|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Plot v poušti (2)
1705 kráčel pouští, neboť jen ta zdála se mu prázdnější, než se cítil on. Tím více miloval prázdnotu pouště, čím více rostla jeho nenávist k prázdnotě v sobě. A písek tak dlouho zrcadlil tvář Slunce, až získal barvu slunečního světla, světla poledního. Nic nebylo v poušti něž písek, vítr a odpadky poházené německými turisty. Prázdnotou kráčel 1705 a dvořil se jí. Vprostřed pouště pak narazil na plot. A jako nejošklivější výsměch mávala na něj ve větru bílá cedulka na poslední laťce. Soukromý pozemek, vstup zakázán. 1705 se pohrdlivě podíval na nápis a v posledním záchvěvu vzdoru přeskočil ten plot. Náhle se odkudsi z dun vynořil 6328. A láteřil. „ Copaks neviděl tu cedulku ? Vypadni z mýho pozemku !” 1705 se na něj smutně podíval. „ Nemusíte na mě křičet. Stačí, že jste mi vzal poušť.. ”
|
|
|