Tramvají Prahou, jak bájný racek
jel jsem k Velké Slávii.
A Vltava, ta dívka na postýlce
Prahy
oblečena v zlaté perly slunce
protáhla se … a poprsí co opíjí
nestydatě ukázala, tak sladce …
když jsme nad ním přejeli.

Vidím ji vstávat, každého rána,
je rozespalá, sličně jiná,
na těle v hladká místa něhy
kvetou pihy … drobné malé ostrůvky.
V závoji cudnosti šedé mlhy
podzimní táhnou zvědavost …
A v létě ? V létě splavy
má rozpuštěny ve vlnky kadeří
kol nábřeží
až po Karlův most.

V bol výletník, který rád hřeší
se z břehu dívá do rozkoší
jejího klína.
Vltavo, Vltavěnko, ty nejsi z řek,
na něž člověk zapomíná …