|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
„Markéto, nech mě už bejt!“
„Pro ty balíky musíš utíkat, jsi jak želva a neřikej mi před lidma vole!“
„Dobrý den, co si přejete? A kurva, zas nějaký zpíčený dopisy. Hele, Markéto, jak se to dělá s těma archama, ale prosim tě neumačkej mě tady tim svým velkým zpoceným tělem! Zatraceně, židle de k zemi, ta hydraulika nějak selhala, ty tydýti za sklem uviděj jen trpajzlika. Jo, tak ten balíček vám nemůžu dát, je pro vaší ženu, máte nějakej průkaz zhmotněnce, zmocněnce?“
„Vy na tý poště mě ale serete! Tak já ten balíček chci zaplatit a nedostanu ho? To se mi jen zdá.“
„Kdy už zmizíš, sráči? No, eště že je ten trouba za sklem. Debil. Kurva, kolik je pět set bez třiceti tří? Ty vole, Markéto, já zas zapomněl počítat a i abecedu. Nemůžu ty kriply a jejich poťapaný humusy najít v těch zasraně rozsalátovanejch spisech. Bych blil. Proč ty zmrdi musej furt něco někam posílat? Že si nejdou vopruzovat jinam.“
„Neříkej mi vole!“
„No, se nezlob, to je jen takovej akcent, kterým vypichuju ty emoce, kterejch mám nebezpečně moc. Kdy to tady už zavřem? Hele, a zejtra tady bude taky takovejch lidí?“
„Pani, za ten dvoulitr nemáme nazpátek! Píča jedna, zblbne těma svejma napruděnejma kecama i ty za ní, svině jedna blbá.“
„Poženu to nahoru!“
„Já to věděl, že tenhle dědek se chytí, no, panáčku, uvážim, jestli ten svůj zkurvenej balíček uvidíš.“
„Neflákej se, utíkej pro ten balík. Nebo já ti pro něj radši dojdu.“
„Dík, Markéto.“
|
|
|