|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Holub. Přilétl. Popošel. Chvíli mi společnost dělal.
Po chvíli zvedl se ze země. Odlétl pryč.
Já nečekal dlouho a ač jsem mu zrníčka nedal.
vrátil se, usedl na obložený rýč.
Prolomit mou samotu se na chvíli povedlo,
ptáku co do města přináší mor.
Myšlenky chmurné to na pár chvil vyzvedlo,
že vylétly až na vrcholky hor.
Ten kousek života pookřát dovolil
duši co samotou často se dusí.
Radosta já takovou, že holub tu se mnou byl
dlouho jsem nepoznaj. Kdo chce to znát ať taky to zkusí.
Já chtěl bych holubů mít kolem tisíce.
Když už jiných duší v okolí není.
A potom snad problémy co trápí mě nejvíce
zmizí a třeby i duše má se v radostnou změní.
|
|
|
