 mystikus (Občasný) - 22.2.2017 > http://www.totem.cz/enda.php?a=294354 :-)
VICTOR HUGO:
Když mezi dospělé se přibatolí dítě…
Když mezi dospělé se přibatolí dítě,
veškerá únava i nuda okamžitě
se vniveč rozplyne;
ten, kdo se škaredil, se směje z čista jasna,
i spáče probudí tvářička čarokrásná
a oči nevinné.
Ať vlahý červen je či prosincové mrazy,
každého večera se na rozprávku schází
u krbu rodina;
třebaže kolikrát moc do řeči nám není,
příchodem dítěte jsme všichni rozjařeni
rázem jak od vína.
Tu a tam k besedě o duši, o básnících
se naši přátelé při jiskrách praskajících
do kruhu sesednou;
dítě se objeví – a na shledanou, Múzy
i metafysiko! Nikomu do diskusí
se nechce najednou.
V čas, kdy náš rozum spí a duše ve snech tone,
se z hnízda v rákosí do širé noci vonné
spící pták rozvzlyká;
a když se současně květ jitra porozvíjí,
zní celý příští den velebnou harmonií
růže a slavíka.
Ach, ty můj slavíčku! Ty poupě na výsluní!
Můj drobečku! Tvůj dech všem leptá srdce vůní
jak sladká lučavka!
Má duše zní jak háj, v němž břízy pohostinné
ukrývají sta hnízd, odkud se k tobě line
má ukolébavka!
Tvé oči, studánky, z nichž tryská něha svatá,
tvé ruce, přítulné jak hravá medvíďata,
nevědí, co je strast;
tvé nožky růžové doposud nezkusily,
jak strašně ztěžkne zem, když cesta místo k cíli
nás vede nad propast!
Jsi naší nadějí; kéž poznáš vždy jen štěstí!
Kéž, holubice má, se vždycky s ratolestí
navrátíš ze světa!
Zatím bys k snídani div mámu nesezobla
a tátu navrch, viď, ty papulo má oblá,
dolíčky posetá!
Bezmezná důvěra mu sálá z obličeje;
doposud nemluví, zato se stále směje,
i ve snu z kolíbky.
V úžasu nad světem, jenž ze dne na den vzrůstá,
otvírá dokořán svá kukadla i ústa,
hýčkaná polibky.
Chraň, Bože, ty, k nimž lnu láskou své duše celé,
příbuzné, přátele, avšak i nepřátele,
onoho prokletí,
aby kdy v životě, ó Bože, poznat měli
máj bez květů a hnízd, úl bez jediné včely,
a domov bez dětí!
(18.5.1830)
| Doporučil
|
