Prší mi kolem uší,

jak vodu zkouším číst,

radostí mi srdce buší,

že znáš tolik krásných míst.

Ta místa s Tebou navštěvuji

rád a s potěšením.

A pak si dlouho prospěvuji,

rád a s potěšením...

Co se srovnání obou dílek týče, první mi přijde opravdu hezký. Dokonce bych se přiklonil i k tomu, že v sobě má slzu Shakespeara. Jenže nesouhlasím s názorem odborníka, protože nemohu v tom vtipu najít lacinost. A že se píšou laciné vtípky a dá se jich napsat tuny? Ano to je pravda, ale tahle věcička k nim rozhodně nepatří... Přijde mi zkrátka lepší než ta přepracovaná verze psaná v "bezshakespearové" linii. A Pan Sonet? Chvíli mi přijde jako stěžování si, chvilku jako posměch, ale pevně doufám, že je lehkou stížností. Proč zahazovat staré? Jen proto, že je to staré? Může přeci žít stále a být sousedem nového... Je to vtipné a pravdivé. A lacinost v tom opravdu ne a ne najít.A za tím si stojím. Jestli někdo vidí lacinost v poněkud - teď to nemyslím vůbec pejorativně, spíše obdivně - hladivém postpubertálním vtipu, pak je mi ho líto. Vše co se týká jednoduché metafory a je  trochu o erotice přece nemusí být laciné (narážím na "být slepcem co rukama se dívá")... Naty smekám a posílám na závěr motto, které denně vídám na vratech jedné garáže v našem městě : jen místo sonet je punk :) Sonet is not death.