Ty
Ty, kterou zval jsem svojí milou,
z obrazu tvého, já pod obraz,
kde byla jsi se svou kamarilou,
bych potkal, tě v jiný, lepší čas.
Ty, která jsi poznala moje snění,
které jsem s tebou si rozdělil,
za duhou jdoucí pak snící v bdění
dík tobě lásku zas objevil.
Ty, kterou líbal jsem, v prostřed léta,
bezectný, ctnost tvou stále chtěl,
slýchávat chtěla jsi romaneta,
ty však už já dávno zapomněl…
Ty, která, měla jsi duši ryzí,
ze slov a myšlenek správný sled…
však obojí jednou, nejspíš zmizí
a řekneš své, ,ahoj´, naposled.
|