…a šla jsem!

Ve skříni našla jsem

mikinu mezi svetry,

utáhnout botasky,

otvírám vrátka,

vystoupat z města,

na kraji rostou

už zase nové domy,

ještě se asfalt

odráží do nohou

a kopec se rozhodl

přede mnou stoupat,

poslední zatáčka

a pak již mezi stromy

cestou vzpomínek

(tady jsme s tátou

rozbili sáňky).

Chladný vzduch cítím

hluboko pod sternem,

druhý dech dneska

asi neobjevím,

počítám kroky

své staré trasy,

už jenom kousek

a ještě zrychlení

těsně před cílem,

ne  dnes to nejde,

možná zítra,

když najdu vůli.