Prosím proto každého, kdo dosud nevěděl, že Puškin byl bezvěrec a nemrava, a koho by se naprosté znesvěcení tohoto tématu mohlo jakkoli dotknout,

NEČTĚTE TO!!!

  Na lítý boj, který ji tolik děsil,

bez dechu krasavice hleděla,

v tom přívětivý pohled anděla

zasáhl ji v své netušené síle

a oheň lásky vzplál u svého cíle,

duše se něhou v těle zachvěla…

Ach, jak se dívka krásou zaskvěla!

 

  Posel se rděl a city svého pána

teď slovem božím dívce tlumočil:

Ó, raduj se, ty, nevinností zvána,

buď láska s tebou, ty z žen nejsladší.

Stokrát buď blažen plod tvůj posvěcený,

on nepropadne peklu, spasí svět…

Však smím-li za sebe říct’, budu otevřený,

stokrát lze jeho otci závidět!”

Tak na kolenou před ní klečí okouzlený,

jen mimochodem za ruku ji vzal,

ona zrak klopí, ve své kráse milá,

až Gabriel jí políbení dal.

Studem je němá, jen se zapýřila,

v tom ňader dotknouti se osmělil,

“Ach, ne!” Marie sotva zašeptala

však další dotek slova utlumil

a v laskání se něžném protest skryl.

 

  Co teď však s tím? Co se žárlivým bohem?

Jen nebojte se, krasavice mé,

vy ženy s láskou jste tak důvěrné

a víte dobře, kterak se ženichem,

jen aby nevytušil vůbec nic,

a znalci svým pohledem pronikavým,

ať neodhalí utajený hřích

do hávu nevinnosti zahalený.

Vnímavá dcera bere si lekci

pokorné nevinnosti s matkou pilně

a hraný strach pak zcela neomylně

předvádí v té osudové noci.

Ráno pak lehce poblednělá vstává,

trochu se motá, trochu tajemná,

muž nadšen je, matka dí: Bohu sláva!

A v úkrytu se přítel usmívá.