náhubek vyhrává škrtivě - pochybně nahodilou melodii

nabádá vnitřní ucho vnímat

jak z Vnějšku vlci vyjí

můj strach zas prožívá antiklimax

proslulý stisk služebný hlad ze slin též rodový znak

na srsti piliny rozřezaných mraků

rozpouští významy na nic a bez kouzla

bezcílné typické bloumání v háiku

výrok a neví rok odkdy a odevšad přišly ty pravdy

že předznamení prý nikde nepramení

chilli ono se navždy

vydává z gnose cosi po nose a v žádném případě neámení

a blazeovaná anekdota na závěr: to jsem ale blázen