Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 28.4.
Vlastislav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Hodila si mašli z kolekce ze života
Autor: zuska janis (Občasný) - publikováno 3.1.2011 (00:55:08)
další>
Ráno ji našli.
(Jen díky cáru papíru s podivným dvouslovným vzkazem. Nikdo nechápal, nikdo nepochopil.)
Chtěla, aby jí našli.
Hodila si mašli.
Chtěla červenou, nešla jí však k pleti. S modravou barvou kůže by to opravdu neladilo.
Nakonec zvolila bílou. Bílou s jemnou stříbrnou výšivkou na okrajích.
Bílá se hodí ke všemu. K namodralé barvě ve tváři i k černým šatům, které si oblékla.
Aby měli méně práce a aby vypadala i pak dobře. Nechtěla, aby jí navlékli do něčeho neforemního, co vybere její matka. Nikdy neměli stejný vkus. A ona si na to tak potrpěla. Mnohem víc než její matka.
A teď si hodila mašli. Bílou s jemnou stříbrnou výšivkou na okrajích.
Aj se nalíčila. Nevěděla, jaký odstín make-upu zvolit, jestli bude mít ten správný odstín pak, až zmodrá. Vzala nejbledší, ale pochybovala, že to bude ten správný. Ona to už neposoudí, tak musí vybrat pečlivě nyní. To jediné ji vadilo. Že pak nebude moct zkontrolovat, jestli vybrala ten správný odstín. Nebo mohla použít maskérské líčidla. Těžko odhadnout předem. Zmodřelý odstín pleti zatím nikdy neměla. Bude mít až teď.
Hodí si mašli. Bílou s jemnou stříbrnou výšivkou na okrajích.
Obula si své oblíbené kozačky, které její matka tak nesnášela. Prý v nich vypadá vyzývavě. Kozačky, černé koktejlové šaty, bledý make-up, bílá mašle na krku.
Dokonalé.
Vlasy si včera znovuobarvila na černo, i když byla u kadeřníka minulý týden. Ať je vše dokonalé. I nehty má nové. Ať všichni vidí jaký má vkus. Ať vidí, hlavně matka, jak vše k sobě ladí.
Už jí nebude ponižovat, už jí nebude předhazovat, že vypadá jako strašidlo. Už ne. Ona má přece dobrý vkus a toto bude její velké finále, první vystoupení (i poslední). Ponižování bylo dost. Není popelka aby to stále snášela.Teď a tady to ukončí.
Hodí si mašli. Bílou s jemnou stříbrnou výšivkou na okrajích.
Určitě to matce přijde líto. Bude brečet. Naříkat. Určitě přizná, že se celou tu dobu mýlila. Že i ona je místní "star". Že bylo chybou nepřiznat, že má vkus.
Bude tam, na mašli, s modrou tváří s bledým make-upem, černými šaty, pruhovanými punčocháči, co měla tak ráda a červenými vysokými kozačkami bez podpatku vojenského střihu. Ani svetr si neobleče, aby jí nebylo zima. To by zakrylo ten dokonalý vzhled. Stejně to pak už bude jedno, zima - nezima.
Hodí si mašli. Bílou s jemnou stříbrnou výšivkou na okrajích.
Sakra, kde má rtěnku? Hledá všude, vysypala svoji kosmetickou tašku. Nic. Samé make-upy, oční stíny, ale rtěnka žádná. A ona potřebuje být dnes dokonalá. Nedá se nic dělat, bude muset dolů do pokoje. Otevře dveře a vyjde z půdy, po žebříku dolů.
"Kde si zas byla? Potřebuji tě tady! Cos dělala? Ty zase vypadáš, jako strašidlo! Pojď mi pomoct s cukrovím. Zítra přijde teta se strýcem, babka s dědou a ty se tady někde couráš."
"Už jdu." Tak to nevyšlo. Přijde babička a ta ma ráda vše dokonalé: uklizené, vše přesně na svém místě jako vždy, koberečky v pravém úhlu, talíře na stole ve stejných vzdálenostech od sebe, cukroví na tácu pravidelně uloženo... a vždy ji pochválí. Vždy je nažehlená a vše má bez poskvrny. Pochválí jí jak ji to sluší.. Na rozdíl od její matky. Ta jí nepochválí nikdy, tak jako bába neocení matčin úklid. Dědičné prokletí.
Dnes tedy ne. Ale pak. Brzo. Pak, až odejdou...
...hodí si mašli. Bílou s jemnou stříbrnou výšivkou na okrajích.
A na papír, co nechá ve svém pokoji na polštáři napíše pouze: DĚDIČNÉ PROKLETÍ


Poznámky k tomuto příspěvku
žaža (Občasný) - 4.1.2011 >

impozantné


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 zuska janis (Občasný) - 4.1.2011 > žaža> díky moc
<reagovat 
F.N. (Občasný) - 4.1.2011 >
Doporučil 
<reagovat 
whispermoonlite (Občasný) - 3.1.2011 > váhám nad tím vzkazem. - nezvykle zasahuje do psychologie postavy.
Doporučil 
<reagovat 
 F.N. (Občasný) - 4.1.2011 > whispermoonlite> Nevím, jestli bych ten vzkaz na místě postavy napsal přesně takhle, ale zdá se mi, že její psychologie může být klidně mnohoznačná. Vzkaz může postava vydrat z větší hloubi sebe samé než z té, kterou prozatím naplno projevuje, popř. než z té, kterou si zatím uvědomuje.
<reagovat 
 whispermoonlite (Občasný) - 5.1.2011 > F.N.> 

na mě ten vzkaz působí tak, že dělá z protagonistky tragikomickou postavu. - a nejsem si jist, ačkoliv ironizující nadsázka je přítomna i jinde (viz oblečení pro závěrečný akt), že to bylo záměrem. - nepopírám, že je vícero čtení. - v mém nejzřetelněji vystupuje protiklad zamýšlené pomsty (citového útoku) formou sebeoběti a neuvědomělého podřízení se, přitakání cizí vůli, tj. stvrzení vlastní bezradnosti a bezvýchodnosti (avšak v jiném smyslu, než jak jej postuluje zanechaný vzkaz). -

jedna (jiná) bezvýchodnost je řečena tím vzkazem: "dělám to všechno, protože jsem na konci řetězce toho prokletí, a nelze jinak." - to by šlo, i kdyby to mělo být dopepření pomsty, jež je Pyrrhovým vítězstvím . - ten vzkaz má být čten doslova, jako čisté, střízlivějící znění do předchozích sarkasmů. - jenže lze takto číst vzkaz, který se ukazuje být mylným? - a lze potom ve vší tragičnosti číst akt, který má sám sebe tím mylným stvrzením dokonale vysvětlit, i když ani náznakem nepoukáže na svou skutečnou příčinu? -

přicházejí další otázky: jak vůbec věrohodné může být takto dokonalé oddání se vnější determinaci, když se celou dobu signalizuje vzdor, a když i ten vzkaz má být ve svém zdánlivém uvědomění si (ovšem jiné) determinace absurdním, a o to trýznivějším stvrzením onoho vzdoru? - vzkaz, za nímž na postavu (a zřejmě i na autorku) čeká zrada nepřiznané, neuvědomělé motivace jednání postavy (tak, aby zůstala v intencích psychologicky důvěryhodného) tím přestává být, čím měl být. - determinace, kterou měl stvrzovat, se obrací proti němu s tím, jak se obrací proti celému konceptu vzdoru/pomsty, jehož měl být vrcholem. - nemůže být vrcholem. - stává se nechtěným ironizujícím nástrojem. - viz vysvětlení dále.

uvědomělé, nebo neuvědomělé přitakání závislosti na matčině vůli (která je tak zvláštně v zrcadlově obráceném gardu, tj. skrz svou dceru, původkyní vzdoru/pomsty) nemělo být zamýšleným obsahem onoho vzkazu. - přitakání se mělo týkat jen dědičnosti, a postavě měl být ponechán vlastní prostor vzdoru. - jeho "vlastnictví" je sice částečně zpochybněno přiznáním oné vnější determinace, ale nemělo jít o celé jeho postavení mimo hru. - nevěřím, že ten zkaz má koncept vzdoru zpochybňovat. - naopak, jak jsem řekl, měl jej dovést k absurdně palčivému vrcholu. - např. nadsázka, která se týkala oblékání, měla též jen zvýraznit tragičnost toho aktu (což i dělá), ale povídku jako celek neměla překlopit na stranu ironie (což také nedělá) - takže je podstatný rozdíl mezi případným ironizujícím přijetím onoho vzkazu a mezi bezproblémově přijímaným sarkasmem ostatních prostředků. -

nemohu číst ten vzkaz jen v intenci tragična. - ten vzkaz měl být ve své absurdní racionalitě čten bez další distance. - měl svým metafyzickým vysvětlením podtrhnout nezvratitelnost tragédie. v něm mělo poznání čtenáře končit spolu s poznáním postavy, nemělo dojít k dalšímu štěpení. - jenže ono dochází, protože ten vzkaz je mylný. - a tak se vkrádá mezi čtenáře a postavu ironizující odstup.

stopa vede k tomu, že autorka, která úhlem pohledu splývá s rolí protagonistky-vypravěčky (a chce do stejné pozice dostat i čtenáře, do stejného ztotožnění se s jejím výkladem, tj. výkladem postavy) nikde nesignalizuje tu další rovinu poznání, to jest, že místo plánovaného vzdoru je ten akt nevědomým přitakáním. - postava písemným vyjádřením, potvrzením nezbytnosti sice přitaká, ale něčemu jinému než by ve smyslu události měla. - chce stvrdit nezbytnost, vlastně okořenit tu pomstu tím, že ji i vyvsvětlí, aby se ještě intenzivněji citově zadřela - (protože celou dobu má její pomsta smysl jen za předpokladu, že bude citovým útokem), ale čtenář vidí, že se mýlí. - a nemůže se ztotožnit. - rozchází se s postavou-vypravěčkou, i s tím, co mělo být jeho úhlem pohledu.

a teď je právě na místě otázka, co chtěla autorka. - chtěla ukázat, že se postava mýlí? - myslim právě, že ne. - v tom to celý je. ten vzkaz má být přijat čtenářem doslova, je to pointa. - jenže je to pointa tragikomického omylu, a to už, zdá se mi, v povídce být nemělo. - odhaduji, že záměrem, jakkoliv nevyřčeným, nepřiznaným (což teď nehraje roli, protože každý text nějaký záměr implikuje sám ze sebe), mělo být nechat souznít prožitek čtenáře s prožitkem protagonistky a stvrdit jej tím vzkazem. - nemělo jím být vytvoření distance. - postava se neměla stát antihrdinkou, nebo přinejmenším tragikomickou nešťastnicí.


takže asi o tohle mi šlo. ale není to vůbec jednoduchý. určitě text přinesl zajímavou situaci a je o to silnější. lze jej přebírat z různých stran.


<reagovat 
 zuska janis (Občasný) - 5.1.2011 > F.N.> trosku k psychologii postav (treba pak ten vzkaz nebude pusobit mylne - nebo mozna naopak pro nekoho jeste mylnej): matka je hodne autoritativni, vychovava tezce direktivnim zpusobem (temer az drezurou - proto ta neodmitana poslusnost), ve sve rodine se povazuje za nejvyssi instanci (dokud neprijde ovsem jeji matka, ke ktere se chova stejne jako jeji dcera k ni - tj neco na zpusob sikany, kde sikanovany zacne sam sikanovat nekoho slabsiho aby si zvysil vlastni podupane sebevedomi).
dcera tezce zavisla na matce, s hodne premyslivou inteligentni hlavou (to po matce nema), s tezce posramocenym a zadupanym sebevedomim (dik vychove), uvedomujic si, ze ze zavislosti nedokaze moc bojovat (zkousela se vzeprit, ale narazila na tvrdy odpor ze strany matky a nasledny psychoteror), ze ji zalezi na tom, co si jeji matka o ni mysli, ze stale hleda a bude hledat kousek oceneni od ni (co by bylo pro ni mnohem vice nez vyhrat treba soutez krasy), i kdyz nekde hluboko, hluboko v skrytu duse vi, ze se ho nikdy, nikdy nedocka. nedokaze matce odporovat, nedokaze se ji primo postavit na odpor, odporuje sice, ale tajne (denicky, basnicky, kresbicky, ktere radeji ani nema doma), protoze po verejnem odporu by ji cekalo peklo na zemi (spis psychicke nez fyzicke). Proto se ani pri psani vzkazu nevzmohla na presnou pricinu ale pouze na obecne definovani problemu, protoze doufala, ze to nekdo rozlusti, ale soucasne myslela, ze asi ne a tudiz matka bude pouze smutnit a nechapat proc - matka si sve proc najde sama. Dcera ji sice chtela ublizit (tim, ze odejde), sobe chtela ulevit (protoze vedela, ze se nedokaze vymanit a se starnutim matky to bude horsi - viz vzor babicky), ale soucasne se nezmohla na vetsi odpor a nechtela ji ublizit az tak moc, protoze i pres to vsechno mela matku rada (chtela se spis usmirit).
<reagovat 
 F.N. (Občasný) - 5.1.2011 > whispermoonlite> :-) Dobře, uznávám, že jsi to od počátku četl dokonaleji a ve více dimenzích než já, děkuji za objasnění.
<reagovat 
 zuska janis (Občasný) - 5.1.2011 > whispermoonlite> děkuji za hloubavý rozbor mého textu, nějak nechápu tu "mylnost vzkazu" - jako že tam měla napsat něco ve smyslu - "i když se ti to nezdá, i tak jsem hvězda"?!
<reagovat 
 whispermoonlite (Občasný) - 5.1.2011 > zuska janis> 

tímhle výkladem potvrzuješ fatální podřízenost vůle postavy vůli matčině. - napadá mě, že ten vzkaz je v tom takový "kafkovský", jestli Ti to něco napoví. - Kafkovy povídky jsou často groteskně absurdní právě v tom, jak postava dělá všechno proto, aby si potvrdila vlastní vůli (viz i zde - záměr vzdoru, pomsty), ale její počínání dopadá zcela opačně a je neuvědomělým stvrzováním vůle cizí moci nad sebou a citové připoutanosti k osobě, která k ní naopak může být zcela lhostejná, pokud jí nejde o uplatňování čistě egoistických potřeb. - proto jsou Kafkovy postavy v jádru groteskně tragické. - no a nějak takhle dopádá i Tvoje ženská postava zde (a myslím, že rozumíš, protože Tvůj výklad postupuje stejným směrem).

možná, že ani ta Tvoje postava nemohla dopadnout jinak. - ten vzkaz potvrzuje, co rozebírám v předchozím komentáři. - zdá se mi, že jediná alternativa byla se vzepřít, skutečně vzepřít matčině vůli jiným způsobem. - takhle předepsanou sebedestrukcí se nelze grotesce vyhnout, jakkoliv je v jádru tragická. - avšak je to psychologický mega problém :). ani Kafkovy postavy z něj cestu ven nenašly. (doporučuji "Popis jednoho zápasu", v němž je tenhle princip obnažen na kost)

pokud jde ještě o možnou mylnost vzkazu, asi nakonec nebude mylný vůči přesvědčivosti psychologie postavy. - avšak je nutno počítat s tím tragi-groteskním posunem. - a říkal jsem si, zdas to tak chtěla, nebo ne. - zda ten vzkaz není mylný vzhledem k Tvému záměru. -

jádro je v tom, co tím vzkazem z postavy děláš jako autorka. - postava si sama vzkaz vybrat nemůže, ani se nemůže sama vytvořit, nebo napsat. - pokud si jsi jistá, že vzkaz Ti do textu pasuje v tom znění, jak byl napsán, není co měnit. - tohle už je technická záležitosti, tj. jestli prostředky, které jsi použila, dělají to, co mají. - je to tedy debata o fungování vyprávěcích prostředků, spíš než o významu, zda měl být modrý, nebo červený (i když jsou to propojené oblasti, pochopitelně).

je čím dál víc vidět, jak tahle povídečka zabírá do hloubky.


<reagovat 
 F.N. (Občasný) - 5.1.2011 > zuska janis> I tobě děkuju za objasnění, četl jsem to zase trochu jinak.
Taková postava bude mít určitě ještě spoustu zajímavých rysů, které z povídky nevyplývají. Třeba by se o ní daly psát i romány.
(No, na okraj - že se nevzmohla na větší odpor... Kdyby té matce - živá - řekla nebo udělala snad úplně cokoliv (vyjma vraždy:)), šlo by podle mě o menší odpor než v tomto případě.)
<reagovat 
 whispermoonlite (Občasný) - 5.1.2011 > F.N.> omlouvám se, že se mi to tak rozlezlo do slov. - pro jistotu všechna opakování neškrtám. - mohu-li z té skrumáže soudit, jsou v ní dva nebo tři postřehy, které jsem chtěl sdělit na místě vysvětlení. :))
<reagovat 
 zuska janis (Občasný) - 5.1.2011 > whispermoonlite> ten vzkaz je tak, jak to je - má to být takhle (kvázi vzdor vs. totální podřízenost matce), ten zápas člověka proti všemu bizarním způsobem, kdy on sám těžce uvnitř zápasí a navenek zůstavá absolutně slabý, zmůže se na nějakou poznámečku a to má ještě strach, že to schytá (už takhle je sám před sebou hrdina) - nedokáže se tomu postavit čelem a nést následky (i když zrovna tady je to s následky, ale ten odpor je takový skrytý a naznačovaný - matka si může myslet že je to třeba kvůli nějakému klukovi a tím bylo myšleno to prokletí), stále bere ohled na to, co ostatní a stejně ostatními nepochopen a ještě to vyznívá komicky, byť on sám míní své jednání naprosto vážně, bez legrace. jinak ještě jednou díky za rozbor - i mě to ukazuje nové úhly pohledu jak se dá na to dívat i jinak
<reagovat 
 F.N. (Občasný) - 5.1.2011 > whispermoonlite> Ne, to se neomlouvej, mě to bavilo.
<reagovat 
 whispermoonlite (Občasný) - 5.1.2011 > zuska janis> 

to je fakt, že mnohoznačnost vzkazu mě tímhle směrem nenapadla. - to, že si matka může myslet, a pravděpodobně bude, protože sebe s žádnou vinou spojovat nebude, "že je to kvůli klukovi", ještě víc podtrhuje tu marnost sebeoběti, kvazivzdoru, a faktického vyhovění nátlaku psychického prostředí, který matka nevědomky vytváří.

jenže matka si s velkou pravděpodobností nebude ani trochu vědoma souvislostí, které nám postava odkrývá. (a opět musím myslet na Kafku - tam je úplně to samé, viz "Dopis otci" - podařilo se Ti to vystihnout skvěle). a z jejího pohledu padne všechna vina buď na domnělou příčinu (nešťastnou lásku apod.), nebo rovnou na dceru. - což je další absurdum jejich vztahu: dcera svým aktem utvrdí matku v jejím kritickém postoji, plus obohatí jej o další, tentokrát už nezměřitelný argument. - a matka v tom bude stále svým způsobem nevinně, protože, jak píšeš, dcera nedává celou dobu nic najevo, bojí se, takže udržuje matku v nevědomosti, dává jí mylné signály, až do chvíle, kdy promluví tím definitivním a katastrofálním způsobem. (a opět srovnání: jak nekonečně bere Kafkova hlavní postava ohled na druhé! - v jeho ranějších prózách určitě, později se posouvá)

napadá mě ještě jeden paradox, když se bavíme o výkladu události (nyní již čistě v rámci toho, jak text je, bez snahy jej nějak korigovat). - a sice skutečnost, že pud sebezáchovy na straně dcery uvolňuje cestu jinému, silnějšímu motivu. - ať jím je onen plánovaný vzdor, nebo touha (nevyhnutelnost?) vyhovět tlakům prostředí, které musejí být tak nesnesitelné, že jediné možné "pokračování" je vlastní zánik. - nebo, jak píšeš, dokázat matce něco, projevit jedenkrát svou vůli, a sice tím nejextrémnějším způsobem. (možná s nadějí, že po smrti už to "neschytá" :D)

musím se pak ptát, zda je na straně dcery v té ochotě zemřít víc síla, nebo slabost: síla v překonání pudu sebezáchovy, nebo slabost v nevymanění se ze zničujícího prostředí (sebe i druhých) - a nenapadá mě jednoznačná odpověď.


<reagovat 
 zuska janis (Občasný) - 5.1.2011 > whispermoonlite> děkuji za srovnání s Kafkou, jeho "dopis otci" je skvělý a četla jsem jej několikrát i když už dost dávno, ale je možné, že mně to podvědomě běhalo myslí, když jsem toto psala.
kdysi jsem napsala "dopis dceři", chtěla jsem ho tady zveřejnit, ale nějak jej nikde v archivu nemůžu najít. bylo to podobného ražení. tak třeba jej někdy vytvořím znovu.
ještě k dceři: síla vs. její slabost bych řekla, že je to právě hezké dilema na popsání několika listů papíru a každý z čtěnářů to může vidět jinak, ale ve skutečnosti to bude nějak tak od každého něco a dost dobře obojí současně (princip jing jang, noci a dne...)
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
 
 
zpátky   
0 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 (17) 18 19 20 21 22 23 24
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter