TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 27.4. Jaroslav

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

>		Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

<předchozí ve sbírce

Zrcadlení z kolekce Martina Oplová
Autor: Martina (Občasný) - publikováno 19.1.2001 (14:09:30), v časopise 29.1.2001

další ve sbírce>

Stojíš a nejsi sám,
mlčky se díváš
kdo je tam.

Do upřených očí,
- jak málo víš -
odkrývajících duši,
snad jednou si odpovíš.

Ve znavené tváři,
do které vryl stopy čas,
život se zrcadlí,
svědomí v každém z nás.

Poznámky k tomuto příspěvku

Mišpule (Občasný) - 29.1.2001 > Vzhledem k formě zpracování mohla být tato básen klidně zařazena i mezi klasické verše. Autorka použila nepravidelný střídavý rým, také rytičnost jednotlivých veršů (právě vzhledem k použitému rýmu) je místy trošku nevyvážená. Po obsadové stránce se autorce podařilo velmi dobže chytit sdělovanou myšlenku, mimo jiné také krásnou metaforou "svědomí - zrcadlení v každém z nás". Líbí.		Body: 3

		<reagovat

čtenář Lukáš - 1.2.2001 > Kdepak, nadarmo se neříká, že oči jsou okno do duše. Ale takhle to zní krásněji.		Body: 3

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný)

	předchozí ve sbírce

	1 2 3 4 5 6 9 10 11 12 13 14 15 16 17 (21) 22 23 24 25 26 27 28 29 30 30 31 32 34 35 36 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 55 55 56 56 57 57 58 59 61 63 64 65 66 67 68 69 70 71 71 72 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 102 103 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137

	další ve sbírce

Addictive Zone Orbital Defender Game