla stále hlouběji do prostoru. Pak nastalo mrtvolné ticho.




Poznámky k tomuto příspěvku
Max Bubakoff (Občasný) - 20.7.2005 >
Body: 3
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 21.7.2005 > Hm, tak to je akční.
Body: 5
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 21.7.2005 > fungus2> ....pochvala přijata .....a bude to ještě akčnější, počkej si na pokračování....
<reagovat 
celej on (Občasný) - 22.7.2005 > Nezklamal(a) jsi...
Opravdu povedná mafiánska storka...jednoduše dobře odvyprávěné a působivé...jak občas říkám, když už tohle nemá dostat tip tak co?...ale fakt mě se to líbí, né jen, že to má děj ale je to celé dobře konstruované...

Jen si trošku rejpnu, občas to dělám:)...:"Pomalu míjela zaparkovaná auta, jejichž masky se odrážely v lesklé metalíze Nikdo zde nebyl a nikdo sem raději ani nechodil."- Hned první odstavec...trošku se ty věty popírají logikou...jsou tam auta a to znamená, že tam někdo chodí. Zákonitě musi minimálně vystoupit a nastoupit...


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 24.7.2005 > DondedoG> Konečně ta pravá kritika! Na mailu máš odpověď... na opravě se dělá
<reagovat 
Emmet_RAY (Občasný) - 26.7.2005 > je to slušný, ale nemá to, ač popisuje akčnější události, kupodivu taký drajv jako druhý díl

upřímně - nejsem si vůbec jistý, zda nějaké velké podzemní garáže jsou ten vhodný prostor pro úschovnu kradených vozů, většinou je lepší dát to pod svícen, tedy tvářit se jako autodílna, podle mne

rozhodně ne zaparkovat do obrovský garáže desítky aut pod plachtama, navíc, a to i v Rusku, většinou podzemní garáže staví město a pronajímá je, pokud má někdo vlastní, a že je to hodně nepravděpodobné, tak je nevyužívá jako skladiště, protože by na tom zbytečně prodělával.. navíc je myslím jeho povinnost nechat to sloužit veřejnosti, stejně jako majitel lesa nemůže zakázat vstup výletníkům

a pak ještě toto: "Uviděl svou malou holčičku, jak vyběhla z tmavé dodávky. Jeden z maskovaných mužů po ní skočil, ale děvče se vyprostilo několika kopanci a běželo směrem k otci." - sorry, ale žádné malé dítě se nevyprostí ze sevření dospělého člověka.. a už vůbec ne několika kopanci a už vůbec ne, když ji drží nějaké ozbrojené svalnaté hovado

to později s tím kousnutím už je mnohem reálnější



Body: 4
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 27.7.2005 > Emmet_RAY> 

Především chci poděkovat za připomínky. Je jen málo lidí, kteří věcně rozeberou příběh po všech stránkách. takže ještě jednou dík. Jak už jsem psala Dondedogovi,  člověk to pořád přepisuje a úplně ztrácí racionalitu. Je pravdou, že malé dítě se nevymaní z pařátů dospělého člověka. Spíš jsem to špatně popsala. Ve filmu by to asi vypadalo tak, že po ní skočil a snažil se jí chytit, dítě je mnohem mrštnější, ale nemá cenu o tom diskutovat. Faktem zůstává, že autor by měl zauvažovat o tom, jak si takovou situaci představí čtenář, který nemá telepatické schopnosti a tudíž nemůže zjistit co tím chtěl básník přesně říci .

 

Co se týká podzemních garáží, no nevím,  možná to trošku upravím a upřesním. Nevím jak dalece znáš možnosti Moskvy ve slovním spojení sloužit veřejnosti...a zřejmě jsi nečetl knihu Ruská Mafie od Roberta Friedmana (vřele doporučuji, ovšem nejez u toho, místy je to silně nechutné). Ruští mafiány jsou jedni z nejhorší zločinců. V normální zemi by asi takovéhle prostory byly zcela iracionální, ne však v Rusku - tedy v Moskvě, to je stát ve státě. Teď už je to tam zase jiné, ale když jsem tam žila ... no právě proto jsem začala tohle psát...

 


<reagovat 
Rony Rubinek (Občasný) - 28.7.2005 > Výborně, i přes mou nechuť k hnusným mafiánům si to přečtu celý.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Lamarski (Občasný) - 29.7.2005 > To jsem ráda, že se ti to líbí. Vždy když čtu nějaké tvoje dílko, tak mě přepadne takový černý mrak nad vlastní tvorbou, protože tvoje slovní spojení jsou skvěle propracované a přitom se lehce čtou. Já moc poezii nemusím (spíš jí nerozimím), ale některé tvé kousky jsou téměř epické balady. Nicméně černý mrak odpluje a mám inspiraci ke zlepšení  
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 30.7.2005 > Já se hrozně omlouvám, ale mě to připomíná parodii na Rogera Krowiaka... :))))))))))))))))))))))))))))
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 30.7.2005 > Ztratila> a já už myslela, že dlouhý věci na tomhle webu nečteš :)pokud tě má parodie pobavila, pak jedině dobře.
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 30.7.2005 > já jsem nucena na tomhle webu přečíst co nejvíc prozaických kousků:)

A s tou délkou je to těžký. Někdy to závisí jednoduše na tom, jestli tě to, co čteš, dostane, bo ne. Ale i tak myslím, že internet ej v tomhle ohledu specifický médium a desetistránková povídka psaná v jednom zátahu je pro čtenáře utrpení. Proto se toho řada zájemců předem s díky vzdá. S čímž ej třeba rátat i za předpokladu, že si múza nedá poručit a autor tu nějakou desetistránkovou povídku vyplodí.)
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 30.7.2005 > Ztratila> Něco se prostě krátce napsat nedá, tak s tím utrpením čtenářů budu rátať ;)
<reagovat 
ireversible (Občasný) - 5.8.2005 > No dost mně to zaujalo.I přes pár chybyček to nemělo chybu.Zivě jsem si to představil a dobrý příběh byl též na místě.Pravá mafianská zápletka.Super dík moc.
Body: 5
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 8.8.2005 > ireversible> Děkuji, vážím si toho, že to zaujalo i lyricky smýšlící duši ;) ¨Snad další díly nebudou horší, ale naopak. ty chybky mi rozhodně napiš, ať můžu poopravovovat.
<reagovat 
 ireversible (Občasný) - 8.8.2005 > Lamarski> Ty chyby psali už ostatní.Mě to hodně zaujalo:)Přečtu si další díly:)Je to jak kniha opravdu:)Chytl mě tvůj styl psaní.Dnes mám čas, takže se připrav na další připomínky:)))
<reagovat 
Lhostej (Občasný) - 26.10.2005 > Tak - jak jsem slíbila kdysi... jsem tady.
V 1. dílu jsem jsem nenašla žádný chyby, nic... ani gramatický, ani stylistický, nic. Je to takovej úvod, v těch dalších se to víc rozjede, což je fajn...

Jdu k druhýmu :o)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Cappie (Občasný) - 9.11.2005 > JA SE NA TO JEN TAK KOUKLA- JE TO DOBRY, JDE TO VIDET NA PRVNI POHLED
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 10.11.2005 > Cappie> I to, žes na to jen koukla mě potěší:)
<reagovat 
Cappie (Občasný) - 10.11.2005 > vazne se mi to libi, ale ted nemam cas to cist. Az ho budu mit tak si to prectu.
<reagovat 
p74 (Občasný) - 6.12.2005 > Zdravím slečno,

co k tomu napsat. Nechce se mi číst poznámky, tak se možná budu opakovat po jiných, ale to je mi tak nějak úplně a zcela jistě prázdný sarkofág.

Jako začátek knihy mi to sedí. Jestli (podle názvu ostatních) je pokračování druhou kapitolou, pak se první povedla jak co se týče délky, tak představení asi hlavní postavy (holčička). Závěr kapitoly je pefektní a musím přiznat, že mne zamrazilo. V průběhu čtení jsem přemýšlel, zda bude hrdinou dívenka nebo otec. Jelikož dívenka ne a ne umřít, bylo zcela jasné, že zbloudilou kulku (a teď nekecám, čekal jsem neřízenou střelu - tatínci přece nikdy neumírají kvůli své neschopnosti, nebo proto, že byl někdo prostě lepší) koupí tatík. To že bude střílet, a tudíž přežije, holčička bylo jasné v okamžiku, kdy se dotkla hlavou zbraně. Už jsem jen čekal jak a kdy to zmáčkne a proto mě zamrazilo, že zmáčkla a nedotkla se kovu - zde jste si mohla odpustit ztrátu výběru (je to svědek, atd..... i ty kytky zespoda....). Variantu, žwe za ni bude střílet buď nově vstoupivší postava nebo Kvasinsky (od okamžiku, kdy víme, že mu "vlasně nic neni" - rameno, ruka, slabina - první dvě - buď je mrtev (oběhový systém) nebo je v klidu a akorát to "trochu" bolí (průstřel zase tak bolestivý není, pokud se nejedná o, řekněme, nestandardní střelivo - ne že bych jej zažil, vyčteno) - třetí - no může být smrtelný, ale vzhledem k tomu, že vnímá okolí, pak zřejmě nění - pocuchaná střeva (žaludek) naopak bolí velmi - kyselina je kyselina - jiné orgány nepřipadají v úvahu - zasažení působí paralýzu). To, že neumřel mě trochu děsí. Mám obavu, že děj zklouzne ke Kvasinsky vychovává k obrazu svému... Moment: vzpomněl jsem si na úvodník a podraz. Že jde o kurvu a bodyguarda, že to taťka nerozdýchá, že ne..... prosím....

Ještě k tomu zamrazení - nezamrazilo proto, že podala kvér - prostě to neumí/nedokáže zmáčknout. Zamrazilo z toho, jak se předtím podívala. Nikoli únik, ale krutá dětská pomsta. Kvasinsky v tom okamžiku působí jako loutka, aniž by to tušil... Poněkud děsivé.
Už jsem toho napsal moc a podle toho jak se mi rozjíždí myšlenky (očekávání) a podle toho, kolik chytají směrů (ani málo ani moc) jste podle mě uhodila hřebík na hlavičku - totiž nalákala jste na další díl.

Ještě vady:
garáže? ano, velikost prostranství a jeho skrytost před okolním světem mi sedí, ale. Kradená auta? a navíc pod plachtami? Kdyby tam stála jen tak zaparkovaná, byla by nenápadnější
zbraně: APS, na to se podívám do chytré knihy (mám rád zbraně, pokud je nedrží v ruce magor, jsou to, alespoň některé z nuich, v jistém směru umělecká díla), ale upravená APS? V rusku? V tom stejném krutém Rusku, kde se lidi střílí na běžícím pásu? A ani jeden kalašnikov? V Rusku? Prostě mi to nesedí, že by se někdo obtěžoval upravováním zbraní v zemi, kde si může pořídit jedny z nejefektivnějších ručních palných zbraní. A to útočníci neměli vesty? A kolik jich cca bylo? Tady mi to trochu hapruje - už jsem psal, že jsem hnidopich.

btw. Četla jste Jiřího Kulhánka? Pokud ne, pak jej nečtěte, dokud svůj příběh nedopíšete do konce. Pokud ano, pak si dejte pozor aby jste neopisovala. Tento autor mě napadl pro jistou podobnost s Vaším textem.

Tak tedy hodnocení: "objektivně", tedy připustím-li si pár nejasností, tak asi 3-4, subjektivně jen za sebe - jako celek 5*** a doporučení.

PS: mioje poznámka je snad delší než text samotný:-( To ta moje rozvláčnost
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 6.12.2005 > p74> 

Tedy, to jste mě překvapil! Výborná kritika, za kterou děkuji. A zároveň děkuji, že jste se koukl do mé prehostorie tvorby Z jakého konce začít? Asi... především, tahle úvodní kapitola (po napsání dalších) se mi už vůbec nelíbí. Mám zhruba takovöu dvouletou periodu, kdy něco napíšu a právě po těch dvou letech to přepíšu a tiše si ťukám na čelo, jaké koniny a kotrmelce jsem tam dokázala udělat. Troufám si tvrdit, že první kapitola je ze všech nejmíň dobrá.

A teď k připomínkám...některé věci jsem asi přesně nepochopila (průpovídky o svědkovi a kytkách jsem si mohla odpustit, to je fakt), ale zhruba události by měly zůstat tak jak jsou. Postřelený tatík (který to později stejně nepřežije, ale potřebuji ho v sedmé a vzpomínky na něj v dalších kapitolách) je nutný, postřelený Kvasinsky taky (nemohu zabít jednu z hlavních postav hned na začátku;) mohu upravit systém jeho postřelení. Kvasinsky děvče nevychová k obrazu svému (to by bylo jak v Leonovi od Bessona). To o té kurvě a bodyguarda a tatíkovi jsem ne zcela jistě pochopila. První dva to slíznou o třetím jsem už pala.A nakonec děsivé děti - bohužel děti svět vidí černobíle. Myslela si, že jí zabili otce, psychologická reakce, oko za oko.

Garáže budu rozhodně měnit a apskou jsem chtěla trochu vybočit ze zaběhnutého stereotypu AKáček (i když vím, že jich je tam požehnaně-pořídila jsem si kvůli tomu knihu o zbraních a speciálních jednotkách apod.). Co se týká neprůstřelných vest - dobrmyšlenka, zapracuji ji.

Kulhánka jsem nečetla, ale přečtu si ho, protože jestli něco nesnáším tak to, že něco napíšu a pak mi někdo řekne, že už to napsané, natočené nafocené bylo. Rozhodně se nechci být označována za plagiátora (to nebyl útok na vás;). Takže pokud se rozhodnete strávit chvilky u dalších kapitol budu ráda (zvlášť když mi přihodíte další bezva kritiku - na délce nezáleží) a ještě víc budu ráda, když se u toho nebudete nudit (nebo jen předpokládat, co která postava udělá). Mějte se a ještě jednou dík.


<reagovat 
 p74 (Občasný) - 7.12.2005 > Lamarski> Dobrý den u dodatků:

Tak začneme, milá dinosauřice. Kam bych asi tak měl koukat? Nemám ve zvyku číst příběhy od konce.:-) Že se Vám nelíbí, je vcelku Váš problém a jsou věci, které opravdu nemusím vědět:-) Jestli je nejmíň dobrá, pak se velmi těším na další. Jen doufám, že nezklamou.
Rozkrývání děje čtenáři před čtením také nepovažuji za dvakrát šťastné (nevyčítám, jen už mi nepište co přijde - jaký bych potom měl důvod číst? Narozdíl od redaktorů mám totiž tu výhodu, že mohu číst jen co chci:-)
poznámky
Začnu dětma - nechápu tam to bohužel, myslel jsem to samé co Vy. A uvedl jsem, že mě zamrazilo. Z toho, že se pomstila a s ledovým klidem k tomu použila dospělého člověka. Nečekal jsem, že přijdete s takovou verzí. Líbí se mi, není ani utopistická ani nereálná a nádherně jste se vyhla scénáři typu "zachraňovaná malá holčička", které nemám moc v lásce (pořád se opakuje). Její jednání naznačuje (budoucí) silnou odolnost a navíc to předchozí lhaní do kapsy: "tatínku, ty spíš...." - velmi dobře napsané.
Tatík umře/neumře - vy jste autor, já čtenář. Pište si svůj příběh a neříkejte mi jej, přečtu si ho - bude to zajímavější(opakuji se, vím).
Kulhánek - neřekl jsem, že to je napsané - myslel jsem, že styl je v jistých ohledech podobný. Osobně miluji Kulhánkovy knihy.
Pokud už jej chcete číst před dopsáním - (nedoporučuji - je strašně chytlavý - dokonce, možná proto, že ty knihy znám téměř nazpaměť, ovlivnil můj slovník a v hovorové mluvě používanou větnou stavbu) -, doporučuji, abyste začala od začátku. Přestože se jedná o samostatné knihy, zejména u posledního románu je velmi mnoho odkazů na předchozí tvorbu.
První: Vládci strachu - upířina - první, tedy slabší, ještě ne tak propracovaná, ale je krátká, tak se to dá snést.
Druhá: Cesta krvec - výborná - perfektní a nevím vůbec jaká ještě. Je třeba se trošičku prokousávat začátkem, posléze se rozjede sama. Jedna z těch knih u kterých je čtenáři líto, že skončila... Kniha má dva díly: 1. Dobrák a 2.Cynik
Třetí: Divocí a zlí: Slabší než cesta krve, jinak poutavá spíše pro mužskou část populace: víc bojů, více střelby, více "síly", více krve, více cynizmu. Vcelku dobře rozložená, místy trošku rozvláčná, ale dá se. Má čtyři díly: Čas mrtvých, Hardcore, Temný prorok, Kříže
Čtvrtá: Noční klub(1 a 2) - skvělá četba - dokonalý humor mezi potoky krve.... přeji příjemnou zábavu
Má vyjít: stroncium - těším se, ale mám obavu (vzhledem k avizované budoucnosti), že nebude tak dobrá (a hlavně že jí bude podobná) jako Cesta Krve.
Chvilky se rozhodně strávit rozhodnu, ale dnes ne. MOžná zítra, možná příští týden.

PS: já předpokládám a velmi rád se ve svých předpokladech mýlím. Vyvíjím si spoustu cest, kterými se děj může ubírat a jsem mile překvapen, když tu originální neobjevím, nebo když se v četbě kříží jednotlivé (mnou vysněné) cesty mezi sebou. Pak je to paráda. A když se budu nudit, tak se nebojte, dám Vám to pěkně sežrat:-)
<reagovat 
 p74 (Občasný) - 7.12.2005 > p74> oprava : u PS: já stále předpokládám vývoj děje......
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 7.12.2005 > p74> 

Dík za vysvětlení, přece jenom se mi pár věcí doosvětlilo. Slibuji, že už nebudu prozrazovat děj. Kulhánka si časem přečtu (pokud to mám vzít z gruntu všechno, tak na to teď nemám čas), jste už několikátý, co ho vychvaluje, něco s tím  musím udělat.

P.S. taky ráda při čtení rozvíjím vlastní teorie příběhu, proto nesnáším laciné detektivky - poznám, kdo je vrah hned na začátku;-) Takže případnou neoriginalitu nebo nudu mi dejte sežrat, případně mi to pěkně oslaďte, budu se těšit. Zdar.


<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
(1) 2 3 4 5 6 7 8 10 12 13 14 15 16
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter