|
"Opřel jsem lásku o cihlovou zeď."
Zoufale hledám druhý rým,
žádná z těch vět mi nedává smysl,
co teď s tím?
Zkusím to podruhé, co třeba takhle:
"V místnosti ze sirek škrtám tou poslední,
celá mi shoří. Ta sirka i světnice."
Dva řádky mám, jsou však velice nevšední.
Teď hledám třetí z nich, nejde mi na mysl,
co nakonec napsat, rým k slovu "poslední"?
Proboha, talent už před léty vyhasl,
nemám již slova, umřel jsem na krásu,
nemám již slova pro lesk všedních dní.
Ani pro slovíčko "poslední"...
Sežeru tužku. A papír
si strčím až tam hluboko,
hluboko do jádra mé duše,
"Už nejsi poéta!" odvětíš suše a
zasadíš mi políček rukou
z uschlého listí.
Můzo...
|
|
|