Hvězda s cínem

se v srdce nerozplynou,

hlavu mečem

zde voják nestíná,

v světě jiném

ti, kdo milují, hynou,

krev, ta steče,

však láska jediná

vždy z trosek žalu vstává,

dává znamení

a dávat nepřestává,

z toho pramení

síla Andersenových pohádek…

Stromek v lese,

zde poklid Vánoc spasí,

místo zkázy

zde chválí, že byl sťat,

dítě snese,

že voják meč svůj tasí,

tam, kde lže se,

kde se cizopasí,

tam chladne láva žhavá,

mraky halí svit,