On celý z cínu,
ona s hvězdou z alobalu,
on stojí v stínu,
ona tančí v světle sálu…
On s jednou nohou,
i ona tančí na jedné,
dívat se mohou,
hřeje je pravé poledne…
Refrén:
Zaryl ses´ hlavou do hlíny,
a na moře jsi s jednou nohou plul,
mohl bys osud obvinit,
vzpřímeně stojíš, lásko, už jsi můj…
To, že trocha cínu chybí,
je mi fuk, však srdce máš víc jak půl,
nedáváš zbytečné sliby,
stojíš si skvěle, lásko, při mně stůj…
On na ni hledí,
ta na něj pohled upírá,
však závist v šedi
pít jim krev nutí upíra…
On k zemi padá,
v rybě jak Jonáš se vrací,
ona je ráda,
že může vše vsadit na cit…
Refrén:
Zaryl ses´ hlavou do hlíny,
a na moře jsi s jednou nohou plul,
mohl bys osud obvinit,
vzpřímeně stojíš, lásko, už jsi můj…
To, že trocha cínu chybí,
je mi fuk, však srdce máš víc jak půl,
nedáváš zbytečné sliby,
stojíš si skvěle, lásko, při mně stůj…
Tu padá z římsy
do plamenů tanečnice,
má něžné rysy,
němá vzplála jako svíce…
On za ní skočil,
až ráno vymetou popel,
cínové srdce
na očích mít budou, opět…
Refrén:
Zaryl ses´ hlavou do hlíny,
a na moře jsi s jednou nohou plul,
mohl bys osud obvinit,
vzpřímeně stojíš, lásko, už jsi můj…
To, že trocha cínu chybí,
je mi fuk, však srdce máš víc jak půl,
nedáváš zbytečné sliby,
stojíš si skvěle, lásko, při mně stůj…
|