|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Obsahoval změť nejrůznějších postav, jež si navzájem měnily vzhled, půjčovaly vlastnosti, jednotlivé údy, mluvily různými jazyky, putovaly, a zároveň stály, mluvily, a mlčely, dívaly se vpřed i zpět a přemýšlely jak ochutnat nabízené jídlo. Mé pozorovací schopnosti zaznamenaly, jak jedna z vidliček napichuje sousta a nůž pomáhá vše rozříznout. Skupinka se podělila, několik z nich vyndalo bryndáček a poprosilo o zavázání. Rád jsem vyhověl.
Pojednou jsem se ťukl do čela. Všichni ztichli a s napětím očekávali vývoj příštích událostí. Můj návrh zněl, jestli by se chtěli vykoupat v připraveném bazénku. Všichni projevili hlasitě a různými způsoby souhlas. Aniž jsem si to uvědomil, zašeptal jsem několik písmen abecedy. Najednou zde stály v plné slávě necky, někdo vykřikl 'a co valcha, ať máme promasírované svaly!‘, z mých rtů splynulo opět několik písmen, přidala se další, aby měli pěnu. Ozvala se změť zvuků, jak se všichni potápěli, vynořovali, výskali, dováděli, všemožně vyjadřovali radost, u valchy se vytvořila fronta, na opačném konci necek zkonstruovaly naběračky s prkénkem a obracečkou skokanský můstek a již na něj stála fronta, užíval jsem si sportovního dne. Vtom se ozval zvuk kroků nade mnou. Vše ztichlo a já jsem zašeptal cosi o přesunutí na původní místo. Srdce bušilo všem. Zamumlal jsem něco a ocitl se na zahradě. První cesta vedla do kuchyně. Tam čekala matka se slovy, že marně hledala nůž, jestli neblázní. Podíváme se po něm, tato slova padala někam do prostoru, a najednou stály moje věci na svých místech, připravené na něco, co jsem nechtěl, spokojené a zářící, některé poslaly vzdušné polibky. Matka vše přehlédla a komentovala se slovy: musím se lépe dívat.
V dalším z putování po vesnici mi sny, plány, intuice a podvědomí napověděly jiný postup. Po snídani mě kroky se žbrbláním zanesly ke kameni, jenž otvíral jako jedna z originálních směrovek vstup do obce. Kámen zářil v horní části soustředěnou činností kalhot a tepláků, ohlazeností, svou plochou lákal ke stání, sezení i ulehnutí. Dolní část se podobala sluhovi zdrsnělému držením tolikerého nákladu, na několika místech vydroleného. Po příchodu jsem dále prohluboval seznamování s ním. Nejdříve jsem ulehl a sledoval mraky. Po chvíli začala protestovat víčka a navštívil mě spánek. Přerušil jej pád a nastartoval opět všudypřítomný čas. Znovu jsem zkoušel leh, tato poloha přešla plynule do sedu a nakonec zakončila finále ve stoji. Připadal jsem si jako jogín, zkoušel zhluboka dýchat, postup se podařilo několikrát zopakovat. Na józe mi vadilo jídlo, rád jsem si pochutnal na bůčku, i když ne v takové míře jako Pepa. K tomu se přidávaly uzeniny, došel jsem k cílové pásce pěti buřtů na jedno posezení bez chleba, také se mi zalíbila myšlenka s názvem Jen si dej, když ti to chutná.
Ve škole patřily k probíranému učivu pověsti. Rozhodl jsem se, že tady u kamene dvě vymyslím.
|
|
|