Proti wztekání člowěka, od běsného psa či wlka pokousaného (Rabies)
- Potřebí jest ihned, raněný oud za některý čas w studené wodě držeti.
- Potom ze srsti toho wzteklého psa, neb wlka, který jej hryznul, něco zewnitř na tu ránu přiložiti, která hned jed z rány wytáhne.
- Trus kohoutí smíchej s octem, a tím ránu potírej.
- Z konwalinkowé wodky ráno i wečer po čtyry loty pij a ní ránu wymýwej
- Rojowníkowou wodku neb bukwicowou po dva loty pij a šátky w ní omočené na hlawu přikládej.
- Chrausti člowěku i howadu wzteklému jsou užitečné, když je w medu umoří: w čas potřeby z jednoho chrausta zoft wytlač, aneb celého dej buď člowěku, buď howadu užíti, přestane se wztekati.
- Dej na raněné místo baňku staviti, sakrifikací činiti, i znowu baňku přiložiti, aby zlou krew wytáhla. Potom dryák benátský na látku potři, a každou 24tau hodinu na ránu přilož.
{zde je poznámka o dodatku na konci knihy, připsanému oproti vydání z roku 1771 v tomto vydání z roku 1848 dle novějších metod}
Dodatek z vědy Anglické:
Ctěný učitel dobytčího lékažstwí v Londýně, doktor Uinsley, sděluje nám, jak s ranou od pokousání od běžného psa zacházeti máme a píše o tom takto:
Moji předchůdcowé, pánowé Blaine a Nonatt, tak jako i já sám, byli od běžného psa pokousáni, a wšichni podnes žijeme, my jiné na sta lidí od běžného psa pokousaných léčili, a žádný z nich nezemřel. Aby se to nestalo, musí se pokousaná rána hned w okamžiku wymýwati a čistiti, ne jed z rány cucati, co se začasté stáwá, neboť se ten který cucal nakazí. Jestli na ráně jsou odhryznuté kusy, tu je musejí nožničkámi odstřihnouti a dobře s pekelným kamenem vytřiti. Jestli ale hluboko zub do masa uwáznul, musí se pekelný kámen zaostřiti a na samé dno rány vsunouti. Nejde-li jinák, musí se rána i wětší udělati, při čemž s nožem welmi opatrně zacházeti musíme, abychom s ním jed nerozšiřowali. Pekelný kámen (Höllenstein) swrchek rány cele wykazí a jed oslabí, kterýž se s pokaženou ranou též odstraní a když pekelným kamenem všecko náležitě wyšaucháme, můžeme býti jisti, že žádné zlé následky nebudou. Já neradím na ránu něčeho přikládati, ona má wždy v powětří wystawena býti a jestli by se wětšimi zapálila, může se oliwowým olejem mastiti. Poněwadž nejwíce na dědinách takowá neštěstí přicházejí, a nejwíce se smrtí pokousaného končí, tedy by dobře bylo, kdyby knězi, kteří mnohým nemocným pomáhají a radí, k této případnosti sebe několika kusy pekelného kamene wždycky opatřili.
|