Mám zmatek v srdci
a slyším jak motýl šustí svými křídly,
pár vzpomínek z dětství.
Už nemohu se vrátit,
vzít za ruku to dítě
a odvést ho z toho místa.
Je pozdě.

Cítím v srdci jeho pláč,
ale i smích,
když právě zvítězilo nad propastí
a zachránilo láskou snový svět.
To zapomenuté místo,
krásné místo.

Zapomenuté místo,
i já už zapomněl,
na ten pocit plný barev.
Ta bolest je nesnesitelná,
nemám se kam vrátit
a stále slyším jeho pláč.