Vrátili jsme se jako pár let staré sny

potůlky Perpignanem

v rybářských uličkách Barcelonety 

nakonec uzamčeni na Elbě...

v Kafe Orfeus se smějeme svým jménům a objednávkám

ty si dáváš tučné a místní pivo

já velký dort a láhev těžkého krétského vína

smějeme se číšníkovi do očí a on

jako prostý srdečný jižan 

se pobaveně chechtá nosí na stůl

i s kávou na účet majitele...

Ptá se odkud jsme připluli

neboť sem se vše obrací z vnějšku

putuje a hledá

v srdečnímu centru moře, ne?

tekuté jemné chvění v podobě doteků

Ukazuješ kamsi naproti na zelené okenice

malý penzion

vzrušejeme se dost rafinovaně

dlouze se milujem

pak v kuchyňce nazí pobaveně pijeme

 chladnou vodu

 a usínáme vstoje čely důvěřivě k sobě...

Přišlo a odchází...

a tak se dnes ještě dlouze po půlnoci procházíme

na lemu přílivu a sníme se za chůze

neboť není horších omylů než hloupě trvat

na nezměnitelnosti

svých světů