nejvíc druhá...

Dík za odpověď...

Já jen nevěděl, co si pod oněmi novými postupy, které hledáš, představit, zda tvůj osobní experiment, nebo něco obecnějšího. Nicméně - za sebe tvůrčí odvahu u autorů oceňuju, i když mnohdy vede k nejistým a "nehotovým" výsledkům. Myslím, že autoři, kteří píší už roky (což je i případ kalais), už nemají překotné experimenty zapotřebí. Našli si už svoji formu a svůj výraz, který je optimální pro to, aby vyjádřili, co vyjádřit chtějí. Někdo vládne jazykem a někomu vládne jazyk (což mnohdy bývá iniciační fází vyzrálejšího psaní, než je nastolena vláda nad jazykem).

Popravdě - nemám tě natolik načteného, abych byl schopný nějakého obecnějšího soudu. Ale nemyslím, že jsi looser. Prostě to chce čas - alespoň z mého pohledu.

Skolde, a co v rámci své tvorby nazýváš těmi "novými postupy"? (upřímně mě to zajímá).. že bych něco přehlédl?

__

Civilní výjev, obraz, náznak příběhu; dobře napsáno; nenásilný existenciální rozměr → D

Tímto D tě přijímám do bratrstva srnčí nožičky...

:)

V čase,

kdy Rebeca,

sedíc na zápraží s houpacím křeslem,

                           které bylo autistickou kostrou

                           její paměti,

česala vlasy

čelistí šedého vlčáka

a ujídala z hliněného muže.

Já tady k tomu nic nenapsal body-shot + D nedal?

Ta jednička je jak trilobití diskotéka...!

pěkně si to ti ordovičtí užívali :)

ehm...

nabíječka + modrej kartáček... :)

Má to něco do sebe (asi šťávu),

Ale na mě je to moc "tlachavý";

jako že čtu, čtu.. tu hříčka... tam nápad, ale pak dočtu a řeknu si – no a?

Jako vždy - mnohovýznamovost samotných slov (z rozličných kontextů); slova tím (zatížena) získávají  na váze - musejí se vydat ze svých významů, každá tvá báseň je jakousi analytickou strukturou - její význam je pak daný čtenářovou schopností syntézy (jak napsal Jebavý; parafrázuju: Každej si nabere tolik, jak hlubokou má naběračku)  

spouštím se do útrob básně, proniknu povrchem (ten láká, jsa trochu vábničkou)

a hledám ve významech, ve spojích utonomních fragmentů ;), spojích vertikálních i horizontálních...

melodie černání stříbra

stárne strach černání stříbra

v nátiscích málo černání stříbra

atd..

U této poezie je jediná volba, a to ji odmítnout, anebo přijmout. Nemá smysl jí vytýkat cosi ve smyslu "zde to je trochu klišé", protože verše ve své mnohovýznamovosti skutečným klišé být nemohou, a jestli, tak třeba v jednom ve dvou ze svých mnoha významů. To záleží od schopností a vkusu čtenáře, ale především od jeho očekávání, s nímž k textům přistupuje. Protože pokud je někdo naladěn na klišé, právě ta si bude v textech hledat. Výsledně se mi zdá, jako by se autor skrýval, zatímco čtenář je nucen se odhalit.  

Finální syntéza je obtížná - vždy si vytvořím minimálně dvě alternativy - buď že si zredukuji text na rovinu gnómy, anebo pocitu. 

mezi skly tloustne noc;

dvojité okno s tmou uprostřed - to je krásný obraz..

Je rozhodně slušná...

kdejaké ovoce by jásalo (třeba Hrušky :)

co k tomu, Martine...

skvělá práce, inspirativní.

časoprostor (jakékoli) básně coby podstatný klíč k jejímu uchopení.

Lin: proč by to měl být vtip?

vtipný je, že jsem se zrovna včera Naty na red. schůzi vyptával, kam ses poděla a jestli ještě píšeš etc...

fajn..

no jasně; a dodal bych -

"míro, signifikantním atributem tvojí poetiky je vycizelovaná metricko-sémantická struktura, která svou fragmentací rozpřádá mnohovýznamové vlášení významů,

a teď už konečně nějaký drby; a rychle, ať mám dost času vyklopit ty svoje.."

pěkný aliterace tam máš...

zády zválený svět

syčí piruetami

svůj slovoslet

zaujala..

Ó vře..

i když z těch vnitřních souzvuků mi občas šly oči šejdrem..

jinak - úžasná stylizace.

Působí na mě smyslověji než většina tvých jiných.

Je pro mě hmatatelnější.

Půlení (ústa; půnoc, půlsmrt), dělení (..dechu), tavení.

na druhé straně slévání, spékání...; ještě nezakrvácené zlomky...

s tímto plně korespondující autonomní fragmentace;

jednotlivá slova ve výceznačných kontextech (to umíš!): taje, živičná, ze-mě žluč, od-cizení, zlomky (úlomky dechu, vět a takové ty zlomky s lomítkem → a znovu: ústa a jejich dělení)..

jinak jako vždy - porozumění je závislé na klíči/způsobu četby - s tím, že jako "kód" je zde možno použít poslední verš v jeho jednoznačnosti (jakési podání ruky čtenářovi, vstřícné gesto, které za sebe oceňuji).

zajímala by mě tvá autorská recitace tohoto textu (a mnohých jiných).