Až jednou zemřu smrtí zlou,
konopí krk mi obtočí,
kyvadlem budu, houpy hou
se šatem vlhkým od moči,
vrány se slétnou pro oči,
odsunut život bude stranou,
po skonu nultém výročí
ať vzpomínky mi nezůstanou...
Až potkám kmotru zubatou,
balvan mne smete z úbočí,
či sejdu stářím, chorobou,
skutkové mí se zúročí
a Bůh vykřikne: "Svoloči!
Ty sotva projdeš ráje branou!",
až srdce se mi rozskočí,
ať vzpomínky mi nezůstanou...
Až s zemí těžkou, studenou
spočineme si v náruči,
když zpitý hrobník lopatou
kolotoč hlíny roztočí,
možná růžence z klokočí
zachřestí mi na neshledanou,
až k odchodu se přikročí,
ať vzpomínky mi nezůstanou...
Ať třeba v pekle otročím,
nedojdu-li včas za nirvánou,
ať trpím za každý svůj čin.
Jen vzpomínky ať nezůstanou...
|