Kocovinová
Já jsem se dneska sakra zadlužil,
už ani nevím, na čí žal jsem pil,
vím jenom, že jsem špatně pochodil,
a tak jsem se sám, úplně sám
až k ránu domů vypravil.
Ulice byla lesklá a louží bylo moc
a něčí ruka dětská vyprovázela noc
a jak jsem se tak loudal
tou ranní hodinou,
jak ve snu jsem se potkal
s průzračnou dívčinou.
Ona šla vpředu krásná, já za ní přes ten most
a ne, a ne ji dohnat a měl jsem proto zlost
a měl jsem velký strach, že déšť ji rozmočí,
v tom ona se otočí a koukne mi do očí a svět se zatočí.
A náhle bylo ráno
a v ulicích byl lesk
a na mě vám to padlo,
takový divný stesk,
vím jenom, že jsem plakal
a louží bylo moc,
ta dívka řekla sbohem, sbohem a dobrou noc…
Chvíli jsem stál
a sám jsem se tam bál,
pak jsem šel dál
a snad jsem se i smál…
Ulice byla lesklá a louží bylo dost,
ta dívka byla hezká a odnesla mi zlost
a já šel přes ten most a naproti mně den
a to, co vám tu zpívám, byl možná jenom sen.
|