|
|
|
| |
ŽIVOT JE KRÁSNÝ VITA E BELLA, LA
Itálie, 1997 režie: Roberto Benigni 94%
Zábavná situační komedie i dojemná tragédie o hrůzách koncentračního tábora.
Námět Životní optimista a šprýmař Guido (Roberto Benigni) se seznámí s krásnou učitelkou Dorou (Nicoletta Braschi). Ani fakt, že je zasnoubená s místním fašistickým politikem, jej od svádění neodradí, a tak se s ní zakrátko může oženit sám. O pět let později naruší jejich rodinnou idylu válečné běsnění a Guido je se synem Giosué (Giorgio Cantarini) odvlečen do koncentračního tábora. Jedinou cestou, jak syna ochránit od válečné hrůzy, je předstírat, že se jedná jen o hru, v níž je první cenou opravdový tank.
Hodnocení Film Život je krásný se vymyká obvyklým představám o protiválečném filmu s humanistickým poselstvím. Dá se stěží zařadit do nějaké jednoduché škatulky, neboť obsahuje prvky situační komedie, grotesky, dojemné tragédie i válečného dramatu. Stěžejním tématem je osud Guida, o němž vypráví syn Giosué, jehož klukovský pohled na koncentrační tábor má nádech prazvláštní pohádky. Na první pohled zaujme skvělá kamera Tonina Delli Colliho. Barvy jsou fantazijně syté a jejich barevná pestrost dává od počátku divákovi jasný signál, že nebude drásán syrovostí války, ale nabídne se mu jedinečná kombinace válečné satiry a dojemného příběhu o hrdinství a obětování. Snímek je rozdělen do dvou přibližně stejně dlouhých částí. První vypráví o namlouvání Guida a Dory, druhá se odehrává o pět let později, kdy na rodinu doléhá tragédie koncentračního tábora. První polovina působí více komicky a nechává nás příjemně se bavit, druhá nabírá vážnější polohu a působí o to silnějším dojmem. Ani v druhé polovině však neubírá skvělý Roberto Benigni nic ze svého komického herectví a servíruje několik situačních gagů; výborná je scéna, ve které Guido bez jakékoli znalosti němčiny překládá rozkazy německého pohlavára do italštiny tak, aby jeho syn nabyl dojmu, že v táboře jde opravdu jen o jakousi hru. Ve skutečné válce by byl Guido jistě při prvním takovém přečinu nemilosrdně potrestán, Život je krásný je však vším jiným, jen ne syrovým zpravodajstvím o děsu koncentračních táborů, a tak podobné faktické nepřesnosti můžeme s klidem pominout a nechat bavit i dojímat. Benigniho film je totiž v prvé řadě hravý, zábavný a mile dojemný a až dlouho poté tragicky vážný. Výborný je především scénář Roberta Benigniho a Vincenza Ceramiho. Benigni si napsal roli Guida na tělo a kromě několika závěrečných minut doslova nesleze z plátna. Uzurpuje si sice většinu hereckého prostoru, ale při sledování jeho komického umění to rozhodně není na škodu. Originalitou se může pochlubit výstavba příběhu, který vyznívá jako pohádka, ovšem poslední minuty vracejí diváka zpět do reality a následuje neobvykle silná katarze. Dalším kladem Benigniho snímku je výrazné hudební téma Nicoly Piovaniho, i když se v určitých momentech může zdát až příliš sladké a oscarově patetické. To samé lze říci o celém filmu; některé scény trochu zavánějí oscarovou účelovostí a průhledností, naštěstí je ale rázně přebíjí Benigniho komická nadsázka, nevšední herecký šarm a pohádková poloha vážného příběhu. Benigni natočil originální, divácky přístupný a zároveň významný protiválečný film, který si jistě zaslouží četná mezinárodní ocenění včetně několika Oscarů i ceny za nejlepší evropský film roku. Na další Benigniho projekt se proto můžeme jen těšit.
|
|
|