hubert: Ano přesně tak nečesat, takhle to má svý kouzlo pošetilosti života.

hubert. Ano, tak tentokrát s tebou pro změnu souhlasím, já tvořím oběma přístupy, něco ze mě vypadne a cítím, že je to ono, tak to nechám být a v jiných případech brousím a brousím a brousím. Záleží asi na tom, co chcem svým dílkem říct, někdy jen to je náladovka, pohodovka, vtípek, někdy chcem říct něco víc a někdy něco sdělíme a čtenář v tom vidí, úplně něco jiného :))). Zkrátka je to přesně tak, jak píšeš, každý si v tom najde to svý a každá metoda má své obhájce o odpůrce.

Ale myslím si, že nic se nemá přehánět tudíž i ta zastřenost musí mít svou míru, a proto  též souhlasím s metodou čistých asociací, symbolů, i metafor.

Já taky pokaždé protěžuju to či ono, neboli spíš se řídím citem, buď mi to sedne tak jak to je nebo ne.

Myslím, že toto dílko mohlo mít klidně dva konce, nebo dvě verze, protože zas na druhou stranu je škoda, aby si autor nechal pro sebe ten "krásný" životní paradox. Protože takhle nás život dostává často, nejdřív nás vytáhne ze spousty průšvihů a pak prásk, utopí nás na lžičce vody.

hubertíčku, Zase si dovolím s tebou krapet polemizovat, svým způsobem hnidopich nejsi a máš pravdu, ale proč čtenáři všechno předložit, proč mu nenechat prostor pro fantazii? Já vím, dneska je čtenář krapet rozmazlený a líný přemýšlet, ale u tohoto typu dílka, bych netrvala na přesném vyjádření  a vystvětlení věci. Mně se naopak ten otevřený záhadou opletený závěr líbil. Myslím, že to vysvětlení na závěr ubírá celému dílku takové to  kouzelné tajemno, kterým byl ten příběh zahalen a dával tak prostor pro čtenářovu fantazii a myslím, že je tam úplně zbytečný. 

Tohle je zas moje hnidopišství .

barlach. Jo, jo svět je plný paradoxů.

A propos dost často se mi stává, že to, co, ze mě vypadne najednou a rychle, bez úprav, mívá u čtenářů dobrý ohlas, jak už jsem kdysi uvedla, naše podvědomí píše za nás a někdy vědomím upravováním, dílko jen pokazíme, protože si někdy asi sami nestačíme uvědomit, co nám vlastně naše podvědomí říká a někdy zbytečně komolíme vědomě jeho vzkazy. Věřím tomu, že naše podvědomí  moudřejší než naše vědomí.

To ti píšu kvůli tomu, že tvrdíš, že tvoje dílko není moc propracované, ale mně naopak  v té syrové podobě, ve které jsi ho předložil, říká mnohé a nijak bych ho neupravovala.  Ale to je můj osobní úhel pohledu, se kterým se dá samozřejmě polemizovat.  

hubertíčku, tady ti musím v jedné věci, trochu odporovat i v 80 letech může člověk býti v celku zdráv a náhle s ním může praštit pepička, neboli pepka, dneska se to mu říká  náhla mozková příhoda.

Jinak s radostí souhlasím s tím, že se mnou souhlasíš.

barlach: Já zas říkám, buď  to mnou projede a zůstane to ve mně, nebo to  o mě ani nezavadí.

 A tohle mnou projelo moc krásně.

Nejsem si jistá, jestli jsem to dobře pochopila, ale jestli je to motlitba za   druhořadost ženy a podceňování jejích citů na úkor ženského těla, svádějícího k hříchu, pak se modlím s tebou. A přijde mi to úžasně vyjádřené, ale možná v tom vidím něco jiného, než chtěl autor říct.

Mně se to líbí, tak jak to je. Ale nepomůže mi to, abych si sáhla na hvězdu,  bojím se totiž výšek :))).

Naj Lesev. Nebyla  jsem nikdy kapitánkou jen kormidelníkem,který mu byl udáván směr kam má plout. A já jsem tu loď měla dovést k cílům, kteří mi kapitáni určili. Avšak plavčící nechtěli plout společným směrem, a tak polámali kormidlo.

Kam jdu? Nechám se nést větrem osudu, uvidíme kam mě zavane, pošlu ti zprávu po poštovím holubovi. :)).