ondřej (Občasný)

nemám rád básně o absenci slov, protože to je protimluv a výsledkem bývá jakási kuchyňská filosofie

Lin Sien Ti (Občasný)

Psát o stavu "za slovy" není žádný protimluv. To, že třeba není u někoho prožito, to nijak nevylučuje. Navíc zde je stav "za řekami slov". Jistě nebudeš popírat, že nejsme pořád se slovy a myšlenkami, že nás nevytváří, že jsou i chvíle beze slov a myšlenek (byť vzácně), kdy se jen jaksi otevřeně necháváme nést. Pro ilustraci, byť nepřesnou: např. ve snovém stavu se děj často otevírá sám, nevymýšlíš si většinou co bude následovat, ani co si o tom budeš myslet.

To je jen příklad. 

Je mi líto, ale tohle je naprosto mimo veškeré filozofie a intelektuálské spekulace. Přesvědčovat nikoho nechci, buď to zná a zažil a pak možná bude to za textem chápat, nebo nezažil, netuší, nechápe.      

ondřej (Občasný)

jistě, můžu to vzít z dobré i špatné stránky. rád to beru z obou současně a zkoumám.

ten poslední řádek mi připadá jakýsi popisný, plochý, což neznamená, že to tak připadá všem, třeba Olině. nebo to platí jen právě o tom "za řekami slov". to je snad někde na půli cesty mezi obyčejným prožitým konstatováním (o němž bychom se asi ale vůbec bavit neměli) a básnickým obrazem jako zprostředkovatelem... bla...

ondřej (Občasný)

dobrá vůle existuje ve slovech a nikde jinde. přitažlivost je ještě před slovy, ale z tmy se zjevuje až ve slovech. toť můj názor, za nímž si stojím, takže je zbytečné se o něm dále rozepisovat.

volba slov je prostředníkem! jinak by stačilo tvé foto, krasotinko.

ale dobře, vnímám to jako text o mlčení, o tom žádná. bla...

Lin Sien Ti (Občasný)

Dobrá vůle existuje ve slovech??? a nikde jinde??? To nemyslíš vážně, že ne? 

O jaké tmě tady mluvíš, o tmě nebyla řeč. Jaká "přitažlivost před slovy", tady žádná přitažlivost nenííííí.

To, že si za něčím stojíš je fajn, jen mně je to, přiznám se, dost nesrozumitelné ve vztahu k mému textu.

Jak víš, že jsem krasotinka, ty lichotníku? No asi vidíš skrz báseň i obraz imaginární básnířky.

Volba slov třeba i je "prostředníkem" to jo, ale ČEHO? Vždyť o tom se tady celou dobu bavím.

Že může být jemně básnickým náznakem po-ukázáno na stav za řekami slovy.

To nenííííííííííííííííí text o mlčenííííííííííííí! Hu, jak ti mám přiblížit, že tady nejde o dualitu slova/mlčení.

V mlčení stále jede stroj myšlenek, konstruuješ, přiživuješ, vlastně taky stále svým způsobem mluvíš.

Ve stavu o němž píšu jde o "uvolnění", kde to takto vnímáno není. Kdyby to někdo třeba nazval "stavem kontemplace", asi by to šlo. Ovšem otázka, zda to pojmenování k nějakému vysvětlení pomůže, když to není zažito.

Mé texty jsou možná spíše pro "intuitivce", než pro racionalizující intelektuály.  

Ale i tak, díky za názor. 

ondřej (Občasný)

tvou zprávu čtu, možná chybně, jako naznačení, že jsem něco neprožil a že jsem racionální intelektuál jakožto opak intuitivce

myslím, že takové kategorizování je právě ve slovech, s jejichž účinností, jestli to chápu, polemizuješ.

co kdybych si zase já myslel, žes neprožil něco, co myslíš, že jsi prožil?

Lin Sien Ti (Občasný)

To je právě to, že ty má slova čteš samozřejmě po svém, dle toho, jaký typ jsi. Podle toho co tu píšeš mi přijde, že si pro sebe "racionalizuješ" text do svého logického rámečku. Kdyby mi přišlo, že racionálně popisný model je nejlepší, nepíšu poezii.

Právě proto, že se ve většině textů pokouším přesáhnout "kategorie" a jít "za slova" si možná nerozumíme, resp. neprožíváme podobně. 

Ke tvé závěrečné větě: jistě, to můžeš, ale nic tím v mé zkušenosti nezměníš.

Když ochutnáš cukr, máš zkušenost sladkého. Těžko ti někdo vymluví, že to tak není.

Ale intelektuální náhledy můžeš měnit (sám, i pod vlivem) jako ponožky.

ondřej (Občasný)

ano, raději strčit pořádný klacek než zabít, v tom se myslím shodnem.

ondřej (Občasný)

otevřít se, jen jestli se mi bude chtít.... ?