(napsáno v květnu 2003, publikováno na Písmáku, ponechávám bez výrazných změn)

V dubnu Black Point vydal živák MCH Bandu, který se konal u příležitosti oslavy 20. výročí kapely. Na dvou kompaktních discích jsou zaznamenány téměř všechny pecky, které se “praotci” alternativní scény Mikoláši Chadimovi podařilo složit. Jestliže jsem po poslední studiové desce Tagesnotizen kvůli její přílišné sevřenosti nevěděl, kam by mohla Chadimova směřovat, na koncertu se díky nápaditým aranžím jednotlivých skladeb překvapivě otevírají nová východiska. Bez zajímavosti není, že na albu vedle jiných hostoval Bříza (Vladimír Línek), který s MCH Bandem v minulosti hrál.

Ze "stáje" Anne Records se vylouply populární písně Milana Knížáka Navrhuju krysy. Za vokálního přispění Věry Špinarové Knížák své šlágry rozehrává na temnější strunu, hudební a textová originalita se potkává s kýčem. V distribuci se rovněž ocitlo CD skupiny Aktual (patrně nejznámější Knížákův projekt z 60. let), jež ovlivnila českou hudební avantgardu let 70.

U stejné značky vyšlo posmrtně album přímého předchůdce valmezké Mňágy a Žďorp. Slepé střevo, tak se kapela jmenovala, na nahrávce Nečum a tleskej! nabízí poněkud mladistvě úletovou verzi své známější tváře.

Obří broskev, v níž na kytaru hraje a zpívá Písmák KennyG, působí svěže a pravda - i vcelku ambiciózně. Samovydané a videoklipem doprovozené minialbum Přichází po špičkách hudbu Obří Broskve prezentuje jako zvukově vyhraněnou a příjemě melancholickou. Jen ty texty...

Co se týče Psích vojáků, zdálo se, že už nemohou ničím příjemně překvapit - zejména po poslední desce U sousedů vyje pes. Poté, co se mi dostaly do rukou nově sestavené živáky Live I. & II., jsem musel situaci přehodnotit. Nahrávky z roku 1993 za pozornost stojí.

Z archivních desek vydaných až po revoluci (konkrétně v minulém roce) vyčnívá zajímavé dvojalbum Švehlíka & Marno Union (jedná se o personálně identickou kapelu, která se po ocitnutí na prohibičním Trojanově seznamu přejmenovala). Rockově hutnější Studio 1982 i odlehčenější Studio Marno (1984) se pojí s minimalistickými principy, struktura skladeb je postavena na motivickém rozvíjení. Švehlíku (a Marnu Union) se zejména v intrumnetálních pasážích dostává pocty kapely evropského formátu, kterou lze s dávkou nebojácnosti vychutnat i po dvaceti letech, aniž by jejich hudba výrazně zestárla.

Lehce nadprůměrný koncert Dg. 307 na Deltě (24. 4. 2003) potvrdil dojem z poslední desky Šepoty a výkřiky. Z Dégéček se stal příjemně hrající komorní orchestr Pavla Zajíčka.

U živých vystoupení a klasického českého undergroundu ještě zůstaneme. Koncert Špinavýho nádobí z letošního Milkovického festivalu se i s nastaveným zrcadlem v podobě domácího videa neobyčejně vyvedl. Nahrávka srší atmosférou pulzujícího mejdanu. To samé platí o následující poemě S kým skončila noc, kterou Jaroslav Erik Frič předvedl s doprovodem kapely Čvachtavý lachtan. Velmi zdařilá srdeční záležitost.