|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
je hodně textů o tom, že je dobré žít tady a teď. to svým způsobem znamená nezabývat se pořád plány a vzpomínkami. které bez pochyby nejsou jen dobré. a v depresích jsou vyloženě jen špatné. a točí se dokola v bludném kruhu. ono to má hodně do sebe, být pořád bdělý v tom tady a teď. v některých lepších okamžicích se to podaří. když člověk jen tak vnímá svět kolem sebe. a uvnitř jako by nebyl nebo byl součástí všeho. splýval s tím.
mluvím tedy jen za sebe, za nikoho jiného nemohu. pakliže nejsem ve vygumovaném stavu, kdy mi to vůbec nemyslí a jen tak zírám, jsem zaseklý a nepříjemně nejsem u sebe, tak se moje mysl stále něčím zabývá. někdy až obsedantně. si věci, které musím vykonat, třeba otevřít pošťačce a vyzvednout si od ní důchod, několik hodin před tím už přehrávám v hlavě. přijde včas? půjde zvonek? a podobné trošku neklidy. nejde o nic hrozného, ale není to žádné tady a teď, ale v podstatě lehce neurotické předjímání toho, co se má stát. pak zas bych měl jít nakoupit. a tak dokud fakt není potravina v ledničce a tabák na stole, zas se zabývám tímto. hezké by bylo si to úplně odmyslet, nestarat se o nic. ale to neumím. takže řádné tady a teď u mě nastává jen v okamžiku, když nic nečekám, nic nemusím, nic neplánuji.
a taky je tu paměť. bez paměti bych byl nikdo. nepopsaný list. to je nemožné. jen lidi s obrovskou poruchou paměti toho dosáhnou. a to není o co stát. nevědět, kdo jsem a tak dál a dále. paměť totiž je pro tady a teď nezbytná. jak píše Michal Janata a mě to velmi oslovuje:
"Paměť člení náš život v souvislou a zároveň přetržitou řadu počitků, vjemů, pocitů, myšlenek a zároveň to vše syntetizuje ve stále se měnící obraz skutečnosti vnitřní i vnější. Teprve paměť dodává váhu okamžiku, který je dynamickým časových těžištěm, které odděluje významné od nevýznamného. To, čemu říkáme plnost okamžiku, je právě projevem paměti, která neustálým přehodnocováním minulosti spoluvytváří přítomnost."
plnost okamžiku, to je pravé tady a teď. kdy jsem si vědom a vyrovnán s tím, co jsem udělal, co se událo, a mohu to se sebou a světem smířený nechat odplavat a být tady a teď. a vychutnávat si krásu světa a života.
|
|
|
