Taky potvrzuju. A zdravím ty, co už jsou v Tupadlech: jaký to tam je?

Jen teď přemýšlím, zda mám přijet zítra už ráno tím busem, co odjíždí v 8, anebo až odpoledne s egilem (odj. 13:30). Záleží na tom, co je na programu dopoledne - chrápání nebo ne?:-)

Předpokládám to. Není to přece styl, kterým píše např. Ewonne.

Kromě toho té básni důvěřuji. Kdyby to byla jen bez rozmyslu zapsaná řada rychle napadnutých metafor, ztrácela by báseň cenu. Důvěřuji tomu, že každé slovo a každé jeho místo je přesně odvážené.

"jsem paměť vody

mráz"

Na rozdíl od předchozích sérií čtyřverší (Okříšky, Z nepřítomnosti) tato nepůsobí tak nekonvenčně a tím ještě více upozorňuje na skácelovská východiska. Ve třetí strofě bohužel dráždí slovosled - vypadá tam příliš chtěně, kvůli rýmu.

Celkovou náladou mi to připomnělo ještě Brouskovu Vigilii.

Ale dobře, že po odmlce tě znovu můžeme číst!

Zde vidím uskutečňování tvého postulátu "učinit jazyk samozřejmým".

Báseň sice neklade odpor čtenářskému porozumění, zejména díky tomu, že je jasné, co se metaforicky rozvíjí, ale zároveň tak připravuje o určitou napjatost. U egilových básní se naopak málokdy daří pronikat porozuměním, ale příjemná napjatost, přemýšlení nad důvodem slov nechybí téměř nikdy.

Kdyby zde ovšem šlo o báseň spontánní a ne dlouze vymýšlenou, takové napětí bych neočekával.

Taky nechápu, jak je možné, že slova, která by se člověk bál v poezii použít, u tebe znenadání získávají nový, neotřelý půvab.

Například ženich.

Na tebe nezvykle rozmáchlá. Ale krásná.

Nelze si nevšimnout, jak jsi fascinován podvojností v básni: podvojností názvů, dílů.. a nyní stran. Pročpak to? Má to čtenář chápat jako symbol?

Gramatický rým je:

rým tvořený slovy téhož druhu a téhož gramatického tvaru; též "planý rým" (Větší poetický slovník, s. 132).

Bohužel, tentokrát ses seknul.

Interpretoval jsem a přišlo mi to celkom vtipné.