Prochvělé prsty mé se marně ptají

v zoufalství ztouženém, zda umí ještě hrát

na flétny spánků tvých…

Odpovíš?… Odejdeš?…

nebo se rozvodníš, až smočíš ústa svá

v touze mé vězněné?

První mé polibky budou tak zkroušené…

Vždyť rty mé nevědí,

zda umí objímat ústa tvá rozťatá…

Ó, buď vždy posvátná ty noci proklatá,

či spíše proklátá,

kdy zjemnělé mé rty, co samotny teď tají

se směly dotýkat těch fléten, které znají

posvátnou hudbu hrát!

Zda ještě vzpomínají ty spánky, když jdou spát?…

A zda se jim sny zdají

o malých baletkách, co chtěly tancovat

doteky jitřními a zjitřelými?

Mé prsty byly jimi a chtěly milovat

tvé vlasy a tvou hlavu,

kterou bych vprostřed davu vojáků, jejichž štíty

by usmrtit mne měly,

jak Salome si chtěla vytančit,

když nechtěl bys mne celý.