Oprostit se od zimy
Pár kuliček modrých z kvítků kukaček
a zlaté blatouchy a bílé sněženky svatební,
našel jsem pod štítem, když kousíček
země odhalil svou tvář a oprostil se od zimy.

Bouři svých slov mým uším přítel svěřil
v důvěře - miluje ji a neví, jak o lásku prosit,
rád by snad k jejím rtům své horoucí rty složil,
oprostil se od zimy
a pod okny jejími … pěl s prvními kosy.

A lidé mlčí a mlčí … jako hluché ryby
pod krami, lapajíce u výpusti s ledem
hubičkami po vzduchu … a vzduch chybí … vzduch chybí
my ryby, my prochladlé květiny
… my ohaři lásky slunných lét,
chcem přivonět a zůstat smět,
… běda běd … dřív, než-li ji najdem … všude leden, všude jen leden
a mráz.