Mrtvá byla mnohem dříve, než jsi ji zabil Mestanek
Sedm. Máš na tričku ze sekáče Půlnoc. Tvá matka doma pláče Dvanáct. Dostal tvůj otec za vydírání Jedna. Jediná, která se smutkem brání Tisíc. Slz, které způsobily jí tvoje pěsti. Šestého. „Máš narozeniny.Tak, hodně štěstí“ Dvacátého. V proudech krve ztrácela podobu Pátého. Její matka postávala u hrobu….
Říjen farářskej
vítr jak temný ataman zas zabušil do města bran a zalomcoval parapetem spánku domy mu zase padly v plen sytý nahlíží do oken však svítá už a noc obrací stránku
černošedé větve stromů jak blesky, zbavené hromů obloha těhotná pláčem deště vítr hvízdne naposled zahučí několik vět a pak zmizí... však se vrátí ještě
zas pozítří či za dva roky zazní městem těžké kroky a pod krovy opět sykne smích teď jen pohřbít jeho oběti a zamést listí - ty děti, zrozené stromy z bojů včerejších...
Žít a umírat temnota
Žít
s dlaní na skle s očima na dlaních s prachem v očích s krví v prachu s ústy od krve s mlhou od úst s krokem do mlhy s bubny do kroku s úderem na buben s nadějí na úder se srdcem v naději se sklem v srdci
Umírat
Byla kachna
Byla už čtyři měsíce mrtvá když přišla do mého snu rozloučit se hubená v modrých džínách objala mne jen jsem bezradně pokrčila rameny a dívala se jak odjíždí cestou stromů stála jsem v prašné mlze a nevím proč cítila vůni jablek nádherně zelených jablek co voní po životě
Klíč pod rohožkou Ilona
Je ráno vystláno šedí nahoře i dole a pivovarský kůň marně táhne babí léto k podzimu. Zase mám nedospáno havrani sedí na kůži pole a já lžu vrátkům že jsem tvoje i pro zimu. |
Ech... lásko... miroslawek
Tak jako vítr ve vlasech protékáš nocí vlnkou klína čechrá mou touhu každý vzdech když z duše mizí prašivina polibkům šeptám Kam ten spěch? hlas se mi přitom divně chvěje to jiskry běží po zádech propadám se jak do závěje tam kde jsi hebká víc než mech v malströmu ohně taje něha pulzuje proudí v prasklých švech necháme rozkoš ať si běhá dokud zbyl ještě v plicích dech stiskneš mne s vášní nečekanou když v bouři potkáš pevný břeh oči Ti září štěstím planou úsměv jen tančí na Tvých rtech jako ten vítr ve vlasech
Déšť Petr
Déšť maluje studeným inkoustem liduprázdné ulice, na kamenné plátno chodníků.
Než vítr stačí ještě rozcuchat vlasy deště - do pramínků, tak asi pro vzpomínku, pohodí po chodnících, zrcátka stříbrných mincí.
Černí andělé Martina
Otevřená chřípí smrti, kalichy krve Kristovy zalité ve zlatě.
Draví, rychlí jako chrti, poslové Ďáblovi; ONI – bez naděje, na POVÝŠENÍ.
Bez lásky chamtiví po krvi v úsilí o zničení.
Zničení Dobra, jež prospěje Andělům spásy.
Stíny a škleby jejich v blízkosti vcházejí do dveří srdce.
S bolestí v černých kápích berou si z něho vše
možná NAVŽDY.
Byla jednou jedna stará... Lian
…..Babička
Zažloutlé fotky vlní se v rytmu houpacího křesla Zapaluje si druhou, ví, že by neměla….. Rampouch probodl věžní hodiny, v koutě pak vychládá zabitý čas Stařenka se usmívá….. Z oprýskaných zdí loupou se vzpomínky S lustrem pohrávaj si tóny jazzu Pomalu potáhne a rozkašle se, ale co….. Na zamrzlých myšlenkách bruslí vločky Otevřené okno se smíchem větrá zbytky jejího světa Zaujatě pozoruje záclony…. Tančící po mléčné dráze Jsou roztrhaný od kaktusu,dostala ho od vnučky. Jméno se jí už vykouřilo z hlavy….. Naposledy vdechne a zasípá….. Rozvalená na koberci usíná marjánka……….
Volná... myšička
Řekl´s mi: jsi volná, zbavuji tě pout Udělám na kapesníku uzel abych nezapomněla zapomenout...
|