Barevný magazín, ten i onen:
Unavený jsi celý život…
Někdy k tomu nebyl důvod…
Již nelistuješ v magazínech:
Únava je nepřekonatelná? Někdy když, ale co by, i když...
*
Černobílý zamyšlený plátek pro menšiny:
Stále se v sobě hrabeš?
Věčně nejde být poučitelný a zaměnitelný…
Nečteš už ani toto:
Horší než se hrabat v sobě je vnímat druhého, který si řeší své bolesti.
K ničemu nedochází a tvé řeči je hrách, co se kolem kutálí.
*
Volkmen samá muzika:
Zavři oči!
Kolem lidi přibržďují,
sledují se bez rizika nákazy jednoho druhým…
Volkmen jen výjimečně a jen v noci, když tví spí:
Oči stále otevřené. Vyplnění snů?
Dlouho to bude trvat? Podle tebe ne. Přesvědčovat neumíš. Měl bys?
*
Rádio, zase muzika:
Nesměj se věčným omylům, tak nechtě stereotypním…
Pak se rozhlédni, obzor je stále před tebou…
Rádio už nezapínáš:
Hádat se? Utrhovat se na své, cizí?
Tak moc cizí není nikdo. Bolí tě i oni. Směješ se jim i s nimi.
Dokážeš je dokonale nevnímat.
*
Televize, libovolný program:
Nepočítej ulice, kterými ses prodíral, vypni se, i ji…
Smutek je neumytá radost, sprchovat se nenechá každý den…
Televizi taky moc ne:
Ulic přibývá, ovladač sebe stále po ruce...
Jistota zvratů? No a co... Smutné oči vidíš stále.
I tak moc nepochybuješ? Vše je, bude tak, jak jedině...
|