tak.

nechápu smysl a důvod vaší poznámky,

ale to neva.

A najdeme na té adrese odkaz na stránky Totem.cz?

Myslím, že ne.

Svévolně si tu děláte reklamu.

Fuj.

prošel jsem si všechny vaše příspěvky;

a tento se mi líbí nejvíc. Možná pro svou vyváženost, nevím, každopádně působí celkem vyzrálým dojmem

+ jistá nenásilná metafyzika

jemně žilkující okraje.

zahlédl jsem jakýsi surrealistický obraz (jak od Magrita).

zaujala.

škoda, že ti k tomu nesmím nic napsat.

jen drobná pozn.:

"pak jím zarachotím ve dveřích bytu prázdného

jako celý den."

je myšlen jaký celý den?

"jako celý tento den?"

vytisknu si; a snad dopíšu něco víc než jen: na prvních pár přečtení líbí moc...

rozprodej tajemství
mezi palcem a ukázáním
knoflík radia

..snad jen to polykání stínu..

líbí se mi..

působí na mě smyslově,

a líbí se mi, jak přirozeně se obrazy "přesahují".

nechápu stupňování afektovanosti vašich poznámek..

upřímně – nechápu afektovanost vaší poznámky.

ani důvod, proč komentujete mě, a ne swedishův text.

nemluvím o lidech, mluvím o textech, o tom, jak na mě působí.

obecně v poezii nemám rád generalizace, ale tady mě neruší..

"Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku"

..já zájem o kritiku své reakce nemám.

U jiného by mi ta obecnost vadila, ale u tebe nepůsobí nevyzrále ani křečovitě, protože netápe ani nepoučuje. Ohře se rozlila, Doupovské hory mají o řád vyšší kóty, stupně Ostrova jsou hierarchické.

Je to dobré, mám pocit, hlavně první a druhá...

u druhé a u třetí  třetí jsem se zasekl u pointy,

která mi přijde ve spojení s možným "návratem po stopách" a "ohlédnutím" —  jakoby... očekavatelná...

jinak – dobře odmlžené tvé vnímání časovosti.

redakční výběr.

nad nádražím,

ve kterém vlak nezastaví,

leží hřbitov,

kde se roky nepohřbívá.

Ne: "chcípl tam pes",

ale – chcípl tam kůň.

dík!

Nevím. 

Buď příliš málo, nebo příliš moc (anebo obojí zároveň).

myslím, že jo, někdo na to kdysi dával upoutávku na Písmáka.., ale...

přišlo mi to spíš k smíchu (poté, to jsem překonal lehké zamrazení a zhnusení)...,

pro mě je opravdu opravdu dobrý souzvuk ten, který se otrocky neodehraje jen na úrovni poslední slabiky, potažmo posledních dvou...

často se na eufonii podílí více slov, nahrává jí celý verš.., eufonie vytvářejí sémantické tkanivo, podporují hmatatelnost a celistvost; a protmelují "viditelné s žilkováním neviditelného" (Mukařovský)....  →

a takový software, naštěstí!, není a snad ani nebude...

hledá slova v knížkách a systematicky je spojuje...

takovou ubohost, probůh, někdo dělá? :)

"...na autorovi, který píše buď opravdově, nebo systematicky..."

promiň, ale takto postavený protiklad je naprosto nesmyslný..

spíš by se dalo říct: má psaní jako příležitostný "relax, odpočine si u něj", nebo je do psaní skutečně a bytostně položený.

díky za povídání a - přeji pěkný večer.

Ano, možná trochu jízlivý podtón měla.. Omlouvám se.

Nicméně — pokud člověk píše například o svém dětstí na dědině, výsledek bude je ztěží působit neosobně. Takže věta "nejde ani tak o to, jaké motivy člověk užije, nýbrž JAK je užije" je pravdivá jen zčásti – jsou motivy, které jsou samy o sobě pro báseň určující (jiná věc je, že i "nebezpečný" motiv lze užít neotřele, to je ale něco jiného). Právě o motivy totiž jde. Babiččina kuchyňka s vůní hřebíčku vždy bude působit osobněji než:  "umlčí

motory

z drátů vytáhne struny

a vybije z nich

násobná selhání plic"

což ovšem neznamená, že druhý příklad je méně lidský či opravdový. Jenom prostě nepůsobí libě na čidla nastavená na remízky či kuchyňky (to nemyslím nijak osobně! opravdu..). Působí chladně. Odcizeně. Protože

svět není

selanka.