Dlouho byla nikde

toulala se územím

kam mysl normálně

vzpomínkami ani nevkročí

Čím hlouběji šla

nepila než z pelyňku čaj

tou hořkostí se až zalykala

a dnopádem šla

ještě hloub

Táhlo ji to v tolik stran

na všechny cesty

s nevyřešeným koncem

Kdyby se však rozdělila

už nikdy by si nevěřila

Hlavou kroutila nad sebou 

jako by setřást se snažila

pochyby a žaly

které ji ztrácely

v ní samé

Ale ztratit se je krásné

protože se zase

můžeš najít…