|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Horem
pádem
Kde
jsou ty šťastné časy umělohmotných rozpouštějících se lžiček od
soudruhů z NDR...Kdeže jsou ty hádky o knedlíčky a noky. Ještě
donedávna jsem měla pocit, že český film opravdu není v krizi a pokud
bude, vždycky nás zachrání laskavý humor Jana Hřebejka. A ačkoliv už
mě jeho poslední film Pupendo příliš neoslnil, stále to byl film o
něčem, a obsahoval několik nesmrtelných scén. A jak moc jsem se
těšila na Horem pádem, o kterém se vědělo, že bude tak trochu krokem
do drsnějších sfér, kterým se Hřebejk záměrně či nezáměrně trochu
vyhýbal. Nový český Tarantino? Film z pražského podsvětí? Co víc si
přát...Ale teď mám tu možnost podívat se jeho novému filmu na zoubek
a nebude to zrovna nekazový zoubek.
Myšlenka
mozaikově poskládaného filmu, kde se nikdo s nikým nezná, a přesto se
všichni určitým způsobem propojují, se v českých filmech posledních
několika let už párkrát objevila (např. v Knoflíkářích nebo
Samotářích). Jenže v Horem pádem jsou jakýmsi zvláštním způsobem
všichni nuceni, aby je něco spojovalo - nejspíš rasismus. A v tom je
zásadní problém. Aby do sebe vše zapadalo, je nutné to velmi
překombinovat. A konečná vazba jednotlivých účastníků příběhu je ve
skutečnosti v podstatě velice malá. A ať mi nikdo netvrdí, že jde
opravdu o zmíněný rasismus, neboť aby byl tento film o rasismu v
každém z nás, je příliš slabý. Člověk si tedy nakonec říká: jak spolu
vlastně všichni souvisí? A tak tedy působí Horem pádem poněkud
roztříštěným dojmem.
Dalším
problémem je velké množství postav, kde se nikomu nedostává většího
prostoru. Výbornou Emílii Vašáryovou jsem ani nemohla dostatečně
ocenit, neboť nedostala tolik prostoru, který by její postavě dodal
více dramatičnosti. To by pak ovšem znamenalo, že film nebude
mozaikou, ale příběhem jedné rodiny, která se nachází ve velice
absurdní situaci.
Samozřejmě
se zde nachází několik vtipných momentů. Vypíchnu z nich např. ten,
ve kterém se dva podřadní zlodějíčci domáhají na policejní stanici
svých práv na čaj s citrónem, který jim soucitní policisté poskytnou
s poznámkou, že čaj s medem už by byl luxus. Nebo diskuze na téma
netopýrů v těstíčku. Ano, vtipné to je, ale na film skečů to zase
nestačí.
Délka
filmu byla pro mě značně přehnaná. Až nezdravě často jsem se ocitla v
situaci, kdy jsem se nudila a přestávala poslouchat dialogy. Odvažuji
se tvrdit, že kdyby byl film o polovinu kratší, vůbec by mu to
neuškodilo.
Nebudu
lhát, když řeknu, že jsem z Horem pádem odcházela velice zklamaná.
Nebo spíše apatická. Trvám si na tom, že se z takového námětu dalo
vytěžit více. Výrazně drsnější film to nebyl, výrazně vtipnější také
ne. Recenzent Tomáš Baldýnský, který film hodnotil spíše pozitivně,
ho označil za jakýsi plakát. A s tím i přes odlišný celkový názor na
film souhlasím. Nic víc totiž ve filmu nenajdete. Když jsem v kině
viděla trailer, velice jsem se na Horem pádem těšila. Ale právě to,
na co jsem se těšila, se ve filmu rozmělní. Také souhlasím s jiným
filmovým kritikem Vojtěchem Ryndou, kterému figurky v tomto snímku
připomněly figurky z filmu Jedna ruka netleská. Já jsem zažila již od
prvních scén filmu stejnou asociaci, přesto na mě Horem pádem
působilo vyzrálejším dojmem.
A
tak tedy nevím, zda mám dát palec nahoru, nebo dolů (viz. pořad
Odvážné palce na R1). Ale vzhledem k tomu, že si myslím, že by tento
snímek neměl být odsouzen k zatracení, neboť je po formální stránce
natočen velmi dobře, mu dám palec nahoru. Budu tedy netrpělivě čekat
na další Hřebejkův film, a doufám, že nenechá můj palec chladným :)
|
|
|