sám bydlím vprostřed jedovatých stromů
nepronikne ni myš – a přesto…
drnčí okenní tabulka pod klouby pěsti
vržou přirostlé dveře
jas a vzduch prohání se kolem metronomu
kterým si měřím okamžik pro své těsto
válím se v noře – naneštěstí
i v prohřešené nedůvěře
copak smrt může-smí? přicházet spanilá?
bez kosy v košilce v prosinci..?
nevěřím – nevěřím! – zřejmě v tom uhořím!
kdopak tě posílá..?
přejet mi pod límci --
odkopnout hořící vor mého života – poslat ho po moři..?
možná jsi vidění které si ponechám
možná i skutečná – zpovědní potěcha
těžko jsem před krásou nahý a příčetný
težko už – těžko jsem – prosím tě ještě odlétni…
|